Článek
„Bohužel ne celá, ale část lodi včetně kotvy, komínu, přídě i s kapitánským můstkem, přístroje a nějaké vybavení určitě přivezeme,“ ujistil Martin Bednář ze spolku Česká lodní společnost a provozovatel Námořního muzea ve Veletově na Kolínsku. Právě to stojí za projektem Třinec jede domů.
Loď dlouhou 199,1 a širokou 24,5 metru vyrobili v polském Štětíně před půlstoletím. „Byla postavena čistě pro nás. Poláci při její stavbě použili i řadu věcí z Třineckých železáren. Ta loď je československá,“ řekl Bednář. Po rozpuštění flotily v roce 1998 odkoupili loď Nizozemci, právě v jednom z jejich přístavů – Rotterdamu – je dosud. „Pod jménem Marcor Bulk je dominantou přístavu a plovoucím překladištěm,“ objasnil s tím, že nizozemská firma však postavila nové překladiště na souši a Třinec plánuje zlikvidovat.
V nizozemském Rotterdamu se z Třince pod nový jménem Marcor Bulk stalo plovoucí překladiště.
Tomu se ale rozhodlo Námořní muzeum, které je jediné svého druhu ve střední Evropě, zabránit a nyní se snaží z někdejší vlajkové lodi Československé námořní flotily zachránit co nejvíce. „Třinec je poslední z té obrovské flotily a osobně si myslím, že by to měla být národní kulturní technická památka,“ poukázal Bednář. Protože ale stát ani žádná památková instituce o to nestojí, snaží se přivézt do Česka alespoň část lodi, která v dobách své slávy hrdě nesla na přídi moravskoslezskou orlici.
„Když Holanďani tu loď koupili, uzavřeli bílou nástavbu a k překladu používají jen nákladové prostory. Zbytek lodi zakonzervovali, takže tam jsou stále montérky ve skříních, nádobí v kuchyni, třicet let staré noviny, vybavené kajuty i další prostory. Proto je to tak unikátní,“ prozradil. Jak velký kus Třince se podaří muzeu získat, záleží hlavně na financích. „Ta loď už není schopna plavby. Ale i kdyby byla, tak ji sem nedostaneme, protože ponor je jedenáct metrů. Je pro Labe moc veliká. Odhaduji však, že z ní deset až patnáct procent získat můžeme. Chceme zachránit ty největší unikáty, co na ní jsou. Všechno ale financujeme sami, takže uvidíme. Doufáme však v přízeň našich současných i budoucích partnerů.“
Nizozemské říční kanály brázdí čeští námořníci
Ne vše, co se podaří Námořnímu muzeu získat, ale zůstane ve Veletově. Část lodi chce například město Třinec, které do projektu vstoupilo nedávno. Rádo by totiž k modelu lodi a torzu lahve šampaňského, kterou byl Třinec ve Štětíně pokřtěn, přidala i další artefakty. „Chtěla bych kotvu a uvidíme, co nám ještě nabídnou,“ poznamenala třinecká primátorka Věra Palkovská (Osobnosti pro Třinec), které je jasné, že přesun čehokoliv do Třince bude náročný na logistiku. Věří však, že první věci z lodi by se mohly domů vrátit už v létě.
Na to, až se to stane, čeká i jednaosmdesátiletý Karel Zeman, který na lodi Třinec nejprve sloužil jako první palubní důstojník a v letech 1995 až 1996 jí z kapitánského můstku velel. „Byla to nejkrásnější a nejžádanější loď naší flotily, technický skvost,“ zasnil se muž, jenž celý profesní život strávil na moři. „Byl to pro mě skutečný domov. Dovolenou jsem doma vždycky přežil, poslední měsíc před naloděním jsem už skládal věci do kufru a těšil se na loď,“ pousmál se.
Obrys lodi Třinec si Námořní muzeum ve Veletově zvolilo za své logo.
Návratu, když ne celé lodi, tak alespoň její části, Zeman fandí. „Jestli se kotva z Třince ocitne v Třinci, tak to bude velmi působivé a krásné. A když dovezou kapitánský můstek do muzea, budu určitě první, kdo na něj vyleze. Už teď na to netrpělivě čekám,“ ujistil bývalý kapitán Třince, který se s lodí dostal i za polární kruh.
Československá, později Česká námořní plavba vlastnila 44 lodí a zaměstnávala 3500 námořníků. Svůj provoz ukončila v roce 1998, kdy byly postupně všechny lodě odprodány. Ve své době byla československá flotila po Švýcarsku druhou největší na světě z vnitrozemských států.