Článek
Díky vynálezu se začala prudce vyvíjet tzv. kinematografie, filmové umění, filmový průmysl a zábava, jak je známe dodnes, přestože v současnosti už má většina technologií, které jsou spojené s filmy, charakter digitální.
Oba bratři zároveň patřili mezi první filmové tvůrce a podnikatele ve filmovém průmyslu, přestože sami příliš v budoucnost kinematografie na přelomu 19. a 20. století nevěřili. Nutno říct, že samozřejmě v historii neexistuje jeden jediný zakladatel „kinematografie“. Vynálezců, kteří by mohli na tento titul aspirovat, bylo více (podrobněji rozepsáno na konci článku - pozn. red.).
Bratři Lumièrové se narodili Charlesi-Antoinu Lumièrovi a Jeanne Joséphine Costille Lumièrové, kteří se vzali v roce 1861 a přestěhovali se do francouzského Besançonu, kde si založili malé fotografické studio - dílnu. Zde se jim narodili synové Auguste (1862-1954), Louis (1864-1948) a dcera Jeanne. V roce 1870 se rodina přestěhovala do Lyonu a zde se narodily další dvě dcery Mélina a Francine a syn Édouard.
Češi bojovali od Pearl Harboru proti Japoncům, v Hollywoodu utvářeli obraz odbojného Československa
Auguste i Louis navštěvovali La Martiniere, tehdy největší technickou školu v Lyonu. Jejich otec byl průmyslníkem, malířem a fotografem, což bratrům pomohlo v jejich životním nasměrování a technickém vzdělání.
Bratři Lumièrové, kteří od roku 1882 pracovali již ve větší rodinné továrně na fotografické desky, papíry a chemikálie na okraji Lyonu, chtěli také vyvinout praktický a efektivní způsob, jak promítat pohyblivé obrazy pro větší publikum.
Bratři Auguste (vlevo) a Louis Lumièrové
Jejich podnik se v polovině 90. let stal největší fotografickou továrnou v celé Evropě. Bratři žili poměrně dlouho, a tak se dočkali doby, kdy se už jejich vynález, kterému sami koncem 19. století příliš nevěřili, rozvinul do masivního průmyslového i uměleckého odvětví. Louis zemřel 6. června 1948 a Auguste 10. dubna 1954.
Kinematograf od Lumièrů
Název „kinematograf“ pochází z řeckých slov „kinema“ (pohyb) a „gráphein“ (psát).
Bratři si před kinematografem patentovali několik významných postupů, které vedly ke vzniku jejich filmové kamery, zejména originální perforaci filmu (původně byla implementovaná Émilem Reynaudem) jako prostředku k potřebnému posouvání filmu uvnitř kamery nebo projektoru. Starší přístroj s názvem kinematograf si nechal tři roky před nimi patentovat Léon Guillaume Bouly (12. února 1892). Protože však sám neměl dost peněz a prostředků k rozvíjení technologie a dalšímu prodlužování patentové ochrany, název připadl bratrům Lumièrovým, kteří měli lepší finanční i technologické zázemí.
Boulyho kinematograf byl technicky nedokonalý, měl mj. problémy s řešením pohybu filmového pásu, což vedlo k trhavým a nekvalitním obrazům. Chyběla mu také dostatečná světelná efektivita, což ztěžovalo promítání filmů pro větší publikum.
Kinematograf bratří Lumièrů byl kupodivu mnohem komplexnějším zařízením než pozdější nebo i dnešní (analogové) kamery a projektory. Šlo vlastně o tři zařízení v jednom, které umožňovalo, jak filmy nahrávat/snímat, tak je kopírovat a pak i promítat (kamera, kopírovací přístroj a projektor). Boulyho kinematograf neuměl kopírovat filmy.
Bratři si nechali patentovat svou vlastní verzi 13. února 1895. Samotný posun filmového pásu uvnitř aparatury byl technickým oříškem, protože sice bylo třeba, aby se film posouval celkově konstantní rychlostí určitého počtu políček za sekundu, ale aby se zároveň každé políčko na chvilku zastavilo v poloze před zobrazovací čočkou, aby zde mohlo být dobře osvětleno a zobrazeno a aby se obraz vnímaný diváky netrhal. To se bratrům v rámci jejich verze kinematografu podařilo vyřešit. Jejich kinematograf byl navíc lehký, snadněji ovladatelný a přenosný, na rozdíl od podobných starších objemných zařízení, jako byl Edisonův kinetoskop. I bratři Lumièrové však použili perforovaný filmový pás o šířce 35 mm, který se pak stal standardem pro filmový průmysl na desetiletí.
