Stavovské divadlo oslavilo 240 let. Poučilo se z chyb hořících scén

Kupříkladu požár ve vídeňském Ringtheateru propukl v prosinci 1881, v pražském Národním divadle v srpnu a předtím na jaře téhož roku ve francouzském městě Nice.

Je to letos navíc 140 let od obnovení našeho Národního divadla po požáru během pouhých dvou let a je to zároveň 40 let, kdy v roce 1983 napsal známý autor literatury faktu Miroslav Ivanov svoje pozoruhodné pojednání o záhadných příčinách plamenů v ND.

Počátkem 80. let 18. století bylo vystavěno Nosticovo divadlo, čímž Praha vstoupila mezi kulturní evropská velkoměsta. Hrabě Nostic-Rieneck dal postavit na Ovocném trhu vznešenou uměleckou stavbu. Hrabě Künigel pro divadlo vypracoval podrobné plány a rozhodl se pro baroko, aby je pak architekt Antonín Haffenecker přepracoval do klasicismu. Navrhl „kukátkové divadlo lóžového typu“.

Původní konstrukce divadla byla dřevěná. Kvůli již zmíněným požárům divadel v roce 1881 a potřebě mnohem větší bezpečnosti byla dřevěná konstrukce nahrazena železnou. V roce 1882 architekt Achille Wolf zrealizoval lepší systém schodišť, rozmnožil východy a na bocích budovy a v prvním patře přistavěl železné balkony s přímými východy na chodníky. Směrem k Ovocnému trhu byla budova rozšířena o další prostor pro jevištní a šatnovou část.

Činnost zahájila scéna Stavovského divadla – tehdy Nosticova – 21. dubna 1783. Výstavba proběhla během neskutečných dvou let (1781–1783). Divadlo tehdy pojalo 1000 návštěvníků. Časem byla kapacita pro větší pohodlí diváků snížena na dnešních 659 míst.

Původně měl hrabě Nostic-Rieneck představu uvádět v divadle německou činohru a italskou operu. Brzy byl repertoár rozšířen i o produkci v češtiněː v premiéře 20. ledna 1785 byl uveden český překlad veselohry Johanna Gottlieba Stephania Odběhlec z lásky synovské.

V divadle po svém příjezdu do Prahy v roce 1787 vystoupil sám Wolfgang Amadeus Mozart, aby zde 20. ledna osobně dirigoval svoji Figarovu svatbu. Nadšení Pražanů bylo tak velké, že opera musela být opakována. Skladatel, dojat srdečným přijetím, se rozhodl složit pro Prahu novou operu. Tou se stal Don Giovanni, jejíž premiéru 29. října 1787 Mozart opět sám dirigoval. Zejména tato opera, která byla uvedena v Praze dříve než ve Vídni, Mozarta proslavila.

Celý kulturní svět velebil i samotné Stavovské divadlo. Scéna mohla zažít tuhle patetickou nádheru a i jiné další významné kulturní okamžiky zvláště proto, že se také pamatovalo na prozaičtější stránky – tedy požární bezpečnost, která je důležitá v každém objektu.

Jak už bylo řečeno, nejprve mělo divadlo konstrukci dřevěnou a v průběhu let byla nahrazena kovovou. A 100 let po otevření divadla v sezoně 1882–83 nahradil architekt Wolf původní schodišťový koncept jiným a mnohem lepším, když mnohonásobně rozšířil schodišťový a východový systém. Architekti Stavovského divadla se poučili jak z požáru divadla ve Vídni, tak hlavně požáru nedalekého Národního divadla, které vzplálo pouhé dva měsíce po otevření 12. srpna 1881. Nicméně do dvou let bylo po obnovené druhé celonárodní sbírce opraveno.

Podle oficiálních závěrů tehdejšího vyšetřování oheň v Národním divadle způsobila neopatrnost dvou klempířů Emila Jenische a Vácslava Ziniburga z firmy Deckert a Homolka, kteří na střeše instalovali hromosvod. Údajně nedostatečně uhasili dřevěné uhlí v kamínkách, na kterých rozehřívali páječky, jimiž na střeše spojovali plechy. Podle výsledků tehdejšího vyšetřování kolem půl páté odpoledne vysypali uhlíky do žlabu a zalili je vodou. Od uhlíků se „prý“ rozžhavil měděný okap a od něj chytilo dřevěné bednění střechy. Kolem páté odpoledne začalo pršet a v okapovém žlabu „měly zůstat žhavé uhlíky“, i když tudy tekla voda.

Požár zničil měděnou kupoli, hlediště, oponu od Františka Ženíška i jeviště divadla.

Žádost obhájce o praktickou zkoušku však soud nepřijal. Oba mladí řemeslníci byli však nakonec překvapivě odsouzeni jen za přestupek k týdennímu vězení a náhradě soudních výloh. Přitom za následky apokalypsy vyplatila První česká vzájemná pojišťovna skoro 300 tisíc zlatých.

Oheň zpozoroval hasič při obchůzce divadlem a včas sepnul hlásič v budově. Shodou okolností ve stejný okamžik nahlásil požár i strážník z nedaleké Poštovské ulice. Tudíž v hasičské centrále zaznamenali místo kódu ND v Morseově abecedě jen čáru a nepoznali, kde hoří. Zhruba po půlhodině opakované hlášení už přišlo pozdě.

Mezi prvními, kdo hasili oheň na střeše, byl i sochař Bohuslav Schnirch. Vzhledem k tomu, že bylo současně spuštěno kropicí zařízení nad jevištěm a otevřeny všechny hydranty v budově, poklesl tlak vody a po několika minutách přestala téct. Šíření ohně podporoval tehdy i silný vítr. Vzplanul také zbytkový plyn v potrubí. Železnou oponu se nakonec podařilo spustit jen částečně, ale to už byl oheň i v hledišti.

Poté se zřítil strop s lustrem. K ohni nejprve dorazilo 12 hasičů s jednou stříkačkou a jednou voznicí, teprve pak přijely posily, ovšem bez výsuvných žebříků a podobné techniky. Hasičům se podařilo uchránit před ohněm okolní budovy, a to i sousedící Prozatímní divadlo. Oheň zcela zničil střechu divadla, hlediště i jeviště včetně dekorací k chystané premiéře opery Libuše. Zachoval se vestibul, foyer, lodžie a řada místností jako archiv, šatna a divadelní kancelář. Hasiči zachránili i mnoho uměleckých děl.

Zpráva Výboru sboru pro zřízení Národního divadla mezi dalšími příčinami, proč se požár rozšířil, jmenovala i špatnou funkčnost hydrantů, zmatečnou organizaci a nedostačující techniku hasičů. Po 100 letech spisovatel literatury faktu Miroslav Ivanov nechal ve Výzkumném a zkušebním leteckém ústavu udělat expertízu, která prokázala, že od neuhašených oharků budova vzplanout nemohla.

Ivanov při svém pátrání i narazil na některé další podivné okolnosti: v den požáru v pátek 12. srpna 1881 byl ve vodárně na Karlově kvůli poruše nízký tlak a současně náhle praskla roura novomlýnského vodovodu. V té době také probíhaly nacionalistické konflikty mezi Čechy a Němci, které vyvrcholily v úterý 28. června 1881, tedy pouhých 17 dní po otevření Národního divadla a měsíc a půl před jeho požárem.

Z expertizy provedené koncem 20. století vyplynulo, že požár Národního divadla mohl být založen úmyslně. Tuto verzi však nelze považovat za zcela prokazatelnou, protože chybějí přímé důkazy a usvědčení případných osob, které se mohly na založení požáru podílet. Každopádně se ale podle všeho podařilo vyvrátit obvinění řemeslníků Jenische a Ziniburga.

Jakýsi simulační pokus, který označila za unikátní, udělala redakce Seznam Zprávy ve spolupráci s hasiči z Technického ústavu požární ochrany v Praze. Závěry tohoto pokusu naznačily, že se požár musel skutečně vzniknou zcela jinak, než uváděli jeho tehdejší vyšetřovatelé.