Účastník bitev o Francii a Británii Josef Duda má ve své pražské ulici novou pamětní desku

Deska se nachází na budově Churchill u hlavního nádraží v Dudově ulici, která již dva roky nese letcovo jméno.

Odhalení pamětní desky majitelé budovy z firmy ČMN naplánovali na 15. září k připomenutí dne, kdy nastal zvrat v bitvě o Británii, které se Duda účastnil jako velitel československé 312. stíhací perutě. Kromě něj do letadel zasedlo dalších 87 Čechoslováků.

„Boje, které začaly 15. září 1940, významně přispěly i ke slavné pověsti Royal Air Force (RAF). Nedílnou součástí byli tehdy i českoslovenští letci. My jsme chtěli pamětní deskou vzdát hold Josefu Dudovi, který se této bitvy také zúčastnil,“ prohlásil místopředseda představenstva ČMN Josef Eim.

„Je důležité udržovat dobré vztahy mezi našimi zeměmi a připomínat si společnou historii,“ řekla před odhalením desky zástupkyně britské ambasády Kate Davenportová.

Připomněla zhruba 2500 Čechoslováků, kteří sloužili za druhé světové války v britském letectvu. „Je naším privilegiem a povinností si je připomínat,“ uvedla.

Za Dudovu rodinu promluvil letcův synovec Zbyněk Miloš Duda. Ocenil, že Praha uctívá památku hrdinů druhé světové války, kteří po roce 1948 trpěli komunistickou perzekucí.

„Není to jen pamětní deska, je zároveň deska informační, protože bude upozorňovat na to, kdo vlastně Josef Duda byl,“ dodal.

Radní pro kulturu městské části Praha 2 Jaroslav Šolc (ODS) doplnil, že městská část již v minulosti zřídila pamětní desky dalším letcům Karlu Janouškovi a Karlu Janštovi.

„Byli to odvážní, stateční lidé, kteří neváhali bojovat za svou vlast a riskovat to nejcennější,“ řekl politik.

Letec Duda již má v metropoli pamětní desku na budově Gymnázia Jana Keplera v Praze 6, kam chodil do obecné a měšťanské školy. Praha 6 ji odhalila v roce 2020.

Josef Duda se narodil 9. srpna 1905 v Praze a s rodiči žil na Pohořelci. Maturoval na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě a sloužil v československé armádě. Po nacistické okupaci odešel přes Polsko do Francie, kde organizoval výcvik československých stíhacích pilotů v Chartres. Po kapitulaci Francie se přesunul do Velké Británie, kde vstoupil do RAF a velel letce A 312. československé stíhací perutě. Ve Velké Británii zůstal do konce světové války v různých velitelských funkcích.

Po návratu do vlasti a po komunistickém puči byl spolu s dalšími důstojníky a spolubojovníky degradován do hodnosti vojína. Zemřel v roce 1977.

Po listopadu 1989 byl rehabilitován a jmenován generálmajorem in memoriam. Jeho bojové a velitelské zásluhy byly oceněny řadou vysokých vyznamenání.