Zapomenutý český hrdina. Ošetřil šéfa gestapa a díky tomu zachránil desítky lidí

Bohužel sám Vančura se už rehabilitace ani symbolické satisfakce nedožil, neboť v roce 1960 ve svých třiašedesáti letech zemřel.

„Za války zachránil například sochaře Josefa Bílka, autora soch před budovou hradeckého soudu, když po jeho zavření za držení nelegální zbraně poslal dozorce Rychtera, aby zajištěnou zbraň provrtal, a tak znehodnotil. Zásluhou Vančury nepřišel o život ani světově uznávaný průkopník chirurgie Jan Bedrna,“ zmínil historik Petr Fišer, který osobnost Ladislava Vančury znovuobjevil.

Když totiž pátral v archivech po materiálech k diplomové práci na téma historie hradecké vazební věznice, narazil na zmínky o něm.

„V soudním spise mimořádného lidového soudu z roku 1948 byla i jeho adresa. Šel jsem se tam podívat a v obchodě v přízemí domu jsem zjišťoval, jestli tu nebydlí pamětník. Bylo to neuvěřitelné, ale v domě stále žije dcera doktora Vančury,“ prozradil historik Fišer.

Nakonec se rozhodl věnovat se osudu Ladislava Vančury i nad rámec své diplomové práce. A byl to jeho nápad navrhnout ho na vyznamenání.

Ladislav Vančura pracoval jako soudní lékař, což mu umožnilo hned od začátku okupace pomáhat vězněným. Nejprve jim nosil jídlo, později zprostředkovával informace.

Spolu s Janem Bedrnou vyléčil šéfa hradeckého gestapa Alberta Hardtkeho. A jeho vděčnost uměl využít ve prospěch ostatních. Intervenoval za vězněné, tajně je léčil nebo radil, jak vypovídat.

„Také jim pomáhal fingovat obtíže, například zánět slepého střeva. Když pak byl vězněný převezen do nemocnice, doktor Bedrna mu udělal povrchový řez a pacient mohl po několika dnech utéct,“ uvedl Petr Fišer s tím, že Vančura také stál v čele odbojové skupiny, která 5. května 1945 zachránila asi padesátku vězňů.

Dne 7. května 1945 si gestapo přišlo pro doktora k němu domů. Byl postaven v kasárnách před zeď. Jen díky velkému štěstí si lidé jeho zatčení všimli a jeden ze svědků běžel přímo za Hardtkem a doufal, že zastaví popravu svého osobního doktora. A to se skutečně v poslední možné chvíli stalo.

Bohužel pro Ladislava Vančuru přišla krátce po skončení války změna režimu a on se pro své demokratické názory stal osobou nepohodlnou. V říjnu 1948 se konal zinscenovaný proces, v němž byl obviněn ze spolupráce s Němci, ale i na nátlak veřejnosti byl osvobozen. Je paradoxem, že i když udělal režim vše, aby se na něj zapomnělo, právě díky tomuto soudu se dochovala důležitá svědectví o Vančurově statečnosti.

Fakt, že nebyl uvězněn, ale nezastavil perzekuce. Protože, řečeno tehdejší rétorikou, pozbyl důvěry pracujícího lidu, byl zbaven funkce obvodního lékaře. Ani jeho jediná dcera nedostala doporučení na vysokou školu s odůvodněním, že rodina je živel pravicový a buržoazní.

„Pro historiky je to neuvěřitelně zajímavý objev, protože se na něj zapomnělo. Přitom kdyby nepřišel komunistický režim, byl by oslavován,“ upozornil ředitel hradeckého muzea Petr Grulich.

Lékaře vnímá jako odbojáře, který stál za desítkami zachráněných lidí.

„A mnohdy ta záchrana byla jak z amerického filmu. Domnívám se, že je naší povinností přispět ke společenské satisfakci Ladislava Vančury. Navíc když stále žijí jeho potomci a mohou vyznamenání osobně převzít,“ dodal Grulich.