Válka Jihu proti Severu přinesla konec otroctví a Butlera

Mnozí se domnívají, že příčinou občanské války je především to, že některé státy nesouhlasily s otroctvím, a proto napadly státy, které naopak otrokářství podporovaly a nedokázaly si představit, jak bez něj žít. Otrokářství bylo ale bráno jako pouhá záminka k válce. Spory se mezi tak zvaným Jihem a Severem vlekly už delší čas.

Už při sepsání Deklarace o nezávislosti existovalo otrokářství, sám George Washington otroky dokonce vlastnil. V deklaraci se sice píše o rovnosti mezi lidmi, ale na otroky a Indiány se to nevztahovalo, byli v té době bráni jako něco podřadného, jako napůl divocí lidé. Ukázalo se, že jižní část Spojených států je mnohem úrodnější než sever, zemědělci se proto přesunuli sem. Byli dvě možnosti jak se dostat do USA. Buď si cestu zaplatit, být tedy bohatý, nebo si ji nechat zaplatit od zbohatlíka ze států a dluh mu splatit tak, že si to dopracuje.

Vznik otrokářství byl tedy přirozeným dějem. Jih byl také velmi teplý a nenašel se běloch, který by byl ochotný pracovat na horkých polích. Přizpůsobení tomu dobře byli černoši. Zemědělci pěstovali především bavlnu, byli to tzv. plantážníci, kteří patřili k vyšší třídě. Dodávali většinu zemědělských výrobků do všech států, sever si tudíž nemohl a nesměl stěžovat. Byla zde i střední třída, také zemědělci, vlastníci dvou otroků, toužící po osudu plantážníka. Nejnižší třídou byli žebráci žijící v lesích.

Názory na plantážníky Jihu se různí. Jedněmi byli bráni jako despotičtí boháči, kteří své otroky bili a terorizovali. Jiní mluví o gentlemanech bijících se v soubojích o srdce své vyvolené, a ti brali otroctví pouze jako nutnost, bez které by zemědělství nefungovalo. Právě pro tyto různorodé názory je otrokářství bráno jako důvod k válce, pravý důvod se nachází ale jinde.

Na počátku 19. století bylo navrženo, že hranice mezi otrokářskými a neotrokářskými státy budou na 30° severní šířky. Vznikl nový stát v jižní části, Missouri, automaticky měl být přidružen k Jihu, ale na Severu se to setkalo s odporem, protože by vznikl nepoměr mezi počty států. Byl tedy přidružen k Severu a definitivně byly určeny hranice. Poměr se ustálil na 12:12.

V 50. letech 19. století se to ale opakovalo. Státy Kansas a Nebraska měly o sobě rozhodnout samy. Kansas se přidal k Jihu a Nebraska k Severu, vše bylo tedy zachráněno. Mezi tím ale na Severu sílil odpor k otrokářství, vzniklo i tzv. abolicionistické hnutí, které usilovalo o osvobození všech otroků i násilnou cestou. Vše prozatím skončilo bezúspěšně, i když už na obou stranách zemřelo pár lidí.

Sever byl vývojově vyspělejší, rozvíjející průmysl, Jih naopak závisel na zemědělství. Jižané požadovali co nejmenší cla od Britů, naproti tomu ale Sever usiloval o pevnou měnu a celní ochranu, chtěl i nadále obchodovat s Velkou Británií. Rozdíly byly tedy patrné na první pohled. Netrpělivě se čekalo na zvolení nového prezidenta, který mohl vše rozhodnout. Sever navrhl Abrahama Lincolna, který sice byl proti otrokářství, ale zároveň si uvědomoval, že jeho zrušení by Spojené státy natrvalo rozdělilo. Jih proti němu postavil senátora Stephena Douglase, který byl pro kompromis, tedy aby vše zůstalo tak, jak je.

Prezidentem se stal Abraham Lincoln, a to rozpoutalo události, o kterých nikdo neměl ani tušení. Lincoln ani neplánoval zrušení otroctví, naopak chtěl zajistit za jistých podmínek a pomocí zákonů jeho zachování v jižanských státech. Než ale stačil cokoli udělat, začaly odštěpovat některé státy Jihu. Nakonec se USA rozdělily na severní Unii a jižní Konfederované státy americké, na Sever a Jih.

Jih měl vlastního prezidenta Jeffersona Davise i vlastní hlavní město. I když Lincoln uvažoval o smírném řešení, o nějaké dohodě, všechny naděje zmizely s prvním útokem jižanských jednotek na federální pevnost Fort Sumter u Charlestonu v dubnu 1861. Za oficiální začátek Americké občanské války je považován 15. duben 1861, kdy Lincoln povolal 75 tisíc dobrovolníků z celkových pěti set.

