Éra virtuální reality přichází. Co nabízí pro hráče?

PlayStation VR Worlds je kompilací pěti menších hříček od vývojářů z London Studio. Z tohoto balíčku nejvíce gigant propagoval hru The London Heist a Ocean Descent. Dále zde však hráči najdou také VR Luge, Scavenger’s Odyssey a Danger Ball.

V The London Heist se hráč ocitne v roli gangstera, jehož příběh je vyprávěn retrospektivně u výslechu. Jedná se převážně o akční titul, jehož součástí je krádež diamantu a následná přestřelka s ochrankou a poté skvělá akční honička na dálnici.

Titul lze ovládat jak ovladačem Dualshock 4, tak i ovladači Move, se kterými je zážitek ze střelby či z manipulace předměty mnohem přirozenější. Po odehrání krátkého příběhu má hráč možnost pořádně se vyblbnout na virtuální střelnici.

U Ocean Descent se tempo zpomalí. V tomto titulu se totiž hráč ocitá v kleci, která je postupně vypuštěna hodně hluboko do moře. Toto je spíše zážitková záležitost, kde se hráč kochá kolem sebe a sleduje krásně provedený podmořský život. Tedy až do momentu, kdy na tuto klec zaútočí žralok.

Zde se teprve ukazuje, jak moc brýle pro virtuální realitu umocňují zážitek. Zatímco v roli diváka přes běžný obrazový přijímač se jednalo o celkem nudný titul, tak s brýlemi přišel pořádný adrenalinový zážitek. Mimo útok žraloka hra také nabízí režim, kde se hráč pouze kochá podmořským životem.

Další ve sbírce se nachází VR Luge. To je jednoduchá hříčka, kde se hráč nachází v těle bobisty, který musí sjet trať na silnici v běžném provozu. Musí se tak vyhýbat vozidlům či podjíždět kamióny. VR Luge se ovládá pouhým nakláněním hlavy ze strany na stranu a jedná se pouze o maličkou jednohubku.

Scavenger’s Odyssey je však úplný opak. Zde je hráč převtělen do mimozemšťana, který se nachází uvnitř robotického pavouka. Ten musí získat tajemný artefakt, ale do cesty se mu dostanou nepříjemní brouci, které musí likvidovat zbraněmi, které má stroj k dispozici. Titul je rozdělen na dvě části a od samotného začátku je neskutečně zábavný.

Pro úspěšný postup hrou musí hráč skákat z jednoho asteroidu na druhý či procházet útrobami vesmírných lodí, které jsou zaplaveny nepřátelskými brouky. Pokud hráči stojí něco v cestě, jako například zámek na dveřích či překážky na asteroidech, tak je stačí odtáhnout pomocí tažného paprsku.

Zrovna u tohoto titulu by bylo skvělé plnohodnotné pokračování s rozšířeným arzenálem zbraní, větší variací protivníků a s delším příběhem. Titul se ovládá pomocí klasického Dualshocku a cíle hráč vybírá pohybem hlavy.

Jako poslední se ve sbírce nachází Danger Ball. Ten jako kdyby vypadl ze sci-fi filmu Tron. V základu se jedná o klasický Pong, ale ve virtuální aréně s různými druhy protivníků. Hráč pomocí hlavy pohybuje se svou deskou k odpalu a pomocí různých falší se snaží skórovat.

PlayStation VR Worlds tak ukazují pouhý potenciál brýlí pro virtuální realitu a umím si představit, že tento balíček bude přiložen i k základnímu balení brýlí, společně s demo diskem. Za vyšší cenu kolem tisícovky by si to hráči měli rozmyslet, jestli jim těchto pár hříček za to stojí.

K těm nejvíce očekávaným hrám na virtuální realitu rozhodně patřila vesmírná akce EVE: Valkyrie. Ta doprovází většinu prezentací VR brýlí a její verze pro brýle od PlayStationu rozhodně nesměla chybět. Zde vývojáři z CCP Games udělali zázrak a hra vypadá na PlayStation VR skvěle. Hráč se ujímá role pilota vesmírné lodi a v krátké kampani si osahává základní mechaniky hry. Ovládání je skvělé a intuitivní. Cíle hráč zaměřuje pohybem hlavy, zatímco loď ovládá Dualshockem.

Vystřelení z katapultu vesmírné lodi mi stále bere dech a fanouškovi sci-fi dvakrát více. Po krátké kampani se hráč může vrhnout do několika režimů pro více hráčů, které postupně bobtnají pomocí přídavků zadarmo. Klasicky se zde nachází Team Deathmatch, kde se mydlí dva týmy mezi sebou. Dále se zde nachází režim Control, ve kterém jsou hráči opět rozděleni do dvou týmů, ale musí pomocí dronů zabírat kontrolní body.

Tím nejlepším režimem je však Carrier Assault, který jako kdyby vypadl z akčních sci-fi filmů. Zde hráči rozděleni do týmů musí zničit obří bitevní lodě. Bitva je však rozdělena do tří fází. V té první se musí zničit štíty křižníku, v další fázi přichází útok na chladicí uzly a v té poslední zničení odkrytého jádra křižníku.

Co hru nejvíce sráží, jsou špatně zvolené mikrotransakce. U titulu za plnou cenu bych si dokázal představit jiný druh, méně agresivních mikrotransakcí, než je zde. Za peníze si lze totiž koupit lepší lodě, na které hráč musí hrát doopravdy dlouhou dobu, aby je získal za virtuální měnu.

Kdyby EVE: Valkyrie nabídla delší kampaň a lepší platební model, případně více vyrovnané odemykání lodí, tak by se jednalo o perfektní záležitost se skvělým zpracováním. Takto je však volba na hráčích, zdali jim nevadí nutnost investovat buď hromadu času, či skutečné peníze pro rychlé odemknutí bojeschopných stíhaček.

Jedním z velkých lákadel pro pořízení brýlí od Sony je bezpochyby Batman: Arkham VR, který vyšel exkluzivně pro platformu od Sony. Zde, jak slogan hry napovídá, se hráči stanou Batmanem. Za titulem stojí studio Rocksteady, které má na svém kontě Arkhamskou trilogii, mimo prequel s názvem Arkham Origins.

V Arkham VR musí hráč v roli nejlepšího detektiva na světě – Batmana – zjistit, kdo stojí za vraždou jeho věrného pomocníka. Na scénu tak přichází známí padouši, jako je Tučňák Cobblepot, ještěří monstrum Killer Croc či Batmanův nemesis – Joker. Hráč tak skenuje místa činu, řeší puzzly, metá Batarangy a řeší Riddlerovy hádanky. Trvání tohoto zážitku je však něco málo přes hodinu, i když hra nabízí po dohrání možnost vyřešit všechny hádanky.

Arkham VR patří mezi ty tituly, u kterých je lepší, když hráč stojí a má k dispozici ovladače Move. S nimi totiž může vytahovat předměty, které temný rytíř má, a mnohem lépe tak interagovat s prostředím.

Možnost být Batmanem, byť na takto krátkou dobu, jsem si užil hodně. Technické zpracování je skvělé a postavy jsou při bližším pohledu hezky detailní. S vědomím kratší herní doby je i snížena cena, a tak se dá Batman: Arkham VR pořídit za zhruba pět stovek.

Thumper patří k těm titulům, u kterých jsem strávil již několik hodin, a je vysoce návykový. Hráč v něm ovládá jakéhosi brouka – skaraba, který v psychedelických úrovních brázdí virtuální koleje a musí se pohybovat v rytmu, který hra udává. Každá úroveň je rozdělena do několika částí a zakončená soubojem s velkým bossem.

Části úrovní jsou hodnocené podle toho, jak si v nich hráč vede a jak moc přesně reaguje. Ovládání je jednoduché, protože hráč brouka ovládá pouze pomocí páčky ovladače a k tomu mačká pouze jedno tlačítko.

V brýlích se však jedná o adrenalinovou jízdu s perfektní hudbou a skvělým, leč jednoduchým zpracováním, kdy jsem se hnal za tím nejlepším ohodnocením ve všech úrovních. Thumper lze hrát i bez brýlí pro virtuální realitu, a vyšel dokonce i pro osobní počítače. Stejně jako Batman: Arkham VR má příjemnou cenovku kolem pěti stovek. Oproti Batmanovi však nabízí obrovskou znovuhratelnost a zábavu na několik hodin.

V Until Dawn: Rush of Blood je hráč posazen do virtuálního vozíku v zábavním parku, jehož jízda se však po chvilce změní v noční můru. Místo zábavního parku mu je totiž přehozena kolej a míří do strašidelného ústavu.

Hráč, třímající v každé ruce jednu zbraň s baterkou, se musí prostřílet jednotlivými úrovněmi a porazit rovnou několik bossů. Každá z úrovní je jinak tematicky laděna. Jedna vypadá jak sadistický masokombinát, kde jsou prasata, zatímco v druhé si zažijí peklo hráči, co mají panickou hrůzu z pavouků.

V každé z nich je hromada předmětů ke sbírání a také různé typy zbraní, a to od brokovnic po samopaly. I když se hra netočí kolem levných lekavých momentů, tak i pár takových se tu najde a díky vzezření virtuálních brýlí zde fungují skvěle. Titul lze ovládat stejně jako jiné pomocí Dualshocku, ale opět jsou ideální pohybové ovladače Move.

Until Dawn: Rush of Blood při oznámení vypadal jako levný tah, jak na značce ještě trochu vydělat, ale stal se opak. Rush of Blood tak nabízí skvělý zážitek a hromadu akce. Opět za nižší cenu dostává hráč hromadu zábavy. Za delší a plnohodnotný titul bych se v budoucnu také nezlobil.

Driveclub patří k jedněm z nejhezčích závodních her na této generaci konzolí. Když se oznámila jeho odnož pro virtuální realitu, tak zaplesalo srdíčko nejednoho fanouška závodů. Bohužel Driveclub VR se řadí mezi ty horší hry pro VR.

Co se týká hratelnosti, tak ta zůstává stejná jako v původním Driveclubu. Tu jsme zevrubně popisovali v naší recenzi.

Co však sráží hru na kolena, je špatné technické zpracování, které je zde vážně rušivé. Toto v kombinaci s nižším rozlišením brýlí nedělá z Driveclubu pohodlný zážitek. Obraz je rozmazaný a okolí postrádá jakýkoliv detail.

K tomu připočtěme navíc vysokou cenu, kdy ani majitelé původního Driveclubu nejsou nijak zvýhodněni, a hned se Driveclub VR řadí do kategorie toho horšího. Zde tak doporučuji oželit VR zážitek a vrhnout se do mnohem lepší verze, která už je dávno venku.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: