Panasonic Lumix DC-G9 v testu: Bezzrcadlovka pro náročné

Model DC-G9 tvoří špičku současné produkce Panasoniku společně s modely GH5 a GH5s, které jsou ale zaměřeny víc na video. Jedná se o fotoaparát s výměnnými objektivy, který se kvůli své konstrukci postrádající zrcátko řadí mezi tzv. bezzrcadlovky.

Toto označení už se stává mezi fotografy zažitým, ačkoliv je přinejmenším podivné definovat nějaký předmět ne tím, co má, nýbrž tím, co nemá. Ale budiž.

Tvarem i rozmístěním ovládacích prvků však Lumix DC-G9 menší zrcadlovku připomíná, nechybí mu výrazný a pohodlný grip a spousta funkčních tlačítek, jak je u Panasoniku dobrým zvykem.

Poprvé se u Panasoniku můžeme setkat se stavovým displejem na horní straně přístroje. Užitečné pro rychlý přehled nastavení jednotlivých parametrů, přitom šetrné k baterii.

Především se ale DC-G9 chlubí přepracovaným senzorem s rozlišením 20,3 megapixelu, což je stále ještě rozumné, u vyšších hodnot znamenajících větší hustotu menších pixelů by mohly nastat obavy z nárůstu šumu.

Přístroj má jemný dotykový displej výklopný do strany. Joystick umožňující rychlý výběr ostřících bodů by leckdo uvítal trochu blíž gripu, přeci jen je potřeba k němu palec poněkud povytáhnout.

Spoušť závěrky je velmi jemná, je velká pravděpodobnost, že než si na ni zvyknete, pořídíte pár nechtěných snímků ve snaze namáčknout pro zaostření.

To jsou ale detaily. Výrobce se hlavně holedbá, že s gédevítkou dokázal dosáhnout zatím nejlepší obrazové kvality. Pojďme se tedy podívat na obrazovou kvalitu...

Několik modelů Panasoniku se starším senzorem jsme už testovali, a tak víme, že v dobrých světelných podmínkách dokážou podávat parádní výkony. U nejlepšího modelu jsme se proto zaměřili hlavně na kvalitu snímků pořízených za slabšího světla s nutností navyšovat citlivost ISO. To totiž bývá častá Achillova pata menších snímačů.

A rovnou musíme konstatovat, že Lumix DC-G9 v této disciplíně obstál velmi statečně. Docela dobře použitelné jsou totiž i fotografie s hodnotou ISO 6400. A to je na formát Micro 4/3 velmi slušný výkon.

Za horších světelných podmínek pomůže i pětiosá stabilizace senzoru, která pomůže udržet ostrou fotografii i při delších časech. Pokud máte stabilizované i objektivy, můžete těžit z obou stabilizací najednou.

My jsme měli k dispozici „základní“ zoom Leica s pěkně univerzálním rozsahem 12 - 60 mm (ekv. 24 - 120 mm) a lehce nadprůměrnou světelností f/2.8-4.0. Objektiv sedne k foťáku „jako zadek na hrnec“.

Středová ostrost je naprosto bez výtek a dokáže na poměry daného formátu docela pěkně máznout pozadí a izolovat tak zaostřený objekt. Však to také není žádný laciný seťáček, ale pořádný kus skla. A nutno dodat, že tomu odpovídá i vyšší cena přesahující 20 tisíc korun.

Do ruky jsme dostali také zbrusu nový telezoom 50 – 200 mm (ekv. 100 – 400 mm), který se chlubí stejnou světelností jako záklaďák, tedy f/2.8-4.0. A na takových ohniscích už jde o nadprůměr.

Objektiv je i na otevřenou clonu ostrý jako břitva a k tomu nabídne příjemně jemný bokeh. Zde už ale cena objektivu atakuje cenu samotného fotoaparátu.

Hezkých výsledků lze ale dosáhnout i s obyčejnějšími pevnými objektivy. Zejména legendární sklíčko 45mm f/1.8 od Olympusu, které lze sehnat za pár tisíc a které lze díky stejné patici také použít.

To podává v praxi ve spojení s Lumixem DC-G9 zajímavé výkony. Jen na pohled tahle kombinace Olympusu a Panasoniku vypadá… tak nějak divně.

Panasonic Lumix DC-G9 míří na nejnáročnější klientelu, podle toho také vypadá jeho výbava. Nabízí množství technických vychytávek, například možnost 80megapixelových snímků, které vznikají postupným posouváním snímače.

Možnosti natáčení videa jsou také velmi dobré, ale kdo se specializuje na video, dá přednost modelům GH5, případně GH5s. Nejsilnější zbraní DC-G9 je ale obrazový výstup, který posouvá formát Micro 4/3 na novou úroveň.

Všem přednostem nicméně odpovídá i pořizovací cena, která v případě samotného těla podle Zboží.cz startuje na 33 735 Kč, v případě setu s objektivem 12-60 se lehce přehoupne přes pomyslnou hranici 39 000 korun.