Layers of Fear přebírá pochodeň po zrušeném Silent Hillu

Když v srpnu roku 2014 vyšlo na síti PlayStation tajemné P.T., tak si všichni říkali, co to může být. Po jeho komplikovaném dohrání se ukázalo, že se jednalo o hratelnou ukázku populární hororové série na pokračování Silent Hill, ale tentokrát vyvíjené geniálním Hideem Kojimou, ve spolupráci s režisérem Guillermem del Torem.

Bohužel byl po čase projekt zrušen a hráčům tak zůstala pouze ta hratelná ukázka. Bloober Team se tak rozhodl udělat podobně laděný hororový titul, kde na hráče působí hlavně tíživá atmosféra a psychedelické vjemy, místo toho, aby ho naháněl vrah či nějaké monstrum.

V Layers of Fear je hráč v roli neznámého malíře, který musí dokončit své mistrovské dílo, ale aby z toho nebyl simulátor malování obrazu, tak se vše odehrává jen v mysli umělce. Děj je zasazen do viktoriánsky zařízeného panství v 19. století. Hráč se tak prochází vzpomínkami a myšlenkami, kde pomalu zjišťuje, co se malíři a jeho rodině stalo a co vše se dá obětovat kvůli dokončení mistrovského obrazu.

Hra je tak rozdělena do několika úrovní, kdy je každá z nich zakončena nalezením klíčového předmětu, který pomůže dokončit onen obraz. Jednou je to zakrvácený obvaz a následně rozdrcená kost. Ano, Layers of Fear není hrou pro slabší jedince. Příběh hráč odkrývá z nalezených dopisů, nápisů na zdech a různě zařízených místností.

Díky tomu, že se hráč prochází myslí, tak ta si s ním hraje všemi možnými způsoby. Prostředí se neustále mění a reaguje na to, jak hráč postupuje. Stačí vyjít z jedné místnosti, bouchnou dveře, hráč se otočí a dveře nikde. Otočí se zpět na místo, kam plánoval kráčet, a tam se objeví nová místnost.

Atmosféra by se dala krájet a různé změny v prostředí fungují skvěle. Chybky by se však také našly, a to zejména v dabingu hlavní postavy, který působí mdlým dojmem. Některé scény mají za úkol hráče vylekat, ale většina z nich je předvídatelná. Naštěstí na těchto scénách nestojí celý koncept hry a hráče tak mrazí v zádech hlavně z tíživé atmosféry a perfektního nazvučení.

Co nás však nejvíce překvapilo, je to, jak titul vypadá. Pohání jej totiž engine Unity, který je znám užitím spíše pro menší hříčky. I když není stavěn pro fotorealistické zpracování, výsledek se opravdu povedl a je působivý. Hodně pomáhá hra stínů a světel.

Odkaz konceptu Hidea Kojimy z P.T. tak žije dál v Layers of Fear a my doufáme, že podobných her přijde více. Bubáci, kteří nahánějí hráče, už nejsou v kurzu. Na řadě jsou teď mnohem sofistikovanější hry, jakou je právě Layers of Fear. Kdo má tedy pro strach uděláno, tak hurá do toho. Mysl šíleného malíře čeká a ten obraz se sám nedokončí.

Layers of Fear vyšlo pro osobní počítače a herní konzole PlayStation 4 a Xbox One.