Krátké filmy bratří Lumièrů
Asi není sporu o tom, že inspirací pro filmové technologické počiny bratrů byl právě Edisonův kinetoskop, který se do Francie dostal během roku 1894. Avšak přesné datum natočení jejich prvního filmu je sporné.
V rozhovoru s filmovým kritikem Georgesem Sadoulem z roku 1948 Louis tvrdil, že dotyčný film natočil v srpnu 1894, ještě před příchodem Edisonova kinetoskopu do Francie. To však zpochybňují mnozí historici, kteří se domnívají, že funkční kamera značky Lumière před začátkem roku 1895 neexistovala.
Dne 22. března 1895 bratři Lumièrové uspořádali první soukromou projekci pro vědecké publikum v Paříži.
František Křižík: Český Edison
První veřejné promítání filmů bratří Lumièrů se uskutečnilo 28. prosince 1895 v pařížském Grand Café na Boulevardu des Capucines pro publikum asi 30 platících diváků. Tato událost je považována za oficiální zrození kinematografie.
Na programu bylo ten den deset krátkých filmů o délce cca 40-50 sekund, s délkou filmového pásu kolem 17 metrů pro každý z nich. Mezi nimi byl i slavný snímek „Dělníci odcházející z Lumièrovy továrny“, který bývá označován za první „kvalitní“ film v historii.
Příští den se promítaly další, včetně slavného snímku „Příjezd vlaku do stanice La Ciotat“, který vyvolal senzaci a údajně přiměl část diváků k panickému úprku, protože se domnívali, že vlak vyjede z plátna přímo na ně (úvodní video článku - pozn. red.). Kamera totiž stála dost blízko u trasy projíždějícího vlaku.
První den byl také promítán zřejmě první film s hranou zápletkou - komediální gag „Pokropený kropič“. V prvních filmech nepracovali Lumièrové s velikostí záběru nebo se střihem, šlo vlastně o jeden statický záběr.
Stvořili přelom, sami nedocenili význam tvorby
Bratři Lumièrové se na film dívali hlavně jako na technickou zajímavost, která se už nebude dál příliš vyvíjet, také spíše jako na prostředek k dokumentaci reálných dějů. I když sami natočili kolem 1400 převážně krátkých a dokumentárních filmů, v roce 1905 se z filmového průmyslu stáhli.
Po počátečním zájmu kolem roku 1900 totiž popularita filmů začala upadat. Další vývoj vyžadoval zcela nové tvůrčí přístupy, které jim nebyly dostupné či vlastní. Bratři pak prohlásili, že „kinematografie je vynález bez budoucnosti“. V důsledku toho byla jejich role v dějinách filmu velmi krátká.
Dále se více věnovali fotografickým technologiím, zejména vývoji prvního praktického fotografického barevného vývojového procesu, tzv. Lumièrova autochromu.
Bratři Lumièrové se kromě filmu a fotografie věnovali i dalším oborům, jako je mechanika a lékařský výzkum.
Válečný hrdina a filmový idol zanechal stopu v historii britské kinematografie
Kinematografii jako takovou tehdy posunul dále např. Georges Méliès, který byl sám návštěvníkem jejich prvního veřejného promítání v Grand Café. Také bratři Pathéovi, kterým nakonec v r. 1907 Lumièrové své patenty prodali.
- Díky svému zázemí v divadle a v kouzelnických tricích zavedl Méliès do tvorby filmů různé základní, ale dodnes používané efekty a triky (např. stop-trik) a značně pokročil ve filmování hraných dějů. Byl také průkopníkem filmové sci-fi (viz jeho známý film Cesta na Měsíc). Vynález bratrů Lumièrových samozřejmě později inspiroval i mnoho dalších vynálezců a filmařů a film se postupně stal zcela novým médiem pro vyprávění příběhů, dokumentování událostí a šíření umění.
Dá se dokonce říct, že kinematograf „změnil svět“, přinejmenším tedy způsob, jakým lidská společnost odráží a poznává sama sebe. První filmy bratří Lumièrů, i když byly krátké a jednoduché, zůstávají dodnes ikonickými a připomínají nám skromné počátky jednoho z nejvlivnějších médií 20. a 21. století.
