Článek
Série HoMaM patřila k těm nejoblíbenějším, co jsem v minulosti hrával. Začínal jsem skvělým druhým dílem, který pak naprosto smetl legendární díl třetí. Pak se vývojáři se čtvrtým dílem rozhodli dělat větší změny a série začala pomalu ztrácet na zábavě. Sedmý díl se měl vrátit ke kořenům. Očekávání však byla až moc vysoká, možná nesplnitelná, ale vývojáři v Limbic si řekli, že se je pokusí splnit.
Bohužel nelze říct jednoduché ano nebo ne. Sedmý díl dělá řadu věcí doopravdy moc dobře, ale pak mu podřezávají větev naprosto nepochopitelná rozhodnutí vývojářů. Co vážně patří k tomu dobrému, je tentokrát příběhová kampaň, která je zvládnutá bravurně. Pokud to hra hráči dovolí, tak se u ní bude skutečně bavit.
Její rozsah je naprosto enormní a hráčům zabere desítky hodin. V těch se hráč ujímá role Ivana. K tomu mu navíc jeho rádci líčí příběhy ostatních frakcí. Imperátorka společně se svými potomky je zavražděna a do klidného světa Ashanu opět přichází válka.
Hráč se tak v jednotlivých scénářích ujme role všech šesti frakcí, které se v titulu nacházejí. Ať jde o starou dobrou Tvrz, Kobku, Nemrtví, či Sylvanské elfy, Azyl, nebo Akademii. Každá opět disponuje jiným hradem, jednotkami a výhodami či nevýhodami. Co dalšího musíme pochválit je rozšířený vývoj hrdiny. Toho si lze nyní za zkušenosti získané v bitvách či prozkoumávání mapy notně vylepšit v povedené kruhové nabídce.
Hratelností se však sedmý díl vrací doopravdy ke kořenům, byť doplněným o nové prvky. Hráč se opět pohybuje po mapě z ptačí perspektivy. Mapa je navíc okořeněna o vertikální prvky a hráč se tak pohybuje často s hrdinou v kaňonech, leze na hory či sjíždí na koni do údolí. Souboje se opět odehrávají na mřížkovém bitevním poli, jak jsme tomu u předešlých dílů zvyklí. Souboje jsou však také mírně upraveny a například nyní záleží, jestli hráč na protivníka útočí zezadu, či zepředu.
Bohužel však zde výčet těch dobrých věcí končí. Největším problémem sedmých Heroes je technická stránka hry. Umělé inteligenci trvá neskutečně dlouho, než udělá další tah, a navíc kolikrát dělá naprosto nepochopitelné věci. Jednotlivé tabulky uživatelského rozhraní jsou buďto nepřehledné, nebo vypadají, jako kdyby je vývojáři zapomněli dodělat.
Hráči sem tam například zmizí jednotky. Některým se dokonce stávalo i to, že jim hrad spolkl hrdinu, což však nebyl náš případ. Tyto problémy lze naštěstí vyřešit jednoduchým nahráním poslední uložené pozice, ale i tak to zamrzí. Nutno říct, že někteří skalní fanoušci tyto chyby dokázali skousnout a hodnotí hru více kladně, ale to člověk musí sérii doopravdy milovat, aby všechny problémy dokázal přehlédnout.
Technické zpracování je další věcí, která by si zasloužila mnohem větší péči. Animace jsou krkolomné, textury na většině míst rozmazané a například tabulky muselo navrhovat několik grafiků, kteří se snad ani nedomluvili na jednotném stylu.
K tomu se musí připočítat i ne úplně povedená optimalizace, která si žádá více výkonu, než by podle toho, jak vypadá, měla. Atmosféru však zdejší svět dokáže nabídnout. Je pestrobarevný a mapy, i přestože jsou někdy nepřehledné, jsou zpracovány povedeně.
Ke konci je to vše hlavně hodně smutné. Nebýt technických chyb, nešvarů v rozhodnutí designérů hry a všudypřítomného rozkolu ve zpracování, tak by se jednalo doopravdy o dobrý díl se skvělou příběhovou kampaní, která nabízí hromadu obsahů, ve kterých hráč může strávit desítky hodin.
Nebýt právě povedené kampaně, tak by na tom hra byla mnohem hůře. Takhle mají vývojáři před sebou ještě hodně dlouhou cestu při opravování všech nedodělků. Hru tak lze v momentálním stavu doporučit pouze trpělivým pamětníkům této značky. Přitom možná stačilo vyslyšet přání fanoušků, kteří se účastnili beta testování, a titul o nějakou chvíli odložit a dopilovat.
Might & Magic Heroes 7 vyšla pro osobní počítače s povedenou českou lokalizací formou textů.