Článek
Na stole má Fremont rozloženou celou kostru bojovníka, mnoho kostí je zčernalých. Dále kupříkladu vojenské kožené boty. Co však chybí, je identifikační známka vojáka.
Jak informovala agentura Reuters, po dobu několika měsíců vyhledával znalec stopy, které by mohly vést k prozrazení toho, kdo tento vojín vlastně byl. Vědci ale už pomalu ztratili naději, test DNA je totiž bez známého příbuzného zbytečný.
Zakázaná zóna
Onen neidentifikovaný člen vojska není zdaleka jediný. Těla zhruba 80 tisíc zemřelých stále zůstávají uvnitř zakázané oblasti, takzvané červené zóny, místa vřavy bitvy u Verdunu. Vstup je od války zapovězen, návštěvník by riskoval smrt mimo jiné i proto, že tam zůstalo množství nevybuchlé munice, půda je navíc nasáklá jedovatým arsenem.
„Co se týká padlých vojáků, většinou zde lze nalézt jen úlomky kostí,“ uvedl Fremont. Za zmínku též stojí, jak připomíná Reuters, že jeho dědeček byl v těchto bojích zraněn.
Bitva u Verdunu probíhala od února do prosince 1916 mezi francouzskými a německými vojsky, byla nejdelší bitvou první světové války, celkem v ní bylo zabito na 300 tisíc vojáků. Proto se jí s krutou ironií přezdívá „verdunský mlýnek na maso“.
Celá takzvaná Velká válka oficiálně skončila 11. listopadu 1918, kdy od 11 hodin zavládlo na všech frontách příměří, podepsané německou generalitou ve štábním vagóně vrchního velitele dohodových vojsk, francouzského maršála Ferdinanda Foche v Compiègne.
I proto se hlavním dějištěm vzpomínkových slavností stala Francie, konkrétně Paříž. [celá zpráva]
Válka, která změnila svět
Od konce války sice uplynulo století, pořád to ale je „jen“ 100 let. Událost tak má přes další generace vliv i na mnohé současné rodiny, jejichž příbuzní se tehdy z bojišť nevrátili. Když se krátce podíváme na prvopočátky události jako takové, tak co vlastně způsobilo, že se v roce 1914 rozhořel skutečně první světový konflikt?
„Války v 19. století probíhaly většinou rychle a relativně odděleně. A ač se o pojmu ‚válka' proslýchalo leccos již v průběhu raných počátků 20. století, na opravdu Velkou válku nebyl v reálu ještě ani v lednu 1914 nikdo připraven. Nástup 1. světové války byl navíc velice rychlý, nečekaný a tím pádem bohužel i ničivý,“ napsala Novinkám historička a spisovatelka Michaela Košťálová.
Šlo o konflikt, který zasáhl Evropu, Asii, Afriku a bojovalo se i ve světových oceánech. „Právě v jakémsi momentu překvapení lze proto spatřovat sílu a dopad války, která se rozzuřila ve válku Velkou,“ pokračovala historička, která se zaměřuje zejména na 1. polovinu 20. století a období první československé republiky.
Následky války byly osudové. Pro Rakousko-Uhersko znamenaly jasný rozpad, zatímco pro nás se jednalo naopak o výjimečný mezník zrodu naší moderní historie, samostatného čs. státu. [celá zpráva]
„Vznikly také státy jako Polsko či Jugoslávie. V rámci sociálních změn došlo k velké modernizaci a celkové, ba přímo skokové emancipaci. Ženy se začaly dovolávat práv, která bývala předtím výhradní jen pro muže – například volební právo,“ doplnila Košťálová.
V řadě případů byla podle ní emancipace žen v jistém smyslu i vynucená okolnostmi, neboť právě ženy musely často v práci i životě nahradit své manžely a syny, kteří položili životy ve válce. Život se také obecně zjednodušoval (modernizoval), čímž se stavěl do opozice vůči přísným společenským pravidlům konce 19. století.
První světová válka tak nejen překreslila mapu Evropy, ale definitivně proměnila zvyky, myšlení i společenské postavení lidí, mezi nimiž začaly více vynikat nové obory jako úředníci, obchodníci či nejrůznější zaměstnanci, ale na druhé straně i dělníci.
„Do pozadí se naopak začala dostávat tradiční šlechta, což se projevilo v některých státech více, v jiných méně. Rozpad nejrůznějších starých konvencí měl samozřejmě svá pozitiva, ale stejně tak i některá negativa,“ uzavřela.
Jisté každopádně je, že nám Velká válka ještě neodhalila veškerá svá tajemství. Je však zřejmé, že určitým způsobem předznamenala světový konflikt číslo dvě, který přicházel plíživě a propukl dvě desetiletí poté.
