Malá herní studia ohrožuje pirátství

Osud malých studií tak mají v rukou hráči. Někteří z nich však svou kopii hry nelegálně zpřístupní na internetu, odkud si ji může stáhnout úplně každý. Tvůrci tak přicházejí o příjmy a hrozí jim finanční krach.

Obětí internetových pirátů se v posledních dnech stalo herní studio Zima Software. Její poslední titul, sedmé pokračování adventury Polda, byl zveřejněn na internetu, odkud je ve velkém rozsahu nelegálně stahován.

„Měli jsme finanční kampaň na HitHitu a slíbili přispěvatelům, že jim za příspěvek pošleme kopii hry. Bohužel se stalo to, že jeden z přispěvatelů tu svou kopii zveřejnil na internetu,“ popsal Právu hlavní vývojář Poldy 7 Petr Svoboda.

Na crowdfundingovém serve­ru HitHit vybrali tvůrci Poldy 7 od přispěvatelů 1 437 011 korun, o milion víc, než byl původní cíl. Z příspěvku však musí odvést daně i provizi serveru. Na vývoj tak měli podle Svobody zhruba 700 až 800 tisíc korun, což nepokrylo všechny náklady.

S pirátstvím se autoři setkali už u předchozích dílů, poprvé se však stalo, že kopii hry někdo zveřejnil ještě před oficiálním datem vydání.

Proti internetovým pirátům se dá podle Svobody bránit jen málo způsoby. „Můžeme se bránit tak, že na hru nasadíme protipirátskou ochranu, která je ale poměrně drahá. Nějakou ochranu jsme tam měli, ale ta nebyla tolik kvalitní,“ řekl Svoboda. Dodal, že pokud se neprodá dostatek oficiálních kopií, vývojáři budou muset s vývojem her skončit.

Bránit se soudně je podle vývojáře zbytečné. „To je hrozně těžké, znáte české soudy, táhlo by se to roky, navíc ani neznáme pravou identitu toho, kdo to zveřejnil,“ upozornil Svoboda.

Podle právníka Adama Krause se jedná o typický příklad neoprávněného šíření autorského díla. „Nepředpokládám, že si vývojáři dali do podmínek kampaně, že po obdržení kopie ji můžete dál šířit. Tím, že uživatel obdržel kopii hry, nenabyl licenci k jejímu dalšímu šíření,“ vysvětlil Právu Kraus.

Podle specialisty na autorské právo by se měli vývojáři obrátit na provozovatele serverů, kde se hry nelegálně šíří, aby pirátské kopie stáhli, nebo se obrátit na soud.

„Soud může rozhodnout o zákazu dalšího šíření. Tvůrci pak mohou požadovat sankční odměnu. Ta se pohybuje ve výši dvojnásobku ceny za poskytnutí licence. Hodně záleží na rozsahu, v jakém došlo k nelegálnímu užití díla,“ popsal Kraus. Ceny počítačových her se v Česku pohybují mezi 700 a 1700 korunami.

Podle Krause je české autorské právo dobře harmonizované s tím evropským a nástroje, jak se bránit ušlým ziskům, existují.

„Ten systém funguje poměrně dobře, ale nefunguje moc prevenčně. Myslím si ale, že jsou možnosti, aby v rámci českého práva došlo k lepšímu postihování pirátství.

Tam by měla nastoupit soudní praxe a víc vyjasnit, na koho přesně se vztahují konkrétní povinnosti v autorském zákoně a v jakém rozsahu mohou autoři odškodnění vymáhat. České soudy si s tím často nevědí rady, ta praxe není jednotná,“ doplnil Kraus.

Pirátství není na internetu žádnou novinkou. S problémy se potýkali také čeští tvůrci ze CBE Software, kteří stojí za mezinárodně oceňovanou hororovou hrou Someday You’ll Return odehrávající se v prostředí Českého Švýcarska. Bezprostředně po vydání hry bylo 98 procent kopií nelegálních.

S pirátstvím bojují také filmaři. V loňském roce rozhodl pražský vrchní soud, že ze serveru Ulož.to nebude možné stáhnout pirátské kopie filmů šesti českých, mezi nimi Pelíšky nebo Ostře sledované vlaky. Server se ale odvolal k Nejvyššímu soudu.