Varšavské povstání: Stalinovi řádění Němců vyhovovalo, dal jim volnou ruku

Jak se lze dívat na varšavské povstání, které začalo 1. srpna 1944 a Němcům trvalo dva měsíce, než ho porazili?

Význam varšavského povstání je možné ukázat na třech různých úrovních. Za prvé pro samotné město, protože zažívalo dva měsíce velmi těžkých bojů provázených genocidními masakry spáchanými německými vojáky na polských civilistech a úplnou destrukci, která navždy změnila polskou metropoli. Jedno město zmizelo z povrchu zemského a další bylo rekonstruováno. Po válce se do něj už nevrátili všichni obyvatelé, více než 150 000 lidí zemřelo. Varšava se po válce stala úplně odlišným městem, než byla před tím, což mělo velký význam pro identitu místní komunity.

Druhá úroveň je polská národní. Když mluvíme o varšavském povstání, musíme si uvědomit, že to nebyla jen ohromná bitva ve městě, ale také okamžik, kdy opět fungovaly polské úřady na polském území. Polský podzemní stát vyšel na povrch a ovládl malou část země. Nebylo to ani celé město, ale i tak otevřeně působil na polském území. Ve skutečnosti to byl poslední okamžik až do pádu komunismu, kdy polské, zcela legitimní úřady ovládaly alespoň část polského státu. Varšavské povstání znamenalo, že nezávislý polský stát byl ustaven nebo obnoven ve Varšavě.

A jaká je ta poslední rovina?

Třetí úroveň se týká evropského nebo mezinárodního pochopení varšavského povstání, protože můžeme vidět, že dva totalitní režimy, které byly tři roky ve válce, se rozhodly spolupracovat, aby potlačily polské nezávislé hnutí, takže se Rudá armáda zastavila. Stalin nedovolil obsadit Varšavu při varšavském povstání, protože chtěl, aby Němci potlačili polské podzemní hnutí, polskou Zemskou armádu (Armia Krajowa) a polský podzemní stát a aby zničili Varšavu.

Všechno, co udělali Němci, bylo také přáním Stalina. Ukazuje to komplexnost druhé světové války, kde neprobíhal jen boj dobra se zlem, kdy by spojenci celou dobu stáli na straně dobra a jenom nacistické Německo na straně zla. Byly tu dva totalitní režimy. Spojenectví se změnilo v roce 1941 (když Němci napadli Sovětský svaz), ale v roce 1944 se z partikulárních zájmů obnovilo, dokonce i když to nebylo podepsáno ve formě nějaké smlouvy.

Z historie je známé trojí dělení Polska, ale v roce 1939 si jeho území opět rozdělili nacistické Německo a komunistický Sovětský svaz. V paktu Molotov–Ribbentrop si nacisté a Sověti rozdělili sféry vlivu na východě Baltského moře. Němci napadli Polsko 1. září 1939 a sovětská vojska vstoupila na jeho území 17. září. Je možné se dívat na kroky Rudé armády během povstání jako na pokračovaná Katyně?

V určitém smyslu ano, protože když máte nástroje, jak zastavit genocidu, a neuděláte to, nesete do jisté míry odpovědnost. Víme, že Rokossovskij a Žukov poslali Stalinovi memorandum, v němž předpokládali, že by mohli obsadit Varšavu do konce srpna. Neudělat to bylo politické rozhodnutí.

Navíc lze taky říci, že to byla jedna z klíčových událostí pro vypuknutí studené války, protože Stalin nechtěl dovolit spojeneckým letadlům, která letěla nad Varšavu shodit zásoby, přistávat za frontou. V důsledku toho byli britští, kanadští, polští, novozélandští a jihoafričtí letci zabíjeni při obtížných zásobovacích misích, protože museli letět nad Varšavu a zpátky bez odpočinku a doplnění paliva. To lze brát za jeden z klíčových bodů začátku studené války.

Je pravda, že boje ve Varšavě byly stejně těžké jako ve Stalingradu a také se tam bojovalo o každý dům?

To byly. Takto je popisovaly německé síly ve svých hlášeních. Byl to velmi tvrdý boj, o to těžší, že vzbouřenci neměli dost zbraní, dost munice, neměli dělostřelectvo. A boje ve městě jsou vždy velmi těžké. Vzbouřenci sice neměli dost zbraní, ale měli silné přesvědčení bojovat. I pro silnou a dobře vyzbrojenou německou armádu bylo velmi těžké bojovat ve městě, kde byly v centru na sebe natěsnané budovy, jako to bylo ve Starém Městě.

