Smrdutý čert aneb Strýc a Venkovský lékař Franze Kafky

Vysočinské maloměsto Třešť uložené v pahorkaté krajině mezi Jihlavou a Telčí. Vyprahlé léto roku 1907. Vlakem se z Prahy do ospalého letního zapadákova kodrcá pětadvacetiletý Franz Kafka, čerstvý doktor práv.

Cestou musí dvakrát přestupovat, ale stojí mu to za námahu. Čeká ho oblíbený strýc MUDr. Siegfried Löwy a jeho kamenný, v parnech velice chladivý dům. Místo a osoba, která Kafku inspirovala k povídce Venkovský lékař.

Než nastoupil do zaměstnání v pražské pojišťovně Assicurazioni Generali, zajížděl Kafka do Třeště za svým strýcem, o kterém se v dopisech něžně zmiňuje jako o „strýčkovi“, pravidelně o letních prázdninách.

Vysočinské maloměsto a jeho okolí poskytovalo Franzi Kafkovi vhled do venkovské každodennosti, dávalo možnost seznámit se s řadou lidí i letní úlevu.

V onom horkém létě 1907 píše Kafka z Třeště: „Jezdím hodně na motorce, hodně se koupu, lehávám dlouho nahý v trávě u rybníka, až do půlnoci jsem s obtížně zamilovanou dívkou v parku, už jsem obracel na louce seno, stavěl kolotoče, po bouřce pomáhal stromům, pásl krávy a kozy a hnal je večer domů, hrál hodně kulečník, chodil na dlouhé procházky, pil hodně piva a už jsem byl také v templu.“

Siegfried Löwy, nejmladší bratr Kafkovy matky Julie, se narodil 11. března 1867 v Poděbradech do zámožné židovské rodiny. Po absolvování novoměstského německého gymnázia v Praze vystudoval medicínu na německé Karlově univerzitě. Do Třeště přišel roku 1899 po smrti vlasteneckého lékaře Josefa Konárovského a působil tam nepřetržitě až do roku 1924.

Velice rychle se Löwymu podařilo navázat na Konárovského praxi a zakrátko se vypracoval v respektovanou osobnost města a okolí. V létě roku 1902 Löwy zažádal obecní výbor v Třešti, aby mu bylo uděleno uprázdněné místo obecního lékaře. Osmnáctičlenné zastupitelstvo 21. července 1902 jednohlasně rozhodlo mu místo přidělit s tím, že mu bude vyplácet roční služné.

Třešť byla v té době městem se zámkem, fabrikami (textilky, sirkárna, továrna na výrobu dřevěných hodinových skříní) a s necelými pěti tisíci obyvateli, z nichž Němci byli v početní menšině. Důležitou součástí třešťské pospolitosti bylo židovské etnikum. V roce 1830 žilo ve městě 750 Židů, v roce 1861 (po migraci do větších měst) 281 a roku 1900 už jen 169 židovských sousedů. Na začátku 20. století se židovští obyvatelé, především podnikatelé a majitelé fabrik (Stern & Knapp, Münch & syn a Meissner & synové) zasloužili o hospodářský, kulturní i sociální vzestup Třeště. Židovská obec měla v Třešti vlastní školu, synagogu, rituální lázeň a špitál.

Siegfried Löwy byl hubený vyšší muž s kulatými kovovými brejličkami, pěstěným širokým knírem a bradkou, s vysokým čelem a řídnoucími vlasy, navenek mírně chladný, ale mezi přáteli schopný si sám ze sebe ztropit legraci. Měl trochu přiškrcený hlas, a synovec mu proto s jemností sobě vlastní říká „švitorka“ (Zwistscherer).

Löwy ovládal oba zemské jazyky a jako starý mládenec neměl velké výdaje (hodně utrácel za knihy). Dle několika svědectví měl Löwy sociální citlivost. Když přišel k Burianům, kteří měli vícero dětí, prohlásil: „Tak ukažte, matko, ten svůj lazaret.“ Peníze si od nich nevzal a loučil se se slovy: „Zaplatí jiní.“ Myslel ti movitější. Ve své lékařské praxi byl Löwy nepřítelem léků a injekční stříkačky, prosazoval přírodní a přirozenou léčbu. Velice doporučoval čerstvý vzduch a byl prý přímo posedlý větráním. Kafkův otec o něm s ironií prohlašoval, že otevírá okno nejdřív dole, poté nahoře v patře, spodem prý vyhání špatný vzduch a horem pouští ten zdravý.

