Vzpomínka na Mikiho Volka

„Modrá je raketa, ta moje holka, modrá je vzpomínka na Mikiho Volka,“ zmiňuje nejdivočejšího představitele československého rock´n´rollu ve své hitovce Modrá skupina Žlutý pes.

„Modrá je raketa, ta moje holka, modrá je vzpomínka na Mikiho Volka,“ zmiňuje nejdivočejšího představitele československého rock´n´rollu ve své hitovce Modrá skupina Žlutý pes.

„Modrá je raketa, ta moje holka, modrá je vzpomínka na Mikiho Volka,“ zmiňuje nejdivočejšího představitele československého rock´n´rollu ve své hitovce Modrá skupina Žlutý pes. Miki Volek v dobách své největší slávy dokázal pobláznit davy, o to strmější byl však jeho pád. Osudným se mu stal bouřlivý životní styl, a jak už to u hudebních hvězd bývá, také alkohol v kombinaci s drogami.

„Modrá je raketa, ta moje holka, modrá je vzpomínka na Mikiho Volka,“ zmiňuje nejdivočejšího představitele československého rock´n´rollu ve své hitovce Modrá skupina Žlutý pes. Miki Volek v dobách své největší slávy dokázal pobláznit davy, o to strmější byl však jeho pád. Osudným se mu stal bouřlivý životní styl, a jak už to u hudebních hvězd bývá, také alkohol v kombinaci s drogami.

„Modrá je raketa, ta moje holka, modrá je vzpomínka na Mikiho Volka,“ zmiňuje nejdivočejšího představitele československého rock´n´rollu ve své hitovce Modrá skupina Žlutý pes. Miki Volek v dobách své největší slávy dokázal pobláznit davy, o to strmější byl však jeho pád. Osudným se mu stal bouřlivý životní styl, a jak už to u hudebních hvězd bývá, také alkohol v kombinaci s drogami. Už od svých pěveckých začátků sváděl Miki Volek boj se zákeřným protivníkem - trémou. Od vzniku Crazy boys roku 1961 našel na svého soka recept. Své sebevědomí posiloval levným vermutem, kterým splachoval stimulační lék fenmetrazin.

„Modrá je raketa, ta moje holka, modrá je vzpomínka na Mikiho Volka,“ zmiňuje nejdivočejšího představitele československého rock´n´rollu ve své hitovce Modrá skupina Žlutý pes. Miki Volek v dobách své největší slávy dokázal pobláznit davy, o to strmější byl však jeho pád. Osudným se mu stal bouřlivý životní styl, a jak už to u hudebních hvězd bývá, také alkohol v kombinaci s drogami. Už od svých pěveckých začátků sváděl Miki Volek boj se zákeřným protivníkem - trémou. Od vzniku Crazy boys roku 1961 našel na svého soka recept. Své sebevědomí posiloval levným vermutem, kterým splachoval stimulační lék fenmetrazin.

Alkohol se spolu s prášky proti depresím stal Volkovým každodenním chlebem a 14. srpna 1996 jeho život ukončily. Tělo českého krále rock´n´rollu našli bez života v nuzném žižkovském bytě až po deseti dnech. Třiapadesátiletý zpěvák zemřel pravděpodobně na krvácení do jícnu.

Režisér Igor Chaun o Volkovi natočil v r. 1997 dvoudílný dokument: Nesmrtelný život a smrt Mikiho Volka, rokenrolového krále.

Mikiho Volka přivedla k rock´n´rollu Olive Moorfieldová a její německé nahrávky, které mu na deskách poslala teta z Lince. První nahrávky proto Volek nazpíval také německy. Až kamarád a zpěvák Pavel Sedláček, který bydlel shodou okolností v nedalekém sousedství na Pankráci, ho upozornil, že správný rock'n'roll se musí zpívat anglicky.

Vizáž a energický pěvecký projev, to byly vždy největší Volkovy devízy. Oboje na začátku zkostnatělých šedesátých let působilo jako zjevení. Volek v typických černých brýlích holdoval křiklavým košilím, upnutým černým kalhotám a špičatým, ručně vyráběným botám. Bohémskou image doplňoval řetízek na zápěstí, masivní zlatý prsten na pravé ruce a zlatý řetěz s velkým přívěskem na krku.

„Chrčení, vzlyky, kolena neustále v rytmické třasavce, podupávání, záklony, předklony, boxersky zaťatá pravá pěst divoce taktující nebo nutící posluchače ke zpěvu," tak charakterizoval Volkův provokativní pěvecký projev Jiří Černý, jeden z prvních hudebních kritiků.

Vzestup Mikiho popularity byl úžasný. Ještě s původní skupinou Crazy boys, kterou pozvalo divadlo Semafor jako hosta do programu svého reprezentativního koncertu, dokázal v pražské Lucerně dostat do varu tři tisíce diváků.

Vzestup Mikiho popularity byl úžasný. Ještě s původní skupinou Crazy boys, kterou pozvalo divadlo Semafor jako hosta do programu svého reprezentativního koncertu, dokázal v pražské Lucerně dostat do varu tři tisíce diváků.

Poté se stal členem Olympiku, s nímž nazpíval i své první gramofonové počiny.

Sláva ale netrvala věčně. Na hudební scéně se objevili Beatles a svět rock’n‘rollu od základu překopali. Petr Janda z Olympiku Volkovi oznámil, že chce repertoár i celou kapelu proměnit, ale pasáž jeho písní mu slíbil ponechat. Volek ale pochopil, že se svými rock'n'rolly by zde byl v budoucnu už jen trpěn, a tak koncem května 1966 z Olympiku odešel.

"Nenávidím Beatles, protože mi vzali chleba," tak na tuto dobu sám Volek se smutkem a záští vzpomínal.

Svého prvního alba s názvem Miki Volek. Miki Volek? Miki Volek! se dočkal až v roce 1984. Druhé album, o němž léta mluvil jako o své "labutí písni", už nikdy nenatočil. Nestihl to.