Článek
Trojrozměrný obraz působil ještě před deseti lety bez nadsázky jako zaklínadlo. Jakmile standard 3D nějaký televizor nenabízel, zpravidla mu to bylo v recenzích a odborných článcích patřičně vyčítáno.
V té době si dimenze navíc razila cestu také mezi notebooky a klasickými počítači, některé tuto vychytávku nabízely dokonce už přímo z výroby. Aby lidé hned nemuseli kvůli 3D obrazu kupovat nové monitory, nebo dokonce celé notebooky, přišla společnost Nvidia se zajímavým řešením.
Jednoduchý kit, víc nebylo potřeba
To představoval kit nazývaný 3D Vision, který dokázal v podstatě obyčejný počítač proměnit na moderní stroj s trojrozměrným obrazem. Ke sledování byly potřeba akorát polarizační brýle, které dokážou rozdělit obraz pro každé oko zvlášť. Tak se vytvoří trojrozměrný vjem. O vše ostatní se starala malá základna, která se pomocí USB kabelu připojila k počítači.
Nvidia 3D Vision
V podstatě jedinou podmínkou bylo vlastnit monitory či televizory, které mají vyšší obnovovací frekvenci (alespoň 100 Hz) a pochopitelně také grafická karta z dílny společnosti Nvidia. Za kit zaplatil tehdy případný zájemce zhruba 2500 Kč, což bylo výrazně méně než za 3D monitory.
V praxi působil trojrozměrný obraz vytvořený pomocí kitu 3D Vision velice dobrým dojmem. Obzvláště to platilo u počítačových her, kdy zážitek z hraní působil daleko věrněji. U přehrávání běžných filmů na DVD byl už zážitek slabší a video působilo jako uměle vytvořené.
Konec už v dubnu
Neustále rostoucí popularita virtuální a rozšířené reality však odsunula 3D obrazovky na druhou kolej – a pochopitelně tedy také kit 3D Vision. Výrobce se proto rozhodl, že pro něj ukončí podporu. V nových dubnových ovladačích pro grafické karty se již se speciálními brýlemi nepočítá.
Nvidia sice bude ještě nějakou dobu nabízet 3D Vision Video Player, díky kterému půjde alespoň s brýlemi koukat na videa, ale jeho životnost je také časově omezena. Výrobce uvedl, že jej pohřbí také v průběhu roku 2019.
Virtuální vs. rozšířená realita
Pojmy virtuální a rozšířená realita jsou velmi často zaměňovány, přitom ale obě technologie pracují na odlišných principech.
Brýle pro virtuální realitu se snaží uživatele vtáhnout do simulovaného světa a jeho smysly zcela odříznout od toho skutečného. Oči tak zpravidla zcela zakrývá displej a na uších jsou umístěna sluchátka, která jsou velmi často součástí celého systému.
Systémy rozšířené reality většinou vypadají jako obyčejné brýle, přes které může uživatel vidět vše, co se děje okolo něho. Speciální displeje nebo kamery pak jen dokreslují virtuální předměty do skutečného prostoru. Vlastně tedy propojují virtuální svět s tím skutečným.