Hlavní obsah

Internet ve službách bojovníků za demokracii

Novinky, Pavel Hrdina (zdroj: Dvojklik.cz)

Je známo, že dnešní odpůrci autoritativních a totalitních režimů se už bez internetu neobejdou. Například v porovnání s dobou před rokem 1989 jde ale o značný technologický pokrok. Tehdy totiž například lidé kolem Charty 77 v Československu využívali k odporu proti komunistickému režimu petice.

Foto: sxc.hu

Ilustrační foto

Článek

Zakázané knížky a disidentské texty si lidé předávali z ruky do ruky a po nocích si je přepisovali přes kopírák na psacím stroji. Mnohé se však nezměnilo dodnes, ani dnešní disidenti se totiž nevyhnou dlouhým prstům totalitních režimů v podobě cenzury a sledování.

V některých zemích světa je připojení k internetu stále luxusem, který si mohou dovolit jen vysoce postavené, vládnoucímu politickému režimu loajální a dostatečně prověřené osoby. Vzhledem k tomu, že internet je relativně svobodné médium, kde si mohou lidé vyhledávat informace, které je zajímají, a navzájem o nich komunikovat, je pro autoritativní režimy nežádoucí, aby k němu mělo přístup větší než nezbytné množství lidí.

Internet, který znají občané v nesvobodných režimech, se v mnohém liší od toho, který známe my. V autoritářských zemích, jakou je například Severní Korea, připomíná státem řízený internet spíše intranet, velice omezenou síť, na níž se předem vyvolení dostanou jen k tomu, co její provozovatel dovolí. Počet uživatelů plnohodnotného internetu v zemi nepřekračuje několik stovek.

Existuje celkem 12 zemí, které Reportéři bez hranic, organizace na podporu svobodných médií, označuje za nepřátele internetu. Patří mezi ně kromě KLDR ještě Saudská Arábie, Barma, Čína, Kuba, Egypt, Irán, Sýrie, Tunisko, Turkmenistán, Uzbekistán a Vietnam. Ve všech těchto státech si koledujete o malér, upozorňujete-li veřejně, třeba na svém blogu, na problémy ve své zemi.

Představa komunikace disidenta s exilem nebo s přáteli v zahraničí je v 21. století bez internetu takřka nereálná. Cesta k ní je tím složitější, čím pevnější jsou antidemokratické okovy režimu. Zatímco Severokorejci v souladu se státní ideologií Čučche mohou na připojení zapomenout, íránští disidenti mají větší štěstí. Ve své zemi se k internetu, i když omezovanému a hlídanému, alespoň připojí. K tomu, aby mohli zůstat v anonymitě, musí ale používat služeb speciálního internetového projektu Tor, který člověku umožní surfovat sice pomalu, ale inkognito.

Na Kubě, kde je problém připojit se k internetu i pro movitého západního turistu, si zase bojovníci za demokracii pomáhají jinak. Přes telefonické spojení se zahraničím nadiktují svůj názor, který někdo na druhé straně napíše na autorův internetový blog. Obyvatelé Kuby si tento příspěvek bohužel nikdy nepřečtou. Díky této kombinaci staré a nové technologie pak ale mají informace z Kuby alespoň lidé ve svobodném světě.

Související témata:

Výběr článků

Načítám