FIFA 17: Kulatý nesmysl se kutálí opět o něco lépe než loni

Proč v recenzi nějaké hry začínat porovnáním s jinou hrou? Je to jednoduché – ačkoliv má FIFA již více než 20letou tradici, hráči nejsou slepí a pravidelně porovnávají, jaká vylepšení se v kterém táboře udála, a obě herní série mají své zaryté fandy, kteří plivou síru na konkurenci. A ani letos se všichni hráči nesetkají u jednoho titulu. Ti, kteří jsou zvyklí na hru FIFA, si ji letos poměrně snadno obhájí díky bohatému množství herních módů a té omáčce všude okolo.

Hráči, kterým stačí skvělý herní prožitek ze samotného zápasu a nelpí na oficiálních dresech a správném brandingu, zůstanou u PES. Tedy pokud za každou cenu nechtějí hrát třeba na pravém stadiónu Barcelony. Ale pěkně postupně.

FIFA 17 běží na Frostbite Engine, který používá třeba Battlefield. Pokud byste však čekali, že se tím pohyb na hřišti od základu mění, tak ne. Spíš se tím zlepšilo to, jak celý komplet vypadá. Úpravy v herním systému jsou patrné a naučené strategie z loňského ročníku nefungují tak snadno. Koupě ultrarychlého hráče na křídlo už není tak silnou zbraní jako bývala, ač je jistě stále nejpopulárnějším krokem, který většina hráčů při sestavování týmu volí.

Větší důraz je kladen na samotné držení balónu a jeho bránění. Bránění tělem je tentokrát daleko významnější součástí hry než dříve a jeho správné používání vám umí vyčarovat tolik důležité standardní situace.

Pohyb hráčů po hřišti a jejich nabíhání je opět o malý chlup lepší a přihrávka za obranu musí být opravdu precizně načasovaná tak, aby ji hráč dostal do běhu. Když se vám to podaří, obrana má už jen málo šancí, jak zabránit opravdu vyložené šanci – zejména pokud nechce zatáhnout za červenou záchrannou brzdu, což se jindy než v samotném konci zápasu obvykle moc nevyplácí. AI na maximální obtížnost funguje docela dobře, ale uvěřitelná stále příliš není. To zejména když předvede několik přihrávek z říše snů v řadě, které byste asi těžko vykouzlili i po několika stovkách herních hodin.

Hra po vás nyní každopádně vyžaduje větší přemýšlení ohledně toho, jakým směrem budete v útoku postupovat a jak rychle budete přihrávat. Tedy rychle, to není přesné slovo. FIFA 17 na mě působí ještě pomaleji, než tomu bylo v uplynulých ročnících. A to je tedy extrémně pomalu. Ano, máte více času na přemýšlení a zvládnutí dokonalého útoku, ale působí to tak nějak nefotbalově.

Proč by měl duel Liverpoolu s Realem Madrid rychlostí připomínat spíše duel Příbrami s Jihlavou? Proč?! Dynamika fotbalu v PES je zcela na jiné úrovni, je svižnější a FIFA poklusává s astmatickým kašlem o pěkných pár desítek metrů vzadu. V krásném dresu se správnými logy, s krásně nažehlenou tváří hráče a licencovanými kopačkami. Ale pravému fotbalu je vzhledem k nedostatečné dynamice stále vzdálená.

Co se týče brankářů, na jejich zákroky se letos dívá skvěle. Umí předvést zákroky z říše snů, stejně tak jako opravdu luxusní minelu při střele z dobrých 30 metrů, kdy výjimečně umí i promáchnout a propustit střelu mířící doprostřed brány přímo pod víko. Proč ne, tento faktor jen podporuje zkoušení střelby z větších vzdáleností, a pokud máte v týmu nějakého toho ostřelovače typu Wesleyho Sneijdera, tak jistě vesele zkoušejte – i úspěšný boj o odražené balóny umí zápas rozhodnout.

Co dostálo velkých změn, to jsou přepracované pokutové kopy a standardky obecně. Naznačování hodu při vhazování je spíše taková srandička, ale potěší. Ač mi třeba změna u rohových kopů příliš nevyhovuje, změna v systému penalt je pro dobro věci. Ne ani tak, že by byl nový systém nějak úchvatně dokonalý – spíš je jednodušší udělat minelu a vše zkazit. Psychický tlak je na exekutora penalty jistě větší než v předchozích dílech a to je dobře. Teď už to není jen o tom, vybrat směr a nezapomenout prst na tlačítku střely – zkazit je nyní přinejmenším zpočátku výrazně jednodušší než míč působivě zavěsit do šibenice.

Co se týče herních módů, klasikou je kartičkový Ultimate Team, který bude jako obvykle i letos pro EA hlavním rýžovištěm peněz. Neustálé vylepšování týmu, noví speciální hráči ve formě k nalezení v balíčcích, to je to, co většinu hráčů udrží u tohoto módu obvykle až do vydání nového ročníku. Tentokrát je tu však i další motivace hrát – když nasbíráte během týdne dostatek úspěchů, dostanete možnost hrát i speciální víkendové zápasy o speciální ceny. Příjemné rozšíření rozbíjející stereotyp dlouhodobých divizních bojů.

Hlavní novinkou je letos příběh – herní mód Cesta. Jste Alex Hunter, nevýrazný mladík, který má být v budoucnu hrdým nositelem svého jména – lovcem úspěchů a významných trofejí. Příběhová část je efektní a jistě stojí za pokus. Čekat vás budou nejrůznější úkoly, na vaše výkony budou reagovat nejen trenéři, ale i tisk a chvílemi se budete skutečně cítit pod opravdovým tlakem. Pokud máte rádi načančaná příběhová videa, tak je tenhle mód něco pro vás. Mušek má ještě hodně a některé, jako například přesnější hodnocení vašich výkonů, bzučí docela hodně, ale pokud na tomto módu EA do budoucna výrazně více zapracují, mohlo by jít o rozdílový faktor.

Soundtrack je jako pokaždé bohatý a docela povedený, ač by možná unesl trochu dynamičtější a motivační skladby a pár popových cajdáků by uneslo škrtnutí. Asi už nikoho nepřekvapí, že se opět nesetkáme s českou ligou, což je nesporná škoda, ale náprava zřejmě není v dohlednu. Stejně tak už se nedá zřejmě počítat ani s tím, že by se měl vrátit komentář pánů Bosáka a Svěceného. Český trh není pro tvůrce natolik zajímavý, aby naši verzi vybavil i patřičným komentářem. Ano, nepřekvapí to. Ale dvakrát ano, štve to.

FIFA 17 je jednoznačně nejlepším fotbalem v celé této herní sérii. Nikdo asi ani nečekal, že by udělal nový ročník krok zpět. Vše vypadá o něco lépe než loni, odráží se lépe než loni a vyjma nízké dynamiky hry i vypadá fotbalověji. Konkurenční fotbal je sice o poznání méně nablýskaný, ale na hřišti se hraje lépe. Možná že právě letos je ten rok, kdy je ideální koupit obě hry a udělat si sám pro sebe porovnání. Ať už jste zastáncem jakékoliv z těchto dvou sérií, obě mají letos co nabídnout.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: