Článek
Vývojářský tým Eugene Systems však není žádným nováčkem na poli strategií. Stojí za vynikající hrou R.U.S.E. či sérií Wargame. Ty nyní přesouvají konflikt do 21. století, kde spolu soupeří tři frakce.
Amerika, OSN a zločinci
Hráči se v Act of Aggression tedy ujímají role jedné ze tří frakcí. Buď silné americké armády, která však těží z dobře připravené obrany, kdy až po delší době dokáže zasadit soupeři tvrdý úder, nebo kriminální skupiny Cartel, jejíž výhodou jsou vysoce vyspělé technologie a důraz na nezpozorovanou infiltraci. Nakonec se zde nachází uskupení Chimera, jež velí OSN, má menší obranu, ale těží z průzkumných jednotek.
Příběhová kampaň se však zaměřuje na Cartel a Chimeru. Příběh samotný je vyprávěn nejvíce ve zpravodajském stylu a je striktně lineární. Nepatří sice k těm nejlepším a někdy si hráč říká, jestli tam vůbec nějaký příběh je, ale naopak náplň jednotlivých misí a pomalu se zvyšující obtížnost naučí pořádně mechaniky a úkony, které poté zužitkuje v režimu pro více hráčů.
Základem v Act of Aggression, stejně jako v ostatních strategiích, je získávání surovin. Zde hráči staví rafinerie na jejich těžbu a nejvíce se zúročí hliník. Pro získávání peněz slouží obsazování bank. Suroviny se musí převážet na hlavní základnu. Zde na řadu přichází vychytávka, kterou má Cartel. Ten totiž suroviny převáží v helikoptérách a ty tak vesele ignorují veškeré překážky v terénu na zemi a získávání surovin je podstatně rychlejší.
K orientaci na mapě pro přehled ať už těžby surovin, stavby budov či případných konfliktů se ve hře nachází pohled z dronu, který nabízí dobré oddálení a hráč díky tomu může rychle reagovat.
V týmu se to lépe táhne
Act of Aggression však exceluje v režimu pro více hráčů. Závody o rychlejší vyzkoumání a vyrobení jaderné hlavice, nálety letounů nebo naopak rychlé útoky hned ze začátku hry. Bitvy pro více hráčů se tak rozpínají na dvacítce map. Ty se rozdělují tradičně podle počtu hráčů, kteří se bitvy zúčastní, přičemž hranice je osm hráčů. V tomto počtu se však jedná už doopravdy o masakr a při střetu několika armád se zapotí i ty nejvýkonnější sestavy.
Hráč tak zúročí veškeré dovednosti, které získal hraním příběhové kampaně, ale také musí odhadnout pohyby svých nepřátel, které následně může zpomalit bombardováním určité lokace. Během hraní se nám však osvědčila taktika neustálého otravování se slabší pěchotní jednotkou. Nepřítel si nás tak musel neustále všímat a kontrolovat, zatím co my jsme získávali čas a hlavně potřebné prostředky pro zdokonalování armády. Jak proti skutečným hráčům v on-line režimu, tak i proti umělé inteligenci mohou hráči společně soupeřit v tradičním režimu skirmish.
Konec dobrý, všechno dobré
Nejenom že se Act of Aggression v režimu pro více hráčů skvěle hraje, ale ono to vypadá i dobře. Ať už jde o stavbu budov, efektní nálety či devastující výbuchy jaderných hlavic. Hra navíc nabízí velice detailní přiblížení, kde jsou sice vidět některé nedostatky, ale detaily jednotlivých jednotek jsou vyvedeny dobře.
Act of Aggression se tak stává další vlaštovkou do pomalu znovu ožívajícího žánru strategií a atmosféra starých dobrých Command & Conquer: Generals dýchá na hráče na každém kroku. Příběhová kampaň je sice slabší, ale vše vyvažuje propracovanost stavění a zábavnost v režimu pro více hráčů.
Act of Aggression vyšlo pro osobní počítače zatím v anglickém jazyce, ale v krátké době vyjde i oficiální česká lokalizace.