Digitální závislosti jsou na vzestupu, pacientů přibývá mezi dětmi i dospělými

Zpráva zmiňuje, že téměř třetina dospělých uvádí problémy v důsledku používání internetu, nejčastěji že s ním tráví čas, i když je to nebaví, a vynechávají kvůli tomu jídlo nebo spánek.

Děti a dospívající zase popisují zanedbávání volnočasových aktivit, problémy ve škole nebo méně času s rodinou a kamarády.

Také oni dávají obrazovce často přednost před stravou a odpočinkem. Zhruba pětina dospívajících tráví na sociálních sítích denně čtyři a více hodin.

„Tyto sítě mají věková omezení například od třinácti let, ale víme, že děti už jsou na nich od osmi. Stejně jako u návykových látek platí, že čím dříve se s nimi setkají, tím větší mohou vyvolat potřebu je dále vyhledávat,“ popsala Pavla Chomynová, spoluautorka studie a vedoucí Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti. Zatímco u chlapců je častější hraní her, dívky spíše využívají sociální sítě.

Roste také počet osob ambulantně léčených kvůli závislosti na internetu, mobilním telefonu a digitálních technologiích. Zdravotní pojišťovny zatím nemají pro tuto diagnózu vlastní kolonku, zpráva proto upozorňuje, že se ve statistice schovávají pod názvem „jiné nutkavé a impulzivní poruchy“.

Zatímco v roce 2015 skončilo v ambulantní péči s touto diagnózou 91 osob, v roce 2021 už jich bylo 116 a loni 178. Více než polovina jich přitom byla ve věku mezi 10 a 19 roky.

Podle autorů zprávy navíc budou tato čísla podhodnocená, protože vykazování pacientů tímto způsobem není systematické. Změnu by mohla přinést až nová klasifikace nemocí, která ovšem zavádí pouze závislost na hraní her. Pomoc se přitom nabízí už dnes.

„Lidé, kteří nadužívají technologie, často vůbec nevědí, že se mohou obracet na služby adiktologů. Přitom právě oni problému rozumí a jsou na něj připraveni,“ řekla Chomynová. V Česku je celkem 125 programů, které nabízejí své služby právě i lidem nadužívajícím digitální technologie.

Varovné číslo udává psycholožka Radka Kůřilová, spoluzakladatelka spolku Replug me, který učí zdravému životu s technologiemi.

„Vypracovali jsme reprezentativní výzkum dětí v sedmé až deváté třídě. Osmdesát šest procent dospívajících uvedlo, že si s nimi rodiče nikdy nepovídají o online světě, nebo se o něm baví jen výjimečně. Velká část rodičů ví, kam jejich děti fyzicky jdou, ale nemají přehled o tom, co dělají v online světě,“ popsala Kůřilová.

Přitom podle ní stačí jen občas vyměnit tradiční otázku „Jak bylo ve škole?“ za „Co jsi dnes viděl na síti?“ Rodiče by také měli připravit své děti na setkání s pornografií, se kterou podle Kůřilové přicházejí do styku už v deseti a méně letech. Problém je také v tom, že rodiče sice své děti často označují za „závisláky“, ale sami mají s používáním počítače a mobilu problémy.

Ladislav Dékány, odborný garant Národní linky pro odvykání, řekl, že často volají právě rodiče, kteří mají o dítě starost. „Všímají si, že potomek nemá o nic zájem, ztrácí chuť k jídlu, zhoršuje se mu prospěch ve škole,“ popsal. V naprosté většině případů je problém právě v komunikaci. „Rodič se nezajímá, proč je dítě na počítači, ani se ho nezeptá a rovnou volá odborníkům s tím, že je určitě závislé,“ popsal Dékány.