Zpočátku války to vypadalo výhodně pro Jih. I když byl Sever průmyslově vyspělejší, měl zbraně, kapitál, suroviny, neměl dostatek zkušených vojevůdců. Většina pocházela z Jihu, kde farmařila. Sever stále útočil, Jihu proto stačilo bránit. První bitvy vyhrávala Konfederace. Očekávalo se, že konflikt rychle skončí, že nepřeroste ve válku, všichni se ale mýlili o celé čtyři roky.

Už roku 1862 zavedla Konfederace povinné odvody do armády, o rok později totéž udělala i Unie. I když v taktice a zkušenostech byl lepší Jih, Unii se přeci jenom její bohatý průmysl vyplatil. Sever měl silné námořnictvo, dokonce pancéřované bitevní lodě, které útočily z řek. Do války se postupně zapojovaly i evropské země, tomu chtěl zabránit Lincoln, bál se, že by se přidaly ke Konfederaci, jako utlačované zemi.

Abraham Lincoln v září roku 1862 vystoupil a oficiálně v zemích Unie zrušil otroctví, které mělo začít platit 1. ledna 1863. Čekalo se, co to udělá s Evropou. Pokud by se totiž země jako Francie, Španělsko nebo Velká Británie přidaly k Jihu, znamenalo by to, že se otevřeně hlásí k otroctví. Nikdo ale nepřijel, hrozba byla zažehnána.

První velká porážka Jihu přišla v červenci 1863 u Gettysburgu. Velícím důstojníkem Unie se stal Ulysseus Grant, který se řítil skrz Jih jako přírodní katastrofa, zanechával za sebou jen zničenou a spálenou zemi. Byla už jen otázka času, kdy bude válka ukončena. Sever pronikl už do celé Konfederace a 4. března 1865 byl Lincoln navíc znovuzvolen prezidentem. 9. dubna se následně sešel generál Severu Grant s generálem Jihu Leem, který kapituloval. Během několika týdnů se postupně vzdaly všechny jižanské státy.

14. dubna ale přišla rána. Na prezidenta Unie byl spáchán atentát, na jehož následky také zemřel. Střelil ho mladý herec, bývalý člen jižanských spiklenců. Myslel si, že tím pomůže Konfederaci, ale to se hluboce mýlil. Lincoln chtěl vše urovnat, pomoct Jihu se vzmoct a částečně zachovat otroctví. Na Lincolnovo místo byl ale dosazen republikánský Andrew Johnson. Ten svěřil rekonstrukci Jihu radikálům, kteří netoužili po ničem jiném, než se pomstít lidem Konfederace.

Jih byl nucen dodržovat 13. a 14. dodatek ústavy USA nařizující zrušení otroctví a rovnost lidu. Na úřady byli dosazováni černoši, kteří ale byli většinou negramotní. Právě kvůli tomu vznikla známá rasistická organizace Ku-Klux-Klan. Paradoxně byli proti volebnímu právu černochů spíše Seveřani, kteří je považovali za neschopné. Jižané naopak měli se svými bývalými otroky většinou dobré vztahy. Byli to jejich přátelé a zaměstnanci. Nejednoho jižanského gentlemana nebo slečnu totiž vychovávala právě chůva otrokyně afrického původu.

Až roku 1877 byla seveřanská okupace ukončena a vláda byla svěřena místním. Jih se konečně mohl začít vzmáhat a začít nový život. Stále se jednalo o bohatou úrodnou zemi, nezbývalo tedy než obnovit pole a statky a začít znovu farmařit, tentokrát však bez otroků. Ústava však nezakazovala černochy zaměstnávat. Našla se spousta bývalých otroků, kteří nedokázali rozvinout vlastní obchod, uměli jen pracovat rukama. Proto opět pracovali pro plantážníky, tentokrát za peníze.

Americká občanská válka se několikrát stala námětem pro film. Hned první zpracování Jih proti Severu vzniklo už roku 1939 a získal 13 nominací na Oscara, proměnil jich osm včetně nejlepšího filmu a režie. Snímek totiž nebyl válečným dramatem, spíše milostným, kdy divákovi ukazuje, jak válka může rozdělit lidi, nebo naopak je sblížit. Americká občanská válka funguje jako kulisa, která ovlivnila životy mnoha lidí. Ve strhujícím filmu, který dostává na kolena diváky i dnes, se objevili slavní hollywoodští herci Clark Gable a Vivien Leighová. Zajímavostí je, což se za celou dobu Oscarů už nikdy nestalo, že herec získal dvě nominace za stejnou roli. To se povedlo pouze Gableovi právě za ztvárnění Rhetta Butlera. Jih proti Severu šel do kin rozdělený na dva filmy v témže roce, aby společnost více vydělala, a navíc byl snímek příliš dlouhý. Zatímco v první části měl Gable vedlejší roli, v druhé části už byla role Butlera tou stěžejní. Získal proto nominaci za nejlepší hlavní roli i za nejlepší vedlejší roli. Ani jednu nominaci však Gable neproměnil.