Zběsilé závody Star Wars: Galactic Racer jsou adrenalinovou bombou

Pamatujete na wipEout? Futuristické stroje a šílená rychlost pro blázny bez pudu sebezáchovy? Pokud máte podobný styl rádi, Galactic Racer je adrenalinovou náloží přesně pro vás.

Star Wars jsou navíc pro takové řádění ideálním prostředím. I když mi malý Anakin Skywalker ve Skryté hrozbě byl mimořádně nesympatický, jeho závodění na Tatooinu bralo dech. Galactic Racer ale není jen připomínkou jedné slavné filmové sekvence. Zve vás do celé závodní ligy, ve které se o slávu bojuje napříč planetami a soupeřům se rozhodně neuhýbá.

Děj se odehrává po pádu Impéria. Zatímco se galaxie vzpamatovává, v jejím podsvětí bují neoficiální závodní soutěž Galactic League. Za piloty stojí syndikáty a vedle vítězství se hraje také o peníze a moc. Do tohoto prostředí vstupuje Shade, podle vaší volby závodník či závodnice s vlastními účty k vyřízení.

Hlavní postava zrovna nepřekypuje charismatem a příběh mě k obrazovce také nepřikoval. Na závodní hru ale pořád silný nadprůměr. Hlavní kouzlo je však v rychlosti a tam Galactic Racer přesně ví, co dělá.

Pocit rychlosti je fantastický. Okolí se míhá, průjezdy se nebezpečně zužují a na rozhodování máte často jen zlomek sekundy. Když se podaří trefit správnou stopu a protáhnout se místem, které ještě před okamžikem vypadalo neprůjezdně, je to mimořádně uspokojivé.

Stejně jako když soupeři pomůžete drobným přistrčením do zdi. Kontakty mezi stroji totiž nejsou jen vedlejším efektem. Agresivní jízda vám často pomůže k lepším výsledkům. Pohled na roztříštěný konkurenční stroj potěší. Dokud vám někdo vzápětí neprovede totéž.

Krásné prostředí má ale v kombinaci s extrémním tempem i slabinu. Občas není dostatečně jasné, kudy vlastně vede cesta. Co je průjezd a co jen hezky vypadající dekorace? Dá se tím otvorem proletět, nebo se právě chystáte rozmazat o skálu?

Čas na přemýšlení nemáte. A když odpověď zjistíte až nárazem, umí to pořádně otrávit. Zvlášť pokud nejde o nezvládnutou zatáčku, ale o překážku, která jednoduše splývala s okolím. Znalost tratí pomáhá, některá místa by však zasloužila čitelnější značení.

Když jsem hrál na menším displeji PlayStationu Portal, opotil jsem se ještě o kousek víc. Ale jinak je to přesně ten typ her, který i přenosnému ovladači svědčí.

Zpočátku jsem chtěl vyhrát každý závod. Držel jsem tempo za každou cenu, riskoval a při dalším tříštění stroje se zakusoval do ovladače. Postupně mi došlo, že tímhle způsobem se daleko nedostanu. Někdy je důležitější dojet, posbírat body a připravit si lepší podmínky pro další závody než za každou cenu urvat první místo.

Kampaň totiž využívá princip postupných pokusů, známý z takzvaných roguelite her. Průběžně sbíráte body a upgradujete mašiny, takže i když neuspějete a musíte začít znovu, nebyl to promarněný čas. Některá odemčení vám zůstávají a pomáhají při dalším snažení.

Lépe poznáte tratě a zjistíte, které úpravy vám vyhovují. Postupně také odhalíte, v jakých typech závodů jste nejsilnější, a podle toho můžete vybírat další cestu.

Tohle postupné skládání stále schopnějšího stroje funguje výborně. Nezlepšujete se jen vy, ale rostou i možnosti, se kterými do závodů nastupujete. Zároveň musíte přemýšlet, kolik rizika si ještě můžete dovolit.