Článek
„V pískovcové rokli popravili za heydrichiády v červnu 1942 s určitostí osmnáct lidí, možná jich bylo ještě o osm víc. Deska na památníku odhaleném v roce 1946 zahrnuje ale jen sedmnáct jmen,“ řekl Novinkám Roučka.
To byla sláva. Odhalení pomníku na vejprnickém popravišti v neděli 23. června 1946
Pováleční tvůrci pietního místa úmyslně pomlčeli o kapitánovi Františku Sigmundovi, i když také on skončil ve vejprnické rokli před popravčí četou. Ovšem řada dalších se tam dostala právě kvůli němu - poté, co cenzura zachytila dopis, v němž se známé do Německa pochlubil, jak založil odbojovou skupinu.
„Sebrali ho a Sigmund začal s gestapem horlivě spolupracovat v domnění, že si zachrání krk. Což se samozřejmě nestalo. Poválečné vyšetřování potvrdilo, že selhal. A že tedy není hoden, aby si ho budoucí generace pamatovaly,“ konstatoval Roučka.
Zemřel Antonín Burdych, jemuž nacisté za ukrývání parašutisty vyvraždili rodinu
Msta mu neprošla
První, kterého Němci ve Vejprnicích zastřelili, byl Karel Táborský, předválečný komunista, truhlář ze Zaječova. Právě jeho jméno bylo na desce hned nahoře.
„Jenže se ukázalo, že byl takzvaným udavačem ze msty,“ uvedl Roučka. „Měl do domu dekretem přiděleného jistého Jana Ungra. Aby se ho zbavil, udal ho za schvalování atentátu. Ale Ungr se nedal, bránil se, došlo na velké vyšetřování i konfrontaci a nakonec se skutečně prokázalo, že je v tom nevinně. Tak ho pustili. A za udavačství ze msty, tenkrát bylo stanné právo, popravili Táborského.“
Počátek 80. let – na desce je patrná „jizva“ po odsekaném jménu.
Táborský na desce vydržel až do roku 1982, pak po něm zbyla jen „jizva“ v kameni.
„Tak to zůstalo do roku 2017, kdy se v rámci rekonstrukce pomníku snad měli přihlásit příbuzní Františka Sigmunda, najednou se tam objevilo jeho jméno. Prostě jednoho prevíta vysekali a druhého tam vrátili. Mezi skutečné odbojáře. Bez jakékoliv odborné konzultace nebo schválení,“ poukázal Roučka.
Obešli památkáře
Popraviště je od roku 1958 památkově chráněno. Katalogový list Národního památkového ústavu připomíná, že na památníku je vytesáno „V boji za vlast dali jsme svoje životy proto, aby národ mohl žíti“. A na seznamu jmen popravených jako první figuruje zmíněný Karel Táborský.
Detail pamětní desky s předělaným jménem – tam, kde je uveden Sigmund, byl původně Táborský.
„Ohledně změny nápisu nás nikdo nekontaktoval,“ sdělil Pavel Domanický z plzeňského NPÚ.
„Pokud je tam jiné jméno, jde o úpravu, která se měla projednat s příslušným odborem památkové péče,“ upozornil.
Evidenční list vztahující se k vejprnickému popravišti z katalogu Národního památkového ústavu
O změně neví nic ani vejprnický starosta Pavel Karpíšek (Pravé Vejprnice): „Slyším to poprvé.“
Při bombardování před 80 lety ho zasáhly střepiny do hlavy, s jednou žije muž z Hodonína dodnes
Pieta vs. teenageři
Místo, na kterém za války gestapáci rozházeli i popel popravených, moc pietně nevypadá. Značení žádné, cesta mizerná, kousek od pomníku poházené lahve.
„Bohužel se tam naučili chodit teenageři. Staráme se o to, uklízíme, ale museli bychom tam být každý den,“ poznamenal starosta.
„Ukazatel zde byl, ale teď je sundaný kvůli úpravám komunikace. Vrátíme ho zpět. A plánujeme naučnou stezku, jedno zastavení bude právě tam,“ přislíbil Karpíšek.
Takto pietní místo vypadá.
Podle Roučky důstojný ukazatel k popravišti v obci nikdy nebyl.
Pozemky patří rodu Lobkowiczů. „Ale už v roce 1945 můj pradědeček stanovil, že na jeho pozemku, na místě popraviště, obec zřídí pomník,“ připomněl Vladimír Lobkowicz. „Od té doby to platí. My jsme jen vlastníky, za stav areálu odpovídá obec.“
Zajde se tam někdy podívat? „Občas ano. Je to trochu divočina, ale upřímně vzato mi to nevadí. Nechme přírodu být, nemusí být všude městský park,“ uzavřel Lobkowicz.
Zakládám odbojovou skupinu, chlubil se za války známé do Reichu. Záhy se rozpoutalo peklo
