Zaniklá obec Litrbachy díky aktivitám místních nadšenců opět ožívá

V roce 1948 se mělo zapomenout na vše a hlavně na všechny, kteří zde úspěšně více než pět set let dokázali přežít a dokonce i kultivovat okolní horskou krajinu. Povědomí o obci však nezaniklo docela. Oživovat ji se dnes snaží především spolek Terra Incognita, kterému se dokonce podařilo obnovit pozůstatky obvodového zdiva kostela.

„Působíme tu už déle než deset let. Obnovili jsme každoroční pouť k uctění archanděla Michaela, patrona kostela, která byla vždy hlavní městskou událostí, ale také příjemnou a veselou příležitostí k setkání napříč obcemi. Akce se ujala a evidentně má pro dnešní obyvatele z širokého okolí smysl,“ uvedl archeolog a historik Filip Prekop, který je i předsedou spolku.

„Díky vstřícné spolupráci s římskokatolickou farností Loket jsme nyní dokonce vlastníci pozemku zaniklého kostela a fary,“ pokračoval archeolog. „Díky tomu se nám v posledních letech daří získat na obnovu místa finance z různých veřejných zdrojů,“ konstatoval Prekop s tím, že největším podporovatelem je Karlovarský kraj.

„Letos nás podpořila i Nadace Via nebo přímo obec Rovná, kam území města po jeho zániku spadá. Shodou náhod jsme vloni objevili a rovnou obnovili i podstavec k soše sv. Jana Nepomuckého z roku 1869,“ dodal Prekop, který jako archeolog památkového ústavu vedl i zdejší archeologický průzkum.

Litrbachy byly společně s Doupovem největšími sídly a jedinými městy dnešního Karlovarského kraje, které stihl tento osud. V polovině 19. století ve městě žily více než dva tisíce obyvatel, výhradně z řad etnických Němců, kteří se proto museli odstěhovat.

S novým osídlením oblasti se nepočítalo, jelikož území bylo již od roku 1945 zabrané vojskem pro svou strategickou vyvýšenou polohu proti případnému útoku imperialistů ze západu.

Kolektivně uplatněnou a trvalou odplatou všemu německému přišla zdejší krajina o nositele tradic života sahajících až do vrcholného středověku. Nejstarší písemné zmínky ze 14. století sahají k pánům z Leuchtenburgu, ale také později pánům z Rabštejna či mocnému velkopodnikatelskému rodu Šliků.

„Místní Němci byli potomky horníků přicházejících z různých končin Evropy,“ potvrdil Prekop. Výrazná osidlovací vlna přišla na počátku 16. století z území Saska. Byli to protestantští moderně smýšlející a vzdělaní lidé. Díky nim se v této době počet obyvatel Litrbach znásobil a z osady se stalo město a samostatná farnost.

Přestože zde těžba definitivně skončila ve 20. letech 19. století, lidé si i poté dokázali najít živobytí. Pěstoval se len, pásla hospodářská zvířata, zpracovávalo se dřevo a vyráběla krajka. Řada obyvatel našla uplatnění jako pomocné síly v nastupujícím lázeňství. S Čechy se však nikdy nesžili, vždyť i po vzniku Československa zde nežil nikdo české národnosti.

Z Čisté do dnešních dní nezbylo zdánlivě nic. Nad terén vykukují obvodové zdi kostela, rozstřílený podstavec sochy a pomník městu. Na druhý pohled lze ale rozeznat mnohé. Jírovcové stromořadí stále lemuje bývalé náměstí, udržovaný pomník městu s křížkem v místech zaniklého hřbitova zdobí květiny a svíčky a návštěvnická kniha nese spoustu různojazyčných záznamů.

„Dokud uvidíme v našich aktivitách smysl, budeme v nich rádi pokračovat. Například 16. srpna bychom chtěli připomenout sté výročí od odhalení pomníku padlým z první světové války, který pro Litrbachy vytvořil známý umělec Wilibald Russ,“ uzavřel Prekop.