Článek
Nástěnná malba neboli mural (mural obecně znamená legální nástěnnou malbu - pozn. red.) pokrývá zhruba 13 metrů vysokou zeď na koloniálním nádvoří v Morelii a zobrazuje historii pronásledování lidí a odporu proti tyranii od biblických dob vlastně až po současnost. Obří postavy zde jakoby kráčejí po zdi pokryté narážkami na život Ježíše, historii španělské inkvizice a praxi Kukluxklanu, spolu s nacistickými a komunistickými symboly a obrazy mučení a utrpení, resp. revolty.
Po letech usilovné práce na obnovení původní vizuální podoby díla byla tato významná nástěnná malba letos v lednu znovu odhalena, jak nedávno upozornil např. list The Guardian.
Dílo bylo první velkou zakázkou pro autory Philipa Gustona (původně Phillipa Goldsteina) a Reubena Kadishe, dva umělce narozené židovským přistěhovalcům v USA a žijící ve 30. letech v Los Angeles, kde tehdy v rámci politických nepokojů nechvalně působil i Kukluxklan. V Evropě tehdy nastupovaly různé verze fašismu a nacismu.
Pád Sicílie přivodil pád Mussoliniho
Velké nástěnné malby byly tehdy mexickou „specialitou“, a proto nebylo zcela zřejmé, jak se dva 21letí začínající američtí umělci dostali k vytváření nástěnné malby v tehdy malém mexickém městě. Přesto se zdá, že se tak stalo díky jejich kontaktům s Davidem Alfarem Siqueirosem, který tehdy patřil mezi hlavní průkopníky mexické nástěnné malby.
„Mexická Florencie“
Po mexické revoluci (zhruba 1910-20) se umělci jako Siqueiros a Diego Rivera, který byl ženatý s Fridou Kahlo, snažili vyprávět národní příběh převážně negramotnému obyvatelstvu tím, že jej malovali v epické podobě na veřejné zdi a budovy.
V Morelii chtěl Gustavo Corona, tehdejší rektor tamní univerzity (Universidad Michoacana de San Nicolás de Hidalgo), proměnit město v „mexickou Florencii“ tím, že pozval různé umělce, aby zde tvořili nástěnné malby – včetně zdí koloniální budovy z 18. století, ve které tehdy univerzita sídlila (šlo o bývalý letní palác císaře Maxmiliána).
Také Guston a Kadish se této příležitosti chopili a mohli si dělat se zdí o ploše 93 čtverečních metrů, doslova co chtěli. Guston a Kadish v Morelii strávili šest měsíců, ale z jejich zdejšího pobytu se zachovalo jen několik fotografií umělců při práci nebo před dokončenou nástěnnou malbou. Při práci jim také pomáhal jejich americký přítel, básník a kritik Jules Langsner.
Philip Guston a Reuben Kadish před velkoplošnou malbou svého díla Boj proti terorismu (asi 1934)
Z pohledu církve nežádoucí dílo téměř zapomenuto
Brzy po svém dokončení byla (ve 40. letech) nástěnná malba zakryta další zdí a téměř zapomenuta, protože církev ji považovala za nežádoucí, mj. kvůli zobrazení nahých ženských těl. O třicet let později (r. 1973) byla nástěnná malba znovu objevena „v podstatě náhodou“, když dělníci prováděli údržbu.
V té době už byla malba ve špatném stavu: byla poškozena vlhkostí a pokryta špínou. Přesto ji její dlouholeté skrytí mohlo ve skutečnosti pomoci zachovat. Nehledě na to dva roky trvalo, než se podařilo opravit poškození a oživit původní barvy.
Očima Saši Mitrofanova: Nikdy více? Pozdě, už je to zase tady
Podle odborníků je tato malba v mexickém kontextu jedinečná. Nachází se v celkem provinčním mexickém městě, a i když používá mexickou formu vyjádření, přesto je plná mezinárodní symboliky a tím se odlišuje od většiny domácích nástěnných maleb. Její téma je přitom univerzální – a možná nadčasové.
Návštěvníci si prohlížejí dílo Boj proti terorismu před jeho restaurováním v roce 2022.
Navíc byla restaurovaná nástěnná malba odhalena právě v době, kdy se dnes řada lidí (po zhruba 90 letech) obává jakési obnovy fašismu.
Mexický muralismus
Mexické nástěnné malby 20. století, známé jako (moderní mexický) muralismus, jsou jedním z nejvýznamnějších uměleckých hnutí v Latinské Americe. Toto hnutí vzniklo po mexické revoluci (1910–1920) a mělo silný politický a sociální podtext. Cílem bylo vytvářet umění dostupné široké veřejnosti, které by reflektovalo historii, kulturu a problémy mexického lidu.
Tradice nástěnných maleb v Mexiku sahá hluboko do období před příchodem španělských dobyvatelů, ale ve 20. století se stalo toto umění prostředkem pro artikulaci oficiálních národních představ ve veřejném prostoru.
Mexické nástěnné malby často zobrazovaly boj za sociální spravedlnost, kritiku kapitalismu, oslavu domorodých kultur a revolučních ideálů. Nástěnné malby (často obrovské) byly umisťovány na veřejných budovách, školách, úřadech a v kostelech, aby byly přístupné všem, nejen elitě. Jejich tvůrci často kombinovali moderní techniky a styly (surrealismus) s prvky předkolumbovských kultur a lidového umění.
Mexický muralismus měl obrovský vliv nejen v Mexiku, ale i v celé Latinské Americe a USA. Inspiroval umělce po celém světě k vytváření veřejného umění s politickým a sociálním poselstvím. Toto hnutí také položilo základy pro další pozdější umělecké směry, jako jsou street art a graffiti. Mexický muralismus tak zůstává ikonickým příkladem toho, jak umění může sloužit jako nástroj sociální reflexe, změny společenského vědomí a kulturní identity. Mexický muralismus je navíc i dnes klíčovým prvkem národní identity a kulturního dědictví Mexika.