Bratři Lumièrové se zasloužili o prvotní rozvinutí a popularizaci filmu jako nového média a filmy, které natočili, jsou dodnes cenným dokumentem o životě na konci 19. století. Jejich odkaz žije dodnes v každém filmu, který vidíme na plátně nebo na obrazovce.
Někteří předchůdci kinematografu
Bioscop bratrů Skladanowských
V Evropě byl jedním z předchůdců kinematografu tzv. Bioscop bratrů Maxe a Emila Skladanowských. O měsíc dříve než Lumièrové, 1. listopadu 1895 v Berlíně, sice uskutečnili promítání pro platící diváky, avšak nešlo o plnohodnotný film. Projekce byly navíc velmi krátké a filmy zasmyčkované. Bioscop používal dvě smyčky 54mm filmů bez boční perforace, což způsobilo špatnou kontrolu nad promítáním filmu a horší kvalitu promítání. Na dvojici filmových pásů se střídavě exponovala sudá a lichá okénka. K promítání se pak oba pásy promítaly paralelně. Rychlost projekce byla 16 okének za minutu. Termín „bioscop“ již předtím použil Jules Duboscq pro svůj stereofotografický prohlížeč (vyrobený kolem roku 1853), ale jeho zařízení si nezískalo tolik pozornosti jako filmový systém Skladanowski.
Kamera Louise Le Prince
Louise Le Prince byl francouzský malíř, který je považován za vynálezce filmové kamery. Jeho krátký film obsahující krátké pohyblivé obrazové sekvence členů rodiny známý jako Roundhay Garden Scene (1888) byl později považován za nejstarší film v historii. Le Prince však nikdy nemohl provést plánovanou veřejnou demonstraci své kamery v USA, protože roku 1890 záhadně zmizel.
Eidoloscope
Tento filmový systém byl krátce asi jediným vážným konkurentem kinematografu bratří Lumièrů, byl dokonce vytvořen a veřejně prezentován dříve. Vytvořili ho Eugen Augustin Lauste a Woodville Latham prostřednictvím své firmy Lambda Company v New Yorku v letech 1894 a 1895. Eidoloscope byl předveden novinářům 21. dubna 1895 a již 20. května byl poprvé zpřístupněn platící veřejnost na Broadwayi, tedy více než půl roku před veřejnou premiérou kinematografu ve Francii.
Přestože hlavně Američané považují Eidoloscope za první kvalitní filmový systém na světě (stejně jako kinematograf měl vyřešen souběh plynulého a skokově přerušovaného pohybu filmu díky tzv. Lathamově smyčce), dlouho se neudržel a samotná firma v roce 1896 zanikla.
Edisonův kinetoskop
Tento přístroj sice využíval filmového pásu, avšak měl kapacitu pouze jednoho diváka, který se na film musel dívat kukátkem. Film se v něm posouval rychlostí asi 46 snímků za sekundu a divák měl dojem plynulého pohybu. Kinetoskop posunoval pás perforovaného filmu nesoucí sekvenční obrazy přes světelný zdroj opatřený vysokorychlostní závěrkou. Obraz nebylo možné promítat na plátno pro více lidí. Kinetoskop byl navíc objemný a těžký. Edisonův výběr 35mm filmového pásu s perforacemi se však stal celosvětovým standardem pro filmový průmysl.
Přístroj byl vynalezen na konci 19. století v laboratořích Thomase Edisona a jeho vývoj vedl především Edisonův spolupracovník William Kennedy Laurie Dickson. První veřejné představení prototypu kinetoskopu proběhlo v roce 1891 a jeho komerční uvedení následovalo v roce 1894. Kinetoskopy byly umístěny v tzv. kinetoskopových salonech, kde si lidé za poplatek mohli prohlédnout krátké filmy.
Mezi první kinetoskopové filmy patřily jednoduché scény jako tančící lidé, akrobati nebo boxerské zápasy. Filmy byly natáčeny v Edisonově „Černé Marii“ (Black Maria), prvním filmovém studiu na světě, jak vyplývá z informací na webu. Toto studio mělo otáčivou střechu, aby mohlo využívat přirozené světlo. Zde natočený film „Dicksonův pozdrav“ z roku 1891 je některými lidmi považován za nejstarší film na světě. Po uvedení kinematografu bratří Lumièrů však relativně krátká éra kinetoskopů skončila.
Přinutit světlo kreslit aneb Zrození fotografie
