Příběh o přátelství a velkém dobrodružství ve hře Final Fantasy XV

Vítejte ve světě zvaném Eos. Ten je rozdělen na tři kontinenty, kterými hráč coby princ Noctis bude se svými kamarády Ignisem, Gladiolem a Promptem cestovat. Noctis a jeho družina pocházejí z království Lucis, do jehož hlavního města Insomnia vtrhne Niflheimské impérium a úspěšně provede puč.

Pro zachování míru musí Noctis vyhledat unesenou princeznu Lunafreyu a oženit se s ní. Po převratu jsou však on, princezna i Noctisův otec, král Regis, prohlášeni za mrtvé. Niflheimské impérium tak přebírá kontrolu nad hlavním městem, včetně mocného Krystalu, který pohání obranu města.

Aby Noctis získal trůn zpět, tak nejen že musí vyhledat princeznu, ale také musí získat mocné zbraně původních králů kontinentu. Stejně jako většina dílů Final Fantasy se na pozadí kouzelného světa odehrávají politické intriky.

Ty ovšem nejsou hlavním tématem patnáctého dílu. Ten je především oslavou čistého přátelství a klasického dobrodružství. Obojího má Final Fantasy XV na rozdávání, přesto je ale právě příběh jeho nejslabším článkem.

Žánrově se patnáctý díl řadí do žánru akčního RPG v otevřeném světě. Už po prvních minutách se před hráče rozprostře svět Eosu, ve kterém lze strávit desítky hodin. Obří svět je plný menších či větších měst, ve kterých hráč získává úkoly, jichž jsou stovky. Pokud chce, tak může lovit příšery, na které jsou vypsány odměny. U jezírek se lze zastavit a chytat ryby či na farmě ikonických opeřených chocobů je možnost účastnit se závodů.

Hlavní příběh je rozdělen na kapitoly, ale je pouze na hráči, kdy se ho vrátí řešit. Po světě se hráč pohybuje královským vozidlem, zvaným Regalia, nebo po chocobovi. Ovládání regalie je dosti omezené a nelze například sjet ze silnice či menších cest. Pro rychlejší cestování po pláních tak slouží žlutý opeřenec. Co ale nabízí přímo relaxační zážitek, je možnost předání řízení Ignisovi a následně puštění soundtracku ze starších dílů série, které lze zakoupit v obchodech.

Cestovat autopilotem či po svých se ale vyplatí. Hráč totiž díky tomu může narazit na tajemné dungeony, které patří k tomu nejzajímavějšímu ve hře, protože jsou velkou výzvou a ukrývají se v nich nejen skvělé předměty, ale hlavně pořádně hutná atmosféra. A že jich po Eosu je.

Soubojový systém je opět o něco akčnější, jako u posledních dílů. Nyní se nejvíce přiblížil k odbočce zvané Type-0. Hráč ovládá pouze Noctise a ten protivníky zasahuje zbraněmi, kterými ho hráč vybaví. Co je skvělé a na co se perfektně dívá, jsou komba, která Noctis občas udělá se svými parťáky. Během souboje si tak například půjčí Promptův revolver či se nechá Gladiolem vyhodit do vzduchu, aby následně zasadil drtivý úder. K silnějším útokům patří tzv. techniky.

Techniky jsou speciální útoky, které hráč může spustit, má-li dostatečně nabitý ukazatel pro jejich použití. Například Ignis perfektně plní roli podpory při soubojích. Analyzuje protivníky a díky tomu hráč získá přehled o jejich slabinách. Když má skupinka na kahánku, tak pomocí techniky Regroup svolá všechny členy a doplní jim životy. Gladiolus naopak v roli bodyguarda může seslat plošný útok na větší skupinku protivníků či ochránit Noctise pomocí štítu. Prompto naopak využívá svého revolveru k ofenzívě.

K tomu všemu nesmí chybět ani magie, kdy si hráč přímo tvoří svá vlastní kouzla kombinací základních elementů, a to elektřiny, ohně a ledu. Jejich efekt ještě může posílit, když do mixu přimíchá nějaký z klasických předmětů, jako jsou elixíry či jiné lektvary.

Magii, komba, techniky a jiné atributy hráč odemyká pomocí bodů, které získává zvyšováním úrovně, plněním různých aktivit či průzkumem světa. Tyto stromy dovedností a vylepšení jsou rozděleny do jednotlivých kategorií a hráč si celkem notně může přizpůsobit hru svému stylu.

Fanoušci série určitě z počátku budou nadávat na některé změny, ale většina z nich naštěstí dává smysl a posouvá sérii dle mého lepším směrem, než tomu bylo u třináctého dílu. Určitě by se mohlo zapracovat ještě na soubojovém systému, který připomíná akční řež Devil May Cry. Další změnou je nemožnost měnit členy své party.

Tím odpadá trénování všech možných členů na maximální úroveň, a i když se k hráči občas přidá nějaká postava, tak nenahradí jinou a skupinku po chvilce opustí. Bohužel kvůli tomu zmizelo to vzrušení, kdy hráči objevovali výhody nové postavy a případně zjišťovali, z jakých členů sestavit partu na nadcházející souboj.

Co k sérii neodmyslitelně patří, jsou Summoni, tedy stvoření, která hráč mohl přivolat a ona mu pomohla. V každém z dílů se o nich mluvilo jinak. Jednou to byli bohové, jindy jen lapené bestie uvnitř předmětů. V patnáctém díle se samozřejmě objeví také, ale jako obří bohové zvaní Astrals nebo jako Šestice. Ne všechny však lze vyvolat a jednoho hráč vyvolá dokonce pouze jednou v rámci příběhu. Hráči dostanou do vínku obřího Titána, boha hromů Ramuha či vodní bestii – Leviathana.

Tato změna ve fungování Summonů je podle mého dalším odklonem od klasické šablony série, ale podle mě také bohužel odklonem od toho, co symbolizovalo Final Fantasy. Summoni totiž patřili k jedněm ze základních pilířů většiny dílů. Stejně jako chybějící speciální útoky zvané Limit Break. Patnáctý díl je tak skvělým akčním RPG v otevřeném světě, ale o něco horším Final Fantasy jako takovým. Není na tom tak špatně jako díl třináctý, ale i tak bychom si přáli větší zanechání původního odkazu.

Tato rozhodnutí včetně divně slepeného příběhu tak ukazují, že těch deset let vývoje bylo vážně problematických, a vůbec tomu nepomáhá ani roztříštěnost příběhů. Aby hráč získal důležité informace o příběhovém pozadí, tak se musí podívat na film s názvem Kingsglaive a animovaný seriál Brotherhood.

Kingsglaive se odehrává chvíli před začátkem hry a s prvními kapitolami se dokonce prolíná. Brotherhood naopak vypráví o tom, jak se protagonisté ze hry seznámili, a pěkně dokresluje pozadí jejich vztahu. Šéf vývoje Hajime Tabata to rozhodně neměl jednoduché, když převzal otěže vývoje, a ke konci se mu podařilo patnáctý díl slepit tak, aby byl zábavný. Leč ne všude se to úplně podařilo.

Naději s aspoň částečným návratem ke kořenům dávají vývojáři hráčům v připravované předělávce sedmého dílu. Ten bude vycházet na obří epizody, a ačkoliv bude notně přepracován, tak by měl vrátit určité prvky, které fanoušci série znají.

Titul byl recenzován na konzoli PlayStation 4 ve verzi Pro a zpracování tak nelze nic vyčíst. Eos je nádherný a tento díl se tak může postavit klidně vedle nádherně vypadajícího třetího Zaklínače. Při zkoušení na konzoli na klasické verzi PlayStationu si však šlo okamžitě všimnout slabšího vyhlazování a doskakujících předmětů. Nejedná se však o něco, co by narušilo zážitek z hraní, a i přes tyto nedostatky vypadá titul hezky.

Final Fantasy XV není rozhodně špatnou hrou, ba naopak. Je to skvělé akční RPG v otevřeném světě, ale fanoušky série může trochu zklamat. Naštěstí to celé zachraňuje herní náplň a svět, který vtáhne. Na první pohled nesympatickou partu hlavních hrdinů si lze s přehledem oblíbit, i když s ukřičeným a dětinským Promptem bude mít problém asi většina.

Final Fantasy XV vyšlo pro herní konzole PlayStation 4 a Xbox One.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: