Článek
Nový Wolfenstein: The New Order přišel nečekaně jako blesk z čistého nebe. Přinesl zpátky starou dobrou hratelnost, dokázal ji však okořenit moderními prvky, aniž by to nějak titulu ubíralo na kvalitě. [celá zpráva]
Nejednomu mrzoutovi vykouzlil úsměv na tváři a dokázal, že i v dnešní době, kdy se většina titulů ohlodává na kost a vodí hráče za ručičku, je zde místo i pro hru s krystalicky čistou hratelností starých stříleček, které nedaly hráči nic zadarmo. Dalším nezvyklým krokem bylo vynechání tzv. Season Passu, který dnes okupuje většinu titulů, ale rovnou se vrhli na vývoj samostatně spustitelného datadisku - The Old Blood.
Nově přidaná tyč slouží také k zneškodnění robonácků
Vzpomínky na klasiku
V přídavku se hráč opět ocitá v roli legendárního masomlejnku na nácky B. J. Blazkowicze. Příběh je zasazen před události The New Orderu a je rozdělen na dvě kapitoly. V první B. J. musí infiltrovat slavný hrad Wolfenstein, kam se hráči mohli poprvé v pohledu z první osoby podívat před dvaceti lety. Blazkowicz má za úkol získat tajnou složku, ve které se nachází poloha generála Deathsheada, kterého hráči dobře znají z New Orderu. Tuto složku má u sebe nacistická archeoložka Helga von Schabbs. Ve druhé kapitole se B.J. dostane do vesničky Wulfburg právě kvůli nacistické archeoložce. Zde zase vývojáři vzpomínají na nacisty všude provázející okultismus.
Malebná německá vesnička, kde všechno půjde do kopru
Bohužel oproti New Orderu přídavku chybí charismatické postavy a chytřejší příběh a jedná se tak vlastně o jeden z větších nedostatků datadisku, který je více situován na samotného Blazkowicze. Stejně tak kvůli zasazení chybí i povedený soundtrack ve formě alternativních verzí slavných písní, který doprovázel původní titul. Naštěstí není herní doba nijak uměle natahována a díky tomu titul příjemně odsýpá.
“Co jsi říkal? Zabít všechny nácky?”
Co se však nezměnilo, je královsky zábavné střílení všech těch nácků či jejich čtyřnohých poskoků. Střílení, které celkově patří k tomu nejlepšímu, co minulý rok nabídl. Toho si zde hráč opět užije až až a například mu v tom bude sekundovat nově přidaná upilovaná brokovnice či ruční granátomet.
V klidnějších pasážích, kde se B.J. musí plížit, mu pomůže klasická tyč. Ta má však více využití než jen ta sadistická, a tak s ní B.J. například otevírá různé poklopy nebo při rozložení na dvě části ji využije jako provizorní cepíny a může tak zdolat některé zdi.
Zběsilé tempo hry občas vystřídají pasáže, kde se hráč musí plížit
Co se týče zpracování, tak to se v Old Blood nijak nezměnilo a potěší optimalizovaná verze pro osobní počítače, která šlape mnohem lépe než New Order.
Ve výsledku i přes menší nedostatky je však The Old Blood správnou porcí zábavy jak pro fanoušky původní hry, tak i pro ty, kteří mají rádi poctivé střílečky. Bohužel vývojáři nedokázali vystoupit z vlastního stínu, ale stále přinášejí hodně muziky za málo peněz.
Wolfenstein: The Old Blood vyšel pro osobní počítače a herní konzole PlayStation 4, Xbox One.