A Němci zničili celé město. Hitler, když se 1. srpna dozvěděl o varšavském povstání, rozhodl, že všichni obyvatelé musejí být zabiti a celé město srovnáno se zemí. Když se 4. a 5. srpna začaly přibližovat k Varšavě německé posily, začaly plnit jeho rozkaz zabít všechny obyvatele.

Jen za tři dny bylo zabito skoro 40 000 lidí, přesná čísla ale neznáme. Bombardovali město, ničili budovu po budově. Po kapitulaci byli všichni obyvatelé vyhnáni, německá armáda všechno vyrabovala, od polštářů a peřin až po kovové konstrukce. Při ničení se zaměřovali na kulturní památky. Němci chtěli zničit srdce polského národa, polské identity, polské kultury.

Nejbrutálnější bylo vyvraždění obyvatel čtvrti Wola mezi 5. a 7. srpnem s nejméně 30 000 mrtvými. Kolik bylo obětí celkem? Odhadujeme, že bylo zabito 120 až 150 000 civilistů a v bojích ve Varšavě padlo 16 000 povstalců. (Počet padlých Němců se podle různých zdrojů uvádí mezi deseti až patnácti tisíci - pozn. red.)

Očekával nejvyšší velitel generál Tadeusz Bór-Komorowski, že Rudá armáda zůstane na východním břehu Visly a bude jen přihlížet tomu, co se děje?

Panovala představa, že to bude podobné tomu, co se odehrávalo ve Lvově nebo Vilniusu. Ideou bylo povstání v německém týlu na podporu Rudé armády, takticky s ní spolupracovat, přivítat Rudou armádu, když bude vstupovat do města, kde bude hostem polské správy, jako tomu bylo v jiných polských městech nebo ve Vilniusu. To fungovalo na taktické úrovni, spolupráce s Rudou armádou byla docela ok. Ale pak dorazila NKVD a Směrš (Směrť špionam, zvláštní jednotka sovětské vojenské kontrarozvědky) a pozatýkala velitele.

Idea byla ve Varšavě v zásadě stejná. Jednoho z generálů, který se účastnil rozhodování o povstání, se po rozhodnutí zeptal jeden z důstojníků - pane generále, co se s námi stane? On odpověděl - zřejmě půjdeme na Sibiř.

Počítali s tím, že když vstoupí do Varšavy Rudá armáda, zatknou velitele. Nebyli naivní. Nicméně nepředpokládali, že by se mohla Rudá armáda zastavit na půl roku místo toho, aby postupovala k Berlínu, protože věřili, že nejdůležitějším cílem je pro Stalina obsadit Berlín. Německá armáda předpokládala totéž, Němci taky předpokládali, že Rudá armáda zaútočí na Varšavu.

Jak významnou roli hráli v povstání zlopověstní kriminálníci a hrdlořezové, myslím jednotku SS RONA a zejména Dirlewangerovu brigádu SS?

Jejich úkolem bylo šířit strach. Nebyli to dobří vojáci, ale byli dobří ve vyvolávání strachu mezi civilisty, protože vraždili, znásilňovali a rabovali. Byli skoro pořád opilí. Nebyli tedy důležití v samotných bojích, ale byli důležití ve vyvolávání strachu lidí z německých a s nimi spolupracujících vojsk.

Povstání bylo tvrdě rozdrceno. Jak to, že jeho velitele Němci nebrali jako vzbouřence, ale po kapitulaci 2. října 1944 je brali jako zajatce?

Po dvou měsících těžkých bojů následovalo jednání o podmínkách kapitulace a pak byla kapitulace podepsána. Zemskou armádu západní spojenci uznali jako součást spojeneckých sil, a tak s nimi zacházeli Němci podle Ženevských konvencí. Napřed se však museli vzdát. Vojáky a důstojníky většinou neposlali do koncentračních táborů, ale do táborů pro válečné zajatce pod svou vlajkou. To potkalo i generála Komorowského.

Na druhou stranu druhý velitel Zemské armády, generál Okulicki opustil město s civilisty a vrátil se ke konspiraci v podzemí. Pak byl zajat spolu s dalšími vůdci polského podzemního státu Sověty. V březnu 1945 je přizvali k rozhovorům a unesli je do Moskvy, kde je soudili v rámci tzv. procesu se šestnácti. Drželi je ve věznicích v Moskvě a tři z nich včetně generála Okulického tam zemřeli.

