Legendární titul do sbírky: Death Stranding je vrcholným dílem Hidea Kodžimy

Death Stranding se odehrává v blízké budoucnosti, kdy lidstvo zažilo další z vln masových vyhynutí. Civilizace je na pokraji existence a americká společnost pod kontrolou prezidentky má za úkol vytvořit velkou síť mezi jednotlivými městy v Americe a obnovit tak řád v zemi. Hráč coby poslíček Sam Porter Bridges se musí chtě nechtě vydat na cestu napříč celou Amerikou a vytvořit spojení mezi městy, zde nazývanými uzly.

Čeká ho tak dlouhá cesta ze samotného východu Ameriky až na její západ. Jeho cíl však není pouze propojit uzly mezi sebou, ale také najít Amelii, dceru prezidentky, která má zdědit funkci hlavy státu. Tu ale unesla teroristická organizace Homo Demens, jejíž cíl je zabránit v propojení Ameriky.

Cesta to je dlouhá a nebezpečná. Sam jakožto poslíček musí z jednoho uzlu do druhého donést požadovaný náklad, a pokud se daný uzel na začátku nechce připojit do tzv. Chirální sítě, kde sdílí všechny informace, technologii a vědomosti, musí pro místní udělat ještě něco navíc. Vyřídit pro ně další objednávky, případně donést ztracený náklad.

Při připojení určitých uzlů hráč navíc získá možnost vytvořit si nějaký nový předmět, jako jsou například podpůrné rukavice pro větší poškození při soubojích, nebo zdolávání strmého terénu. Případně získá možnost vyrobit si lepší verzi těch stávajících, jako jsou různé druhy zbraní či skeletů.

Podstata hratelnosti je tak donášení balíčků, a i když to zní sebešíleněji, v rámci celého kontextu a zasazení to dává smysl. A nejen to. Ono to i baví. Kvůli tzv. Mrtvému přílivu, jak se zde říká masovému vyhynutí, je svět pustý a nebezpečný. V pravidelných intervalech přichází časodéšť, který ničí veškeré předměty na světě a lidé tak musí být ukryti právě v uzlech, původních krytech.

Mrtvý příliv totiž nezpůsobil pouze vyhynutí většiny lidstva a zvěře, ale také umožnil výskyt tzv. Vyplavených věcí, zkráceně VV, což jsou bytosti z „druhé strany“. Ty jsou pouhým okem neviditelné, ale protože má Sam zvláštní nemoc zvanou DOOMS, tak je na VV citlivý a dokáže je minimálně vycítit. Při jejich úplném spatření hraje roli PP (propojený plod), který Sam nosí na hrudníku ve speciální baňce, se kterou se může propojit.

Zprvu se proti VV nelze nijak bránit, a tak se jim Sam společně se svým nákladem musí vyhnout. VV nejsou ale jedinou hrozbou, jsou zde také tzv. Mezci, kteří jdou po nákladu všech poslíčků. Ti mají různá území a jak je v příběhu vysvětleno, hráč nesmí jiné bytosti zabíjet, jinak dojde k tzv. nekrotizaci, kdy tělo při přechodu na druhou stranu vyloženě exploduje a zanechá po sobě obří kráter, který zničí veškerou strukturu v blízkém okolí.

Mezky lze ale celkem účinně omráčit – ať už pěstmi a kopy, nebo je lze případně svázat lanem či obvázat svazovací puškou zvanou Bola, která vystřeluje lano se závažími na obou koncích, jež obváže protivníka a tím jej znehybní. Časem hráč získá i jiné nesmrtící zbraně, jež jsou proti Mezkům a jiným hrozbám ještě účinnější.

Čištění kempů Mezků se ale také hodí, a to ze dvou důvodů. Jedním je ten, že se v kempech nachází velké množství materiálů a zboží, a druhým důvodem je to, že po úspěšném vyčištění tohoto kempu bude zóna po nějakou dobu bezpečná pro ostatní kurýry, včetně těch automatických.

Na samotnou akci plnou střelby samozřejmě dojde také, a dokonce i na souboje s různými bossy, kde se budou hodit brokovnice, pušky, granáty i raketomety. Takový typ akce tu je ale zastoupen velice vzácně a bez jakéhokoliv vyzrazování příběhu jen napíši, že zde je. V těch desítkách hodin je ale zastoupena pouze hrstkou herního času, o to ale intenzivnější.

Základní herní smyčka se točí kolem přijímání objednávek a jejich plnění. Za to hráč získává nejen lepší reputaci, ale také tzv. lajky od ostatních. Ať už jde o úspěšné doručení objednaného nákladu, nebo o doručení toho ztraceného.

