Článek
AfterShocked
Chvílemi se mohlo zdát, že dobrým a hutným adventurám už nadobro odzvonilo a zarytým příznivcům tohoto žánru nezbude nic jiného, než se začít poohlížet do minulosti, jako tomu bylo například nedávno, kdy se znovuobjevil XXX.
Jediná naděje tak přežívá v malých nezávislých týmech, většinou spíše jednotlivcích, kteří se nám skrze svá dílka snaží zprostředkovat vlastní poněkud pokřivený pohled na okolní svět.
A to je přesně případ AfterShocked. Ačkoli by se mohlo zdát, že proběhnuvší atomová válka a následný život ve městě plném mutantů je spíše námětem pro nějakou pořádnou krvavou střílečku, pro tuto adventuru je do dokonalá kulisa, v níž se mohou zaplétat a rozplétat netušená dramata.
To vše je v ostrém protikladu s použitou grafikou, která spíše vypadá jako s dětské obrázkové knížky. Nejprve se to může zdát jako docela degradující, postupem času však zjistíte, že v kontrastu s postnukleárním světem je vytvořena neopakovatelná atmosféra šokující stejně tak, jako by Bobík a Piňda z Čtyřlístku olupovali na ulicích důchodce a za takto získané peníze si kupovali drogy.
Pro většinu místních hráčů však může být nepřekonatelným problémem angličtina - ve hře totiž většinou vystupují mladí nezávislí týpci ve stylu Agenta Mlíčňáka, čemuž odpovídá i jejich mluva, takže je docela snadné se v té záplavě slangových a hovorových termínů občas trochu ztratit.
Doporučení je stejné jako u všech ostatních podobných her - fanoušci adventur jistě ani nedočetli do konce a už stahují; pokud patříte mezi ostatní, pak zvažte, zda-li máte dost času a jazykových znalostí, abyste se mohli ponořit do báječného, i když poněkud zvláštního světa AfterShocked.
Amju
Musím se přiznat, že mi ze začátku Amju trochu dělala problémy s pochopení toho, co že se po mě vlastně chce (ostatně, tento pocit mám téměř permanentně od té doby, co jsem začal studovat vysokou školu), načež jsem se po delším přemýšlení plácl do hlavy s tím, že je to přeci tak jednoduché.
Hlavním předpokladem úspěchu je zorientovat se v rozsáhlém 3D prostoru, v němž coby malá zrzavá holčička máte za úkol dostat všechna zvířátka do svých domečků. Jenomže ona zvířátka jsou trochu slabomyslná stejně jako legendární Lumíci a pobíhají jenom tak sem a tam, a proto jim musíte udělat cestičku vhodnou manipulací s okolo rozházenými geometrickými útvary.
I když by se na první pohled mohlo zdát, že hra je spíše pro děti, nenechejte se zmást - nutnost dobrého vnímání prostoru, společně s nutností pamatovat si, kde co je, dá zabrat nejednomu dospělému.
Bad Onion
Jako poslední hru pro tento týden jsem si nechal jednu plošinovku s DOSovským vzhledem, která je natolik neškodná, že k ní můžete bez obav posadit i své děti.
Hlavním hrdinou, respektive spíše hrdinkou je zde totiž cibule, přičemž jako nepřátelé jí sekundují různé druhy ovoce a zeleniny, případně živočichové, jejichž zabití nelze považovat za nějak morálně závadné.
Cílové skupině je uzpůsobeno i ovládání, které je jako u většiny podobných her naprosto triviální (Ctrl pro skoky a šipky pro pohyb). Dále již není nutné nic dodávat, takže pokud máte doma nějakého malého pařánka, tak už víte, jak jej alespoň na chvíli zabavit.
Nejasnosti ohledně stahování, instalace nebo hraní her? Čtěte tento článek.