Proč se vlastně Komorowski a vedení Zemské armády rozhodli pro povstání? A propuklo ve správné době? Občas bývá lepší jej zahájit v noci za tmy, ale ve Varšavě to bylo 1. srpna v pět odpoledne?

O tom probíhá stále debata. Rozhodnutí zapojit Varšavu do operace Bouře (Akcja Burza) padlo v červenci 1944, nějakých deset, dvanáct dní před propuknutím povstání. Hledal se moment, kdy by Rudá armáda už nemohla zastavit útok na Varšavu, ale taky takový, aby na druhou stranu bylo možné obsadit nejdůležitější místa ve Varšavě, aby mohl polský podzemní stát představovat legální autoritu ve městě, až do něj vstoupí Rudá armáda. Byl to velmi krátký okamžik, kdy mohly nastat obě tyto podmínky. A nyní víme, že moment nebyl vybrán správně.

Druhou otázkou je, jestli nemělo začít v noci. To je docela obvyklé. Abyste překvapili nepřítele, měli byste útočit v noci, pozdě v noci, tak ve tři nebo ve čtyři ráno. Nakonec se vybrala 17. hodina, protože bylo snazší shromáždit ve městě jednotky. Je nutné si uvědomit, že ve Varšavě byla policejní hodina v osm večer. Nebylo by snadné přesunout tisíce ozbrojených mužů v noci. Pět odpoledne nebyl nejlepší čas k zahájení povstání, ale nejsem si jist, že by bylo snazší začít ho v noci.

Jak byla organizována vzdušná pomoc Britů?

Podpora ze Západu byla velmi obtížná, západní spojenci byli daleko od Varšavy, Churchill tlačil polské vedení, aby našlo způsob spolupráce se Sověty, což bylo velmi obtížné, protože po objevu hrobů v Katyni sovětská vládla přerušila vztahy s Polskem.

Jediná pomoc ze Západu byla dopravována letecky, shazovala se tam. To bylo velmi obtížné, protože letadla musela startovat z Brindisi na jihu Itálie, letět mnoho hodin přes nepřátelské území stále okupované Němci. A jak jsem zmínil, piloti neměli dovoleno přistávat na sovětské straně fronty, takže letěli do Varšavy, shodili zásoby a letěli zpátky na Brindisi.

Bylo to naplánováno na noc, protože jedině v noci za tmy bylo možné se schovat a nebýt sestřelen. I tak byly ztráty třicetiprocentní, takže to bylo pro spojence velmi nákladné. Kvůli ztrátám nebyli Britové moc žhaví poskytovat podporu, ale pro udržení morálky vojáků bojujících ve Varšavě to bylo důležité. Dodávky však nebyly moc velké (uvádí se, že z 239 tun shozené pomoci se jí dostalo jen něco přes třetinu do rukou povstalců, protože noční shozy nebyly přesné).

Letadla musela mít natankované palivo na hodně dlouhý let, tudíž byl náklad omezený. Vzbouřenci doufali v podporu výsadkové brigády, která byla později nasazena v Arnhemu, ale Britové nesouhlasili s nasazením polské parabrigády na pomoc Varšavě.

Jaký je odkaz varšavského povstání?

Varšavské povstání představovalo v dobách komunismu velmi důležitý příběh odvážného odporu proti totalitním režimům, ale současně bylo mementem. Kvůli vzpomínkám na varšavské povstání Poláci, kteří zorganizovali velká povstání v 19. století a pak v roce 1944, v komunistických dobách v roce 1956 nepovstali. V Poznani byly velké stávky, ale zatímco v Maďarsku národní povstání propuklo, tak v Polsku ne. Hnutí Solidarita v roce 1980 bylo nenásilné, nezahrnovalo ozbrojený odpor. Odkaz povstání si lze připomínat i v této souvislosti.

Nyní vyprávíme příběh o obecných hodnotách, protože nechceme odpovídat na otázku, zda bylo dobré nebo špatné varšavské povstání vůbec zahájit . Propuklo a my chceme mluvit o hodnotách, které stály nad ním - jak přemýšleli mladíci, kteří většinou nechtěli být vojáky, profesionálními vojáky, ale byli dobrovolníky v Zemské armádě. Bojovali, riskovali své životy a mnozí je i ztratili, protože chtěli nezávislé, svobodné, demokratické Polsko. Protože věděli, že je to jediná cesta, jak si mohou splnit své sny, dělat kariéru atd. Chceme mluvit o hodnotách, které stály za povstáním, a o obrovském mementu pro budoucnost.