Článek
Počínaje dnešním dílem se náš už beztak nedostižný seriál ještě vylepší tím, že vám umožní na vlastní oči spatřit screenshot (neboli obrázek ze hry) v originální velikosti. Stačí jen kliknout na jeho zmenšeninu a můžete se kochat...
A nyní již k slibovaným hrám.
The Snowball Fighter
Jakmile na mě po instalaci a spuštění hry vybaflo menu v podobě rozsypaného čaje (rozuměj: v japonštině) praštil jsem hlavou do klávesnice a ptal se, co že jsem udělal tak špatného, že musím neustále dokola recenzovat polonahé japonské princezny s grácií poskakující po plošinkách a se svým příručním laserem rozstřelující všechnu tu mimozemskou špínu. Ovšem už po pár minutách se můj obličej zalil úsměvem, načež jsem se dalších pár chvil výborně bavil. A hned vám řeknu proč a jak.
Kupodivu hra totiž tupě nekopíruje zaběhnuté dálněvýchodní postupy, ale přichází s něčím novým, neokoukaným a poměrně originálním. Představte si pěkně prokreslenou hrací plochu v 3D, po níž cupitá několik kachniček. Jedna (ta žlutá) je vaše a musíte s ní pomocí házení koulí zlikvidovat ostatní černé kachny. (Střílí se mezerníkem.) Nový taktický rozměr hře dodává i zmiňovaný sníh - když jím totiž jdete prvně, trvá to déle, než když použijete už vyšlapanou cestičku.
V dalších úrovních k obligátní akci v podobě zuřivých sněhových přestřelek přibývají i jisté náznaky hry z rodu logických, což se projevuje různými vypínači nebo nutností posunovat ledové kvádry.
Zkrátka a dobře The Snowball Fighter se povedl. Je dostatečně akční, aby nenudil, ale také nutí přemýšlet tak, aby nenudil.
Peter Morphose
Hned po spuštění hry a pohledu do hlavního menu vám bude jasná země původu - Německo. Je to z Japonska trochu dálka, ale i tak se asijským výtvorům v mnohém podobá. Hlavní hrdina, po němž je hra pojmenována, totiž ve veselé pohádkové grafice poskakuje z plošinky na plošinku, střílí šípy po zlých trpaslících a vůbec zažívá různá dobrodružství jako každý správný arkádový hrdina.
Jak jsem řekl, vzezření hry je pohádkové a tudíž vhodné pro děti; zvláště roztomilá je pak scéna, kdy osvobozujete princeznu, která neustále křičí, "Hilfe, hilfe, hilfe...". Sám hlavní hrdina vypadá jako Peter Pan, takový malý elf, který nakonec zachrání svět.
I ovládání je jednoduché, Ctrl na střílení a šipka dolů pro aktivaci některých speciálních míst, jako jsou trampolíny nebo dveře. Taky obtížnost není nikterak vysoká, i když časový limit způsobený stoupající lávou může být někdy frustrující. Ovšem jsou zde i takové devizy jako výborná hudba a celkově precizní německé zpracování povyšují tuto hru nad průměr.
Dragonboard
Když jsem byl mladší, konkrétně v době, kdy ještě Windows nebyly operačním systémem, ale jeho prostou nadstavbou ve verzi 3.1, spousta lidí si pod pojmem počítačové hry představovalo vestavěný Solitare nebo Srdce. Existoval ovšem i jakýsi rozšířený balíček, jehož součástí byla i hra Mah-Jonng, která mi už tehdy učarovala.
Dragonboard coby její prostý klon je velice jednoduchý, což je také základem jeho úspěchu. Ve své podstatě se jedná o jakési čínské pexeso - ve velké pyramidě hledáte vždy dvě stejné kostičky, kteréžto ovšem nemusejí být volné.
Mah-Jonng znamená v překladu totéž co francouzský výraz pasiáns - trpělivost. Proto je obzvláště vhodná pro lidi, jež se chtějí v klidu odreagovat a nepotřebují k tomu zuřivé mlácení do klávesnice nebo kvedlání joystickem.