V roce 1903 si MUDr. Löwy koupil motorové kolo Puch a dle archivních dokumentů se tak stal jedním z prvních motocyklistů na Vysočině. Na Puchu uháněl zvlněnou krajinou za pacienty, na krátké výlety nebo za přáteli do Jihlavy. Smrad a neobvyklý hluk v ulicích Třeště však vzbuzoval u některých místních nelibost a jezdce na motorce začali nazývat „smrdutým čertem“.

Při jednom večerním návratu od pacienta ze Stonařova se však lékaři přihodila nemilá věc, která mohla skončit tragicky. Při sjíždění do Třeště narazil na silnici na kládu, vyletěl ze sedla a tvrdě dopadl. Motokolo úplně zničil. Byl celý sedřený, ale jinak nezraněný. Dnes již nezjistíme, zda tam byla na něj kláda záměrně nastražena či si jí lékař jednoduše nevšiml. Každopádně se na krátký čas vrátil k bryčce tažené koňmi, aby si za pár měsíců pořídil motocykl nový, tentokrát festovní značky Neckarsulm. Na silnějším stroji objížděl pacienty po hrbolatých cestách Vysočiny a byl obezřetnější k možným nástrahám v soumraku.

Na několika fotografiích je doktor Löwy zachycen, jak vzpřímeně sedí na koni, ve vysokých kožených jezdeckých holinách, jednou v papaše, podruhé v klobouku mírně nasazeném na stranu. Ale existuje ještě jeden snímek, který předcházející důstojnost doslova rozmete. Lékař je zachycen v delším tmavém plášti a ve světlé čepici se štítkem, jak sedí na motocyklu Neckarsulm. Mírně předkloněný se úporně drží dlouhých řídítek, pokouší se teatrálně nastartovat, našlápnout a stroj rozjet (všimněte si, že motocykl stojí na stojánku), ale nejde mu to, a tak ho roztláčí a táhnou ho čtyři mladé dívky, z nichž tři jsou lékařovy neteře. Scéna se odehrává na okraji lesa u Třeště. Píše se červenec 1914 a jen pár týdnů zbývá do vyhlášení všeobecné mobilizace a začátku první světové války.

Se zhoršujícím se zdravotním stavem, který se u Franze Kafky proměnil v roce 1917 v diagnostikovanou tuberkulózu, mu byl strýc Löwy stále nablízku. Doporučoval mu sanatoria s přírodní léčbou a dietní výživou, pohyb v krajině a práci na čerstvém vzduchu, byl pravidelně žádán o konzultace, občas synovce navštívil a finančně podpořil. Kafka v roce 1921 píše rodičům: „Strýčkův návrh – pobyt v nějakém sanatoriu, zahradničení – se mi samozřejmě zamlouvá.“

Bylo to v čase, kdy se Siegfried Löwy pomalu loučil se svojí dlouholetou lékařskou praxí v Třešti. Na zimu již byl v Praze v Bílkově ulici, přímo v synovcově pokoji. I v dalším roce si Löwy ještě ponechal bydlení v Třešti, ale knihovnu a nábytek už přestěhoval do pražského domu.

Kafka na konci roku 1923 z Berlína píše do Prahy: „Strýček už asi přijel, určitě se těžce loučí s Třeští, to si dovedu představit, já bych se po tolika letech už ani nedokázal vyprostit, proto musím tak často měnit místa svého pobytu.“ Když byl na začátku nového roku Kafka od rodičů informován, že strýc trpí pražskou zimou, překvapeně odpověděl: „To je divné, že strýčkovi, který prodělal tolik třešťských zim, je pražská zima moc studená.“

Když se však Kafkův zdravotní stav na přelomu roku 1923/1924 rapidně zhoršil a přítel Max Brod o tom podal rodině zprávu, rozjel se strýc do Berlína za nemocným synovcem. Kafku tato nečekaná návštěva překvapila. Nerozuměl tomu, proč strýc za ním váží tak rychlou cestu, a navíc v zimním čase.

