Silnější než atomová bomba. Před 10 lety explodoval nad Čeljabinskem velký meteorit

Čeljabinský asteroid, jenž vážil při vstupu do atmosféry nad jižním Uralem na 12 tisíc tun a průměr měl 17–20 metrů, byl největším zaznamenaným objektem, který zasáhl Zemi od tzv. tunguské události v červnu 1908. Tehdejší objekt prý měřil až 60 metrů.

Síla exploze v roce 2013 byla ale asi padesátkrát slabší než v případě tunguského meteoritu, která je odhadována na 15 až 20 megatun TNT.

Čeljabinský asteroid padal rychlostí 19 km/s (68 400 km/h), tedy zhruba šedesátkrát rychleji než zvuk.

Při rozpadu ve výšce kolem 30 kilometrů nad zemí zářil meteorit krátkou chvíli dokonce více než Slunce. Těleso se podle následného měření věkem téměř shoduje se stářím Sluneční soustavy: 4,56 miliardy let.

Při pádu asteroidu, který se po vstupu do atmosféry rozpadl na několik částí, z nichž největší dopadla do jezera Čebarkul, se zranilo 1500 lidí.

Většina z nich utrpěla řezné rány, když silná tlaková vlna, která v oblasti kolem milionového Čeljabinsku poničila na 7000 budov, rozbila okna v rozsáhlé oblasti. Úřady odhadly způsobené škody na miliardu rublů (přes 630 milionů korun).

Událost v oblasti způsobila paniku. Z nebe padaly ohnivé koule, které buď explodovaly ještě ve vzduchu, nebo obrovskou rychlostí dopadaly do obydlených oblastí.

Nezvyklou podívanou navíc provázely silné záblesky světla, hřmění a tlaková vlna, vypadla mobilní síť, praskaly okenní tabulky a otřásaly se celé domy.

Lidé v Čeljabinsku, průmyslovém městě 1500 km východně od Moskvy, se obávali raketového útoku či pádu letadla.

Obyvatelé nejen Čeljabinské, ale třeba i Sverdlovské oblasti uvedli, že byli svědky hořících předmětů na obloze. Zářivá exploze byla podle agentury Reuters vidět až v Magnitogorsku, jenž je cca 250 km daleko od Čeljabinsku.

Velký úspěch se přitom podařil českým odborníkům, kteří jako první na světě přesně spočítali dráhu a strukturu meteoritu.

Výpočet českého týmu pod vedením Pavla Spurného a Jiřího Borovičky z Astronomického ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově uvedl, že pozorovaná dráha meteoritu se sklonem 17 stupňů byla dlouhá 272 kilometrů a že těleso bylo poprvé zachyceno ve výšce 95 km nad zemským povrchem.

O osm sekund později se ve výšce 45 km začal objekt rozpadat, čímž se výrazně zvýšila plocha vystavená atmosféře, tudíž odpařování narostlo a při mohutném výbuchu byl právě na krátkou dobu jasnější než Slunce.

Jak vlastně umíme takovéto události předpovídat? A jaká existuje pravděpodobnost, že opět vnikne do atmosféry podobně potenciálně nebezpečné těleso, jehož meteority poté dopadnou na zemský povrch, navíc u obydlených území?

„Četnost srážek tak velkých těles a s tím spojených jevů, jako se stalo před 10 lety u Čeljabinsku, je podle současných studií v řádu několika desítek let. Objevování potenciálně nebezpečných těles podobné či ještě menší velikosti v posledních letech značně pokročilo a po uvedení do provozu speciálních přístrojů jako LSST (Large Synoptic Survey Telescope) či k tomu určených satelitů se dá očekávat v blízké budoucnosti ještě výraznější pokrok v této oblasti,“ okomentoval to pro Novinky astronom Pavel Spurný.

Podle něj nicméně zatím tyto předpovědi pro takto malá tělesa umíme provádět jen tehdy, když jsou již velmi blízko Země – a tudