Článek
V ní se hráč netradičně ocitá v roli Nera, který je svědkem ne až tak povedeného ceremoniálu, který naruší hlavní postava z minulých dílů - Dante. Nero, jakožto člen Řádu meče, se vydává po stopách Danteho, ale náhle zjišťuje, že démoni se vrátili a jeho nalezení nebude snadné.
Postupem příběhu si hráči také zahrají za Danteho samotného, ten přichází v plné síle, se schopnostmi a styly z třetího dílu. Nejedná se však o nějakou krátkou pasáž, fanoušci Danteho si tak mohou užít skoro až polovinu herní doby v roli toho nejlepšího lovce démonů.
Hratelnost by se dala popsat jako lineární rubačka, ve které se hlavní postava učí novým schopnostem, jež následně využívá. Jak ke zdolání překážek z předešlých úrovní, tak i ke zničení všech démonů a bizarních monster, která na něj zdejší svět vypouští po desítkách.
Během soubojů s démony hráč získává tzv. orby, které může proměnit v různá vylepšení svých schopností, pohybu či rozšířit repertoár komb, díky kterým z něj hra dělá ultimátního démonobijce. Pro zajištění znovuhratelnosti či přilákání hráčů tohoto dílu vývojáři nabízejí nové trio postav.
Jednou z nich je samozřejmě Vergil - bratr Danteho. Toho doprovází ještě smyslné ženské postavy Lady a Trish. Každá z nich má jiné pohyby a schopnosti. Pokud hráči chtějí zjistit, jak moc dobře to (ne)umí za jednotlivé postavy, tak se ve hře nachází režim Legendary Dark Knight, jenž zvětšuje zástupy nepřátel, které titul na hrdinu vrhá.
Co může hráče iritovat, je stále fixní kamera, která způsobovala zmatky i v původní verzi. Chápeme však, že tento neduh se v rámci zachování původní hratelnosti opravit nemohl. Hráč si na to však po chvíli zvykne a v ničení démonů ho to nijak nebude omezovat.
Co se týká technické stránky, ta prošla mírným vylepšením. Postavy a prostředí jsou detailnější a textury předmětů mají vyšší rozlišení. Na zvuky či hudbu se naštěstí šahat nijak nemuselo, a tak se opět vrací naprosto brutální soundtrack, který bude hráče hnát do epických soubojů s démony.
Největší změnou oproti minulé verzi je nyní full HD rozlišení a hratelnost ve stabilních šedesáti snímcích za vteřinu.
Přeleštění se tak vývojářům povedlo a titul funguje skvěle i dnes. Zub času se podepsal hlavně na samotné hratelnosti, takže pokud hráči vadí opětovné vracení se v úrovních, tak to vývojáři vyřešit nemohli. Ve finále se ale jedná stále o jednu z nejzábavnějších rubaček, kterou minulá generace konzolí přinesla.
Devil May Cry 4: Special Edition vyšel pro osobní počítače, herní konzole PlayStation 4 a Xbox One.