Primárně se hráč po světě pohybuje po vlastních. Náklad si tak naloží většinou do batohu na záda a vyrazí směrem k požadovanému uzlu. Terén je nehostinný, plný různých propastí a zrádných povrchů. Jelikož je Sam zkušený poslíček, tak si může naložit na záda celkem hodně.

Za těžký náklad se ale platí daň v podobě horší rovnováhy, a pokud si jej hráč nerozloží rozumně, může přepadávat na bok či na záda. K lepší rovnováze slouží kombinace zadních tlačítek na herním ovladači. Při stisknutí jednoho z nich dá Sam větší sílu na jednu stranu. Při stisknutí obou tlačítek se zapře do obou popruhů a tím zdolává horší terén snáze. Toto zapření ale Samovi rychle vyčerpává výdrž.

Jelikož zde hraje velkou roli také tvorba předmětů a stavění struktur, tak si lze postavit například malé vznášedlo, na které je možné náklad odložit a táhnout jej právě na něm. Pro zdolávání srázů a strmějších kopců si lze vyrobit kotvu s lanem a v případě velké propasti postavit klidně most. Ty menší se mohou zdolat položením žebříku.

Terén je de facto hlavním nepřítelem a jeho zdolání chce sadu vhodných předmětů. Dokonce lze obnovit i dopravní infrastrukturu v podobě silnic. Stačí do tzv. auta finišerů dodat požadovaný materiál a hráč postaví několik kilometrů dlouhý úsek, na kterém se mu nejenže nevybíjejí baterie z podpůrných skeletů, ale také se po nich jezdí vozidly mnohem příjemněji než po pláních plných kamenů a jiných překážek.

Ano, v Death Stranding se nachází také vozidla, a to konkrétně dva druhy. Ikonická motorka, jež byla představena už v předchozích ukázkách, a klasický náklaďák. Ty si lze vyrobit, případně vyzvednout z garáže ve větších distribučních centrech. Vozidla jsou také rozdělena na ta s delším dojezdem, jež jsou pomalejší, nebo ta s kratším dojezdem, ale vyšší rychlostí.

K vozidlům také směřuje moje jediná výtka, protože jejich ovládání není úplně ideální a zaseknou se o každou maličkost v terénu, ačkoliv ve skutečnosti by ji hravě přejela. I přes to, že s nimi lze komicky poposkočit a zdolat tak i trochu náročnější terén, na delší cesty kamenitým prostředí určitě zapomeňte. Je to však malá chyba na jinak perfektních systémech.

K oddychu, načerpání sil a nějaké té hygieně zde slouží soukromé pokoje. Ty se nachází buďto ve větších distribučních centrech stejně jako vozidla, nebo je lze postavit na území, kde funguje Chirální síť. V pokoji si hráč upravuje výbavu, může si odskočit na toaletu, vysprchovat se, případně si přečíst různé zprávy z terminálu.

Do toho všeho Sam potkává různé zajímavé postavy, které mu nejen pomáhají v jeho snažení, ale odkrývají také to, co se se světem děje, co je vlastně Mrtvý příliv, co za tím stojí, filozofují o různých dimenzích. Jsou zde postavy jako Fragile, která má také doručovací firmu Fragile Express a silně pohnutý a smutný příběh. Pak je tu Mama, jež je spojena se svou mrtvou dcerou, Heartman, který opakovaně umírá, aby našel svou ztracenou rodinu, vůdce teroristické organizace Higgs a mnoho dalších.

Právě i několikaminutové příběhové animace s těmito postavami dokreslují dokonale příběhové pozadí, jehož střípky jsou rozesety i v záznamech a mailech v terminálu. Jedno se ale Death Stranding musí nechat, a to je, že se jedná o pravděpodobně jednu z nejnormálnějších nejen Kojimových, ale japonských her obecně. Natolik typické výstřednosti by tu člověk těžko pohledal a po finálních titulcích dává hra perfektně smysl, což se o některých dílech série Metal Gear Solid říct nedalo.

Zároveň samotná myšlenka o propojování a sdílení vědomostí za účelem sjednotit se a přežít je natolik hezká a fascinující, že hru za tohle lze vyloženě pochválit. Stejnou pochvalu si zaslouží s tím spojená perfektní česká lokalizace formou textů a titulků, která je zvládnuta bravurně.

Ve hře je nejen v příběhu, ale také v samotné hratelnosti kladen velký důraz na propojování. V rámci hratelnosti to funguje tak, že hráč má možnost nejen opravovat silnice či stavět různé stavby, které pomohou ostatním, ale také zanechávat na těžko dostupných místech lana či žebříky na které narazí ostatní hráči. Lze také umisťovat různé druhy vzkazů v podobě cedulí, kde lze například upozornit na nebezpečné VV, případně upozornit na blízko se nacházející horké prameny, ve kterých si lze obnovit výdrž.

Toto propojení, jež je zde nazýváno přemostění, se ukazuje při hraní v rámci notifikací. Informace o tom, že někdo jiný použil například vaše lano, přináší skvělý pocit satisfakce, protože hráč tím získá ihned zpětnou vazbu o tom, že někomu jinému pomohl. Pocit je to tak několikanásobně lepší, než když dostane lajk na jedné ze svých oblíbených sociálních sítí za nahrání fotografie či jiného obsahu. Zde jste totiž fakticky někomu pomohli.

Hráči si ale nepomáhají pouze zanecháváním vzkazů, postavením struktur a předmětů, ale také tím, že mohou doručit ztracené zásilky jiných hráčů, případně jim odevzdat některé ze svých. To funguje i se sdílením předmětů ve sdílené schránce a garáži. S ostatními tak lze sdílet vyrobené předměty i vozidla, což přijde vhod například v momentě, kdy nemáte k dispozici požadované suroviny na výrobu.

O všechen ten terén, skvělé animace a perfektní hratelnost se stará technologie zvaná Decima. I samotné získání této technologie od tvůrců skvělého Horizon: Zero Dawn – Guerrilla Games má kolem sebe historku o onom propojování. Když Hideo Kodžima hledal technologii, která bude pohánět právě Death Stranding, obcházel všechna možná studia a vývojáře. Když dorazil ke Švédům z Guerrilla Games, tak obdržel dřevěnou krabičku s flash diskem, na kterém se nacházel celý Decima engine. Vstřícný krok studia tak rozhodl, jaká technologie bude titul pohánět.

Tento engine pohání tvorbu terénu, kde naprosto exceluje, ale zvládá i neskutečně detailní postavy, částicové efekty a skvělé nasvícení. Během recenzování na konzoli PlayStation 4 Pro hra ani jednou nespadla či neškytla ve snímkování.

Kouzlo Death Stranding ale není pouze v tom, jak dobře vypadá, ale také jak dobře zní. Zvuky přírody vtahují hráče přímo doprostřed dění a těžkopádné výšlapy v horách za zvuků silného větru kouzlí jedinečnou záležitost. Titul je navíc protkaný hromadou různých písní, které se spustí vždy v pravý moment, kdy hráč vyráží na klíčovou cestu. Největší zastoupení zde má islandská kapela Low Roar, jejíž písně skvěle doplňují náročnou Samovu cestu.

Death Stranding určitě není hrou pro všechny a hodně svým tempem připomíná loňský Red Dead Redemption 2. Je ale natolik zvláštní a zajímavá, že pokud hře podáte byť jen prst zvědavosti, okamžitě vás čapne a vtáhne do zničeného světa, ve kterém s přehledem strávíte desítky příjemných hodin. Objektivně lze hře vyčíst pouze divně se chovající vozidla a mírnou ztrátu tempa někde kolem třetí čtvrtiny dějství.

Jelikož nelze hru k něčemu přímo přirovnat, hrozně těžce se popisuje to, čím si hráče získá. Je to kombinace skvělého příběhu plného postav s pohnutým osudem, zajímavých sociálních prvků a v neposlední řadě odvážné hratelnosti, která ačkoliv není typicky akční, rozhodně díky ní akci hráči zažijí. Tady totiž platí, že cesta je cíl a ono zdolávání terénu je akcí samo o sobě.

Death Stranding je jednoduše unikátní záležitostí, která tu ještě nebyla a řadí se tak mezi jeden z nejzásadnějších titulů této generace konzolí. Titul je to odvážný, a ačkoliv z textu to vypadá jako jedna velká nuda, opak je pravdou. Něco takového tu ještě nebylo a je dobře, že se tvorby nového žánru zhostili zkušení vývojáři, kteří mysleli na každou maličkost. Lze si totiž představit situaci, kdyby s podobným konceptem přišlo nezkušené studio a nedokázalo by takto dobře vyšlapat cestu budoucím hrám těžícím z nového žánru.

Death Stranding vychází 8. listopadu pouze pro herní konzoli PlayStation 4. Během léta příštího roku vyjde také na osobní počítače. Hra obsahuje českou lokalizaci formou textů a titulků.