Článek
Někteří školáci prozradí i číslo svého mobilního telefonu a pak jsou obtěžováni prozváněním od neznámého „kamaráda“ z internetu. V loňském roce se s takovým chováním setkala víc než čtvrtina dětí z reprezentativního vzorku 28 tisíc školáků, kteří vyplnili dotazník Univerzity Palackého.
Průzkum probíhal kontinuálně po dobu čtyř let a vyplynulo z něj, že chování dětí na internetu se rok od roku zhoršuje. Školáci jsou na webu důvěřivější a stále častěji na to doplácí. Víc než třetina z nich se už na internetu setkala s verbálními útoky, skoro pětině bylo po síti vyhrožováno. 35 procent dětí se dokonce setkalo s průnikem do osobních účtů a víc než desetina respondentů se kvůli tomu dostala do problémů.
Skoro 14 procent dětí bylo ponižováno nebo ztrapňováno šířením jejich soukromých fotografií, přitom osm procent samo a dobrovolně sdílí své intimní snímky na internetu. Ještě větší riziko skýtají webové kamery, k nimž mělo loni přístup 69 procent školáků. Tři procenta se přitom setkala se situací, kdy byla vydírána neznámým člověkem kvůli záznamu z webové kamery.
Vydírání dětí se vyskytuje stále častěji
V roce 2014 se s ním setkalo osm procent tuzemských školáků. Na sociálních sítích se přitom dokáží pohybovat už devítileté děti a bez rozpaků na nich sdílí své fotografie, nebo je posílají lidem, kteří s nimi přes síť naváží komunikaci, aniž by je děti znaly a fyzicky se s nimi někdy potkaly. K takovým setkáním ale později může dojít, aniž by se o tom dospělí dozvěděli.
Z průzkumu Univerzity Palackého v Olomouci vyplývá, že pokud by k takovému setkání došlo, děti by o něm řekly jen v polovině případů, a to pouze kamarádům nebo sourozencům mladším 18 let. Rodičům by se svěřily jen čtyři děti z deseti, učitelům pak jen tři procenta.
Z průzkumu Univerzity Palackého v Olomouci vyplývá, že pokud by k takovému setkání došlo, děti by o něm řekly jen v polovině případů, a to pouze kamarádům nebo sourozencům mladším 18 let. Rodičům by se svěřily jen čtyři děti z deseti, učitelům pak jen tři procenta.
Internetovou bezpečnost považují organizátoři průzkumu za klíčovou záležitost, kterou by měli rodiče učit své děti stejně jako to, že se silnice nepřechází na červenou. Důležitou roli by měla sehrát i škola, ve které by se už na prvním stupni měly vyučovat základní principy bezpečného užívání internetu, což se v současnosti děje pouze prostřednictví speciálních kurzů nad rámec klasické výuky, které se musí školy samostatně platit.
Řada z nich proto tyto kurzy odmítá a osvětu nechává na samotných rodičích. Ti však nemohou děti neustále kontrolovat a fyzicky sledovat, na které internetové stránky chodí a s kým komunikují. Řešením může být některý bezpečnostní software zaměřený na rodičovskou kontrolu.