Strýc synovci navrhl, aby se z Berlína přestěhoval a využil rakouské sanatorium Wienerwald, neboť tam pracuje (a je spoluvlastníkem) bývalý kolega z Vysočiny MUDr. Hugo Kraus, rodák z Čáslavi, se kterým se Löwy poznal v Jihlavě. Nakonec v tomto sanatoriu strávil Kafka jen krátký čas, aby se po několika peripetiích ocitl v sanatoriu v Kierlingu, vzdáleném patnáct kilometrů od Vídně. Právě tam strávil na jaře 1924 poslední měsíc a půl života.

Strýc byl v té době na cestě po Itálii, a tak do Kierlingu přijel až ve druhé polovině května a zdržel se tam několik hodin. Kafkovi v té době zbývaly poslední dva týdny života. Zemřel 3. června 1924.

Den poté přijíždí z Prahy strýc Löwy s Karlem Hermannem (Kafkův švagr) a vyřizují poslední věci po mrtvém. Strýc zaplatí veškeré náklady spojené s léčením a převoz mrtvého. Další den je Kafkovo tělo v zaletované kovové rakvi dopraveno vlakem z Vídně do Prahy. V osobním vagonu ho doprovází strýc, Karel Hermann, Robert Klopstock (Kafkův přítel, student medicíny, tuberkulózní pacient a později specialista v oboru plicní tuberkulózy) a Kafkova poslední láska Dora Diamantová.

O rok později byl třešťský městský lékař Siegfried Löwy přeložen na trvalý odpočinek. Definitivně se usadil v Praze. Obklopen knihami, příbuzenstvem, rád cestoval po Evropě, především za rodinami bratrů. Prošedivěl, zhubl, jiskru však neztratil. Mnohé se však zásadně změnilo po okupaci na jaře 1939. Pro „venkovského lékaře“ v Praze na odpočinku, pro jeho příbuzné a pro celou židovskou komunitu.

Dle svědectví neteře Věry Saudkové se měl strýc Löwy dostavit 20. října 1942 na seřadiště v Radiotrhu u Veletržního paláce a byl určen k deportaci směr Terezín. Část jeho příbuzných již byla v německých táborech a on sám si realisticky dokázal představit, co jej může „na daleké cestě“ čekat. „Večer jsme za ním se sestrou Helenkou přišly,“ vzpomínala později Věra Saudková, „a všimly si, že nemá sbaleno. Na nic jsme se ho neptaly a on nám nic nevysvětloval. Řekl jen, že je unavený a půjde spát. Nechaly jsme ho samotného.“

Doktor Löwy nemohl usnout, vypil hodně kávy a do svítání ležel na zastlané posteli. Do plechové dózy stojící hned vedle na stolku si připravil dvě injekční stříkačky. Na sobě měl černobílou pruhovanou pyžamovou košili, šedý svetr a šedomodrý proužkovaný župan. Před půl sedmou ráno si sedl na okraj postele, vyhrnul levý rukáv svetru a košile. Několikrát zapumpoval levou rukou a do mírně naběhlé žíly na předloktí si vpíchl celý obsah první injekční stříkačky. Účinek dávky rychle zaplavil celé tělo. Ještě stačil druhou injekční stříkačku vbodnout do stehna a vstříknout obsah. Padl bezvládně na záda. Neteř Věra se ke „strýci Löwymu“ vrátila brzy ráno. Uviděla ho ležícího na posteli v rozhaleném županu, už nedýchal.

Tělo Siegfrieda Löwyho bylo převezeno do Ústavu soudní medicíny a kriminalistiky německé Karlovy univerzity v Studničkově ulici na Albertově. Druhý den pitvu jeho těla vedl MUDr. Günther Weyrich (1898–1998), rakouský nacista s hodností SS-Obersturmführera, v té době přednosta Ústavu soudního lékařství a kriminalistiky v Praze na Albertově, který před pár měsíci pitval Heydrichovo tělo i sedm těl československých parašutistů z Resslovy ulice.

Weyrich zjistil, že se MUDr. Löwy otrávil morfiem. Jeho tělo bylo odvezeno ke kremaci a popel byl 26. října 1942 uložen na Novém židovském hřbitově do urnového oddělení.

Teprve nedávno se podařilo autoru těchto řádek a Jiřímu Daníčkovi z pražské židovské obce identifikovat neoznačené místo hrobu Kafkova venkovského lékaře.

Autor je básník a spisovatel