Dokonalá grafika i hratelnost. Bloodborne promění hráče v lovce

Hráč se ujímá role lovce. Jakmile si vytvoří postavu a svou minulost, která ovlivní jeho atributy, tak je vržen do nepřátelského světa Yarnhamu, kterým zmítá nákaza. Sám, beze zbraní, pouze se zaťatými pěstmi hned hráč potkává vlčí bestii. Jaké vřelé přivítání. Yarnham je temné, gotické město, které však ne náhodou připomíná například Prahu. Hidetaka totiž během vývoje navštívil jak Čechy, tak například Rumunsko.

Jakmile se hráč dostane do „loveckého snu“, tak si zajistí svou první výbavu. Vybere si jednu zbraň na blízko a jednu střelnou. Ihned se pomocí lucerny (zdejší ekvivalent k ohništím) vrací do Yarnhamu. Lokalita „Lovcův sen“ zde zastupuje jakýsi hub, ve kterém si hráč nakupuje předměty, vylepšuje zbraně pomocí drahokamů, přesouvá předměty z/do skladiště a posouvá se na další úroveň. Také se zde dělají rituály pro vytvoření procedurálně generovaných dungeonů, které zajišťují jak znovu hratelnost, tak hráč v nich má šanci získat vybavení, které jinde ve hře nesežene.

Většina věcí se zde pořizuje včetně zvyšování úrovně pomocí tzv. Blood echoes (zdejší ekvivalent k duším). Ty hráč získává hlavně za zabíjení nepřátel, ale také z předmětů, které po světě nachází. Stejně jako tomu bylo v Souls sérii, tak pokud hráč zemře, tak všechny Blood echoes zanechá na místě úmrtí. Novinkou však je to, že je může „sebrat“ nepřítel, který hráče zabil nebo byl v těsném okolí. Pokud však hráč zemře po cestě k nim, tak o ně přijde úplně.

Nejdůležitějším, stavebním kamenem Souls série však byla vždy vybroušená hratelnost, díky které si mohou vývojáři dovolit vyšší obtížnost. U Bloodborne tomu není jinak, ale pár změn zde proběhlo. Tou největší je absence štítů ve hře. Nachází se zde pouze jeden – dřevěný, ale figuruje spíše jako vtípek a mrknutí na fanoušky série. Další větší změnou je i odstranění magie.

Tempo hry je díky tomu mnohem zběsilejší. Hráč už nečeká se zvednutým štítem, ale musí okolo protivníka „tancovat“ a poté zasadit sérii útoků. Vývojáři však štít nahradili střelnou zbraní. Stejně jako když hráč správně načasoval vykrytí útoku štítem v Souls hrách, tak se mu otevřel prostor pro zasazení zdrcujícího útoku. Toto v Bloodborne supluje správně načasovaný výstřel. Ten rovněž protivníka rozhodí a hráči dovolí zasadit tvrdý útok.

Další menší novinkou je systém zdraví. Jakmile hráč schytá nějaký útok, tak má chvíli šanci, aby získal ztracené zdraví zpátky, pokud úspěšně zpátky zaútočí. Místo známých Estus lahví se ve hře nacházejí lahvičky s krví pro doplnění zdraví. Těch hráč může mít u sebe na začátku 20, a jakmile sbírá další nad limit, tak se mu automaticky přesunují do skladiště.

Co se však nezměnilo, je možnost hrát v kooperaci či napadat jiné hráče. Stačí k tomu zazvonit příslušným zvonečkem a po chvilce vás to propojí. Dohromady můžou spolu kooperovat tři hráči proti nestvůrám a bossům. V případě, že chcete napadat jiné hráče, tak to jde ve dvou hráčích.

Také se změnilo množství zbraní a zbrojí. Zbroje již nemají vliv na rychlost pohybu postavy. Díky tomu jsou spíše o vzhledu a odolnosti vůči jedu či ohni například. Zbraní je ve hře méně než v předešlých Souls hrách, ale každá má svůj alternativní mód. Ať už jde o jednoruční sekeru, která jde protáhnout na obouruční, či vycházkovou hůlku, kterou lze změnit na bič. K těm nejbrutálnějším však patří rapír, který lze zaseknout do runami pokrytého, kamenného bloku a následně ho využívat jako hrůzu nahánějící kladivo.

Bloodborne je nádherná hra. Japonští vývojáři opět dokazují, že mají nekonečnou fantazii. Ať už jde o perfektně bizarní protivníky a bossy, tak i kulisy patřící ke špičce. Technická stránka je tím největším skokem oproti Souls sérii a to už od samotného začátku.

Stejně jako vizuál je i zvuková stránka hry dokonalá. Ať už jde o temný, leč atmosférický soundtrack či například zvuk sekery, kterou po zemi táhne bláznivý vesničan. Nesmíme ani opomenout pro Souls sérii tradiční skvělé namluvení postav, které hráč potkává při toulkách nebezpečným světem.

Jediné, co by šlo Bloodborne vyčíst, jsou delší nahrávací časy. Na druhou stranu lze tu chvilku využít k uklidnění nervů a přípravě na další průchod nepřátelským Yarnhamem a jeho okolím.

S čistým svědomím tak můžeme říct, že návrat Hidetaka Mijazakiho k Souls sérii se povedl na jedničku s hvězdičkou a nabízí hráčům desítky hodin zábavy. Brilantně vybroušená hratelnost, návrat stísňující atmosféry a rychlejší tempo duchovnímu nástupci prospělo. Bloodborne je konečně tím titulem, kvůli kterému si budou hardcore hráči pořizovat PlayStation 4, a Sony tak ukazuje, že se jim vyplatilo napumpovat peníze do vývoje a zajistit si exkluzivitu.

Bloodborne vyšel exkluzivně pro PlayStation 4.

HODNOCENÍ: 10/10

Může se Vám hodit na službě Zboží.cz: