Vladislav Vančura - mistr jazyka českého

Archaická mluva a knižní výrazy, někdy možná příliš složité pro dnešní nelehkou dobu. Zastaralá větná skladba, dlouhá a košatá souvětí. Zároveň ale hledání nových způsobů literárního vyjádření, specifický jazyk i unikátní sloh. To vše charakterizuje dílo Vladislava Vančury, dílo i v současnosti monumentální a nezaměnitelné.

Vladislav Vančura se narodil 23. června 1891 v Háji ve Slezsku. Vystudoval gymnázium a poté začal na vysoké škole studovat práva. Když ale jeho matka vážně onemocněla, rozhodl se přestoupit na medicínu. Tu absolvoval na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v roce 1921.

Ve stejném roce se také oženil a s manželkou si otevřel na Zbraslavi malou lékařskou praxi. V neposlední řadě téhož roku vstupuje do nově založené komunistické strany. Po osmi letech svoji medicínskou dráhu ukončuje, literatura dostává přednost. Krušný rok 1929 završuje Vančura prohlášením proti novému gottwaldovskému vedení strany. Pochopitelně následuje vyloučení z KSČ.

První Vančurovy literární pokusy začínají vznikat už během studií na gymnáziu a jsou publikovány v různých časopisech a novinách (Nebojsa, Rudé právo, Kmen).

Z Vančury se pomalu stává literární osobnost. V jeho vile na Zbraslavi se schází herci, malíři a literáti. Umělecká smetánka zde společně organizuje kulturní život a zároveň se mezi sebou inspiruje. Vančura se také stal prvním předsedou seskupení českých avantgardních umělců „Devětsil“.

Vladislav Vančura byl nejen významným spisovatelem, ale také dramatikem a filmovým režisérem.

Již v roce 1920 vyjádřil svoji lásku k filmu slovy: „K filmovému dílu se druží umělci, aby dle téhož řádu řešili čas, prostor a básnili v obrazech.“

Není příliš známo, že Vančura natočil zcela samostatně několik filmových snímků. Byla to především „Burza práce“ a „Na sluneční straně“. Tento film, jehož hlavními představiteli jsou děti z různých sociálních vrstev, byl jedním z nejsilnějších děl české kinematografie třicátých let zabývajících se společenskou tématikou.

Ovšem největšího úspěchu, slávy a ocenění v dnešní době se dočkalo filmové zpracování jeho „Rozmarného léta“ a „Markéty Lazarové“, a to i přesto, že zde Vančura zůstal „pouze“ v roli scénáristy. Režie se v prvním případě ujal Jiří Menzel, ve druhém František Vláčil.

O Markétě Lazarové F.X.Šalda neváhal napsat, že se jedná o knihu „až nedovoleně krásnou a omamnou“.

Vladislav Vančura měl ještě mnoho plánů vytvořit další krásná díla, ale ty mu překazilo gestapo. Počátkem tzv. „heydrichiády“ dne 1. července 1942 byl Vančura zatčen a popraven nacisty.