Vodní gigant u Samary

Samara, šesté největší město Ruska, skýtá pár dobrých důvodů k zapamatování. Protéká jím nejdelší řeka Evropy Volha, na samarských pohlednicích zaujímá výsadní postavení slavné divadlo Maxima Gorkého a dne 3. března roku 1945 se zde narodil bývalý ředitel televize Nova Vladimír Železný.

Samara, šesté největší město Ruska, skýtá pár dobrých důvodů k zapamatování. Protéká jím nejdelší řeka Evropy Volha, na samarských pohlednicích zaujímá výsadní postavení slavné divadlo Maxima Gorkého a dne 3. března roku 1945 se zde narodil bývalý ředitel televize Nova Vladimír Železný.

Důležitějším datem pro Samaru je však 10. srpen 1958, den slavnostního spuštění místní vodní elektrárny.

Když byla hydroelektrárna uvedena do provozu, událost vyvolala obrovskou radost po celém Sovětském svazu. Opět se zemi něco podařilo, opět bylo čím popíchnout nenáviděné Američany.

„Naše stavba porazila na hlavu tvrzení amerických buržoazních odborníků, že nelze stavět přehrady na nížinných řekách," hrdě pronesl při slavnostním přestřižení pásky Kujbyševu Nikita Chruščov.

Sovětský tisk vychloubačně operoval také s nadsazenými fakty, že energie, kterou kujbyševská přehrada vyrobí, bude sedmkrát levnější než energie u běžných tepelných elektráren. Za rok fungování měla hydroelektrárna ušetřit více než šest milionů tun uhlí a náklady na gigantickou stavbu se měly údajně vrátit už za šest let.

Kujbyševské moře, i takovou přezdívku si ohromná nádrž v sovětských periodikách vysloužila. „Moře dělá elektřinu,“ hlásal jeden z novinových titulků té doby.

Na své si přišli také obyčejní obyvatelé Kujbyševa. Záhy po napuštění se přehrada stala oblíbeným rájem rybářů a hojně navštěvovaným střediskem rekreantů.

Odvážný plán gigantické přehradní nádrže uzrál v hlavě ruského ekonoma Gleba Kržižanovského na počátku roku 1910. Následně se do projektu údajně zapojil i samotný sovětský vůdce Vladimír Iljič Lenin.

Voda přiváděná z několika řek, zejména veletoků Volhy a Kamy, začala nádrž pomalu naplňovat v roce 1955. Úplně napuštěn byl Kujbyšev o dva roky později, v roce 1957. Celkem nádrž pojme 58 kubických kilometrů vody a je delší než 510 km.

Průměrná hloubka přehrady je devět metrů, ale v některých místech přesahuje dokonce 30 metrů.

Železobetonová přehrada má délku 981 metrů a hliněná hráz je dlouhá více než tři kilometry.

Celkem má Kujbyšev rozlohu 6450 kilometrů čtverečních, je tedy velký zhruba jako celý kraj Vysočina, a tato obří velikost mu právem dává titul nejrozlehlejší přehradní nádrže v Evropě.

Ve světě jsou větší jen kanadské umělé jezero Smallwood a nádrž na jezeře Volta v africké Ghaně.