Tvarožek doprovázel do hor velitele Slovenského národního povstání

Tvarožek byl v roce 1944 jedním ze studentů, kteří vstoupili do Vysokoškolského strážného oddielu. Když propuklo povstání, vydal se na střední Slovensko: „Dali nám uniformy a od druhého dne se cvičilo. Byli jsme studenti ve výcviku. Byl to normální vojenský výcvik bez ideologické indoktrinace. Znali jsme úkol, že budeme chránit generály Viesta a Goliana.“ V průběhu povstání však tento úkol plnit nemuseli: „Dokud probíhalo Slovenské národní povstání, oni byli v Bystrici a my v Donovalech.“

To se ale změnilo na konci povstání, když Němci 27. října ráno obsadili vyklizenou Banskou Bystricu a velení se stáhlo do Donoval, které taky nebylo možné udržet. Ráno 28. října následoval odchod části povstalců do hor. Tvarožek byl v první štábní rotě, na kterou se přejmenoval Vysokoškolský strážný oddiel. Doprovázela generály Viesta a Goliana: „Byla tam dvě letadla připravená pro generála Viesta a Goliana, ale oni to odmítli. Letadla jsme zničili a dali jsme se na ústup přes hory.“

Situace byla špatná, přiznal Tvarožek: „Němci tlačili naše chlapce, vojáky od Bystrice na Donovaly. Tlačili je i od Ružomberku na Donovaly a od Brezna na Donovaly. Ze třech stran, takže odtamtud nebylo prakticky jak uniknout, nebýt asi čtyř kluků Donovaláků v naší jednotce. My bychom nedokázali najít cestu z Donoval. Všechno okolo bylo obsazené, ale oni věděli kudy.“

Odchod do hor byl všechno, jen ne jednoduchý. „Němci o nás věděli. Sledovali nás a my jsme se s nimi každý den střetávali. Věděli, že chceme přejít Hron, takže měli tuto oblast obklíčenou. Jak jsme sešli z kopců trochu do údolí, už jsme narazili na Němce,“ vzpomíná Tvarožek.

Po jedné noci, kterou rota strávila usilovným a namáhavým pochodem, nechali velitelé vojáky odpočívat. Tvarožek měl být na stráži. „Po chvíli hledám naše chlapce. Nikde nikdo nebyl. Žádný člověk. Hlídka totiž zjistila, že asi 120 metrů před námi je stanoviště jedné roty Němců,“ vypráví Tvarožek.

„Když to zjistili, tak se generál Viest a generál Golian oddělili od naší jednotky a druhý den je Němci v Pohronském Bukovci zajali. Tam už jsme s nimi neměli nic společného. Oni se oddělili. Zřejmě tušili, že to budou prohledávat. Říká se, že je zradil lékař, ale těžko někoho vinit. Situace se měnila z minuty na minutu,“ vysvětluje pamětník.

Viest a Golian byli zajati 3. listopadu. Němci pohrozili, že pokud se nevzdají, vypálí vesnici. Oba byli vyšetřováni v Bratislavě a v Berlíně je soud odsoudil k trestu smrti. Zřejmě zemřeli na začátku roku 1945 v koncentračním táboře Flossenburg.

Dopadeni byli i příslušníci Tvarožkovy jednotky. „V Sopotnické dolině se jednotka rozpadla. Každý se snažil dostat pryč, jenomže většinu Němci chytili. I mě zajali, ale ještě předtím jsem zneškodnil kulomet, aby se nedal používat,“ pokračoval Tvarožek.

Aby se dostal pryč, mířil k řece Hron. Narazil ještě na jednoho povstaleckého vojáka a šli spolu: „Jak však Němci pročesávali prostor, tak na nás narazili. Nebo my na ně. Hände hoch. Sebrali nám peníze, nožík, pero. Říkalo se, že věci berou Rusové, ale nám vzali všechno, co mělo nějakou hodnotu, Němci. Velitel pak podřízenému řekl – vyřiď to s ním, s tím druhým.“

Druhý povstalec měl být na místě zastřelen, protože na sobě měl blůzu s knoflíky se srpem a kladivem, ale Tvarožek Němcům řekl, že si vzal, co našel, protože jeho šaty shořely. „No a takto jsme přežili.“

Oba je odvedli do Brusna. „Tam soustředili i kluky z jiných oblastí. Odvezli nás do letecké školy v Banské Bystrici.“ V Bystrici Tvarožek opět využil své dobré znalosti němčiny. Když slyšel, že se zranění budou převážet, tak přemluvil doktora, aby ho zařadil mezi zraněné. Nakonec se mu podařilo utéci z vlaku, který je převážel do Bratislavy, a dostat se k rodičům.

Tvarožek je přesvědčen, že Slovenské národní povstání bylo důležité, protože jinak by Slovensko skončilo mezi poraženými státy: „Kdyby nebylo Slovenského národního povstání, tak nás Rusové vykradou jako východní Němce a Maďary, podniky vyrabují a všechno odvezou pryč, Dubnici a další zbrojovky. Ať si ti, co chtějí ze Slovenska udělat náboženský stát, ľudáci a gardisti, uvědomí, že kdyby nebylo 28. října 1918, nebyl by ani žádný 14. březen 1939 (kdy byl vyhlášen Slovenský štát) a ani 1. leden 1992, žádná Slovenská republika by nebyla.“