Klíčové osobnosti mexického muralismu
- Diego Rivera (1886–1957): Mezi jeho nejslavnější práce patří nástěnné malby v Národním paláci v Městě Mexiku a v Detroitském institutu umění.
- José Clemente Orozco (1883–1949): Jeho práce jsou často temnější a kritičtější, zaměřené na lidské utrpení a násilí. Mezi jeho významná díla patří malby v Hospici Cabañas v Guadalajaře nebo v New School University v New Yorku.
- David Alfaro Siqueiros (1896–1974): Revolucionář a experimentátor, který používal nové techniky a materiály. Jeho díla jsou dynamická a plná emocí. Mezi jeho známé práce patří nástěnné malby na budově Universidad Nacional Autónoma de México (UNAM).
Významné cykly a lokality mexického muralismu
Národní palác či Palác výtvarného umění v Mexiku: Rivera zde vytvořil rozsáhlý cyklus maleb zobrazujících mexickou historii od předkolumbovských dob po mexickou revoluci.
Hospic Cabañas v Guadalajaře: Orozco zde vytvořil jedny z nejpůsobivějších nástěnných maleb, včetně slavného „Člověka v plamenech“.
Polyforum Cultural Siqueiros v Mexiku: Siqueiros zde vytvořil monumentální dílo „Pochod lidstva“.
The March of Humanity https://t.co/81WNectE6e pic.twitter.com/ym7AdfEdEk
— David Alfaro Siqueiros (@artistsiqueiros) November 26, 2024
Pradědu mu zavraždilo gestapo. Teď k životické tragédii stvořil mural
Philip Guston a Reuben Kadish
Oba umělci měli, jak vyplývá z informací na webu ReubenKadish.org, přímé napojení na mexický muralismus díky své spolupráci s Davidem Alfarem Siqueirosem, jedním z hlavních představitelů tohoto hnutí. Philip Guston (1913–1980) se poté stal abstraktním expresionistou, neoexpresionistou a přešel k figurativní malbě. Jeho raná tvorba však nesla silné stopy politického a sociálně angažovaného umění, inspirovaného muralisty. Reuben Kadish (1913–1992) se později (po delší vynucené umělecké pauze) více zaměřil na sochařství, jeho zkušenosti z Mexika však navždy ovlivnily jeho přístup k monumentálním formám a k angažovanému umění. Stal se také významným uměleckým pedagogem.
Oba, Guston a Kadish, byli potomky židovských imigrantů z východní Evropy, narodili se v kanadském Montrealu, resp. v americkém Chicagu, později oba přesídlili do Los Angeles. Byli hluboce znepokojeni vzestupem fašismu a nacismu v Evropě i ve Spojených státech, což se odráží v tématech jejich díla a jejich názorech. Také se tehdy přátelili s významným malířem Jacksonem Pollockem.
Philip Guston, Jules Langsner, and Reuben Kadish posed in front of the mural The Struggle Against Terrorism in Morelia, Mexico. 1938 pic.twitter.com/Edv5D7uim4
— Lauren Alwan (@lauren_alwan) February 1, 2024
Pobyt v Mexiku (1934-5) a práce pod Siqueirosovým vedením pomohly Gustonovi a Kadishovi rozvíjet jejich umělecký jazyk a politické cítění. Přímý kontakt s technikami mexických muralistů jim poskytl zkušenosti s velkoformátovou malbou, které využili ve svých dalších dílech. I když Guston a Kadish nepatřili přímo k mexickému muralistickému hnutí, jejich spolupráce se Siqueirosem je klíčovým momentem v historii vzájemného ovlivňování severoamerického a mexického umění. Jejich zkušenost s mexickým muralismem zůstala důležitou součástí jejich umělecké zkušenosti. Toto rané období jejich tvorby ukazuje, jak mexický muralismus překročil hranice Mexika a ovlivnil umělce po celém světě.
V roce 1935 ještě společně namalovali politicky nabitou (též nedávno restaurovanou) nástěnnou malbu v dnešním City of Hope Medical Center, v té době šlo o nemocnici proti tuberkulóze v Duarte v Kalifornii. Krátce poté se oba rozešli, Guston se přestěhoval do New Yorku a Kadish do San Franciska.
Charakteristika nástěnné malby „Boj proti terorismu“
- Malba zobrazuje boj proti válce, násilí a fašismu, což bylo aktuální téma v době jejího vzniku. Guston a Kadish použili silné vizuální symboly, aby vyjádřili odpor k násilí, útlaku a militarismu. Dílo obsahuje dramatické scény s postavami, které symbolizují utrpení, války či naopak odpor proti útlaku a naději. Malba je plná dynamiky a napětí, s výraznými kontrasty světla a stínu, které dodávají scénám dramatičnost.
- Stejně jako u jiných muralistických děl byla malba monumentální, velkorysá a působivá, aby zapůsobila na diváka. Guston a Kadish použili techniky, které se naučili od mexických muralistů, včetně práce s freskami a použití jasných, kontrastních barev.
Restaurační práce na díle
- I když dílo reflektuje moderní politické problémy, jeho styl byl ovlivněn nejen evropským modernismem, ale i mexickou lidovou tradicí a tradicí evropského umění.
FOTO: Dílo „titána západního umění“ se restauruje. Hotovo by mělo být na podzim
„Je to jako skládat puzzle.“ Vitráže ze svatovítské katedrály opravují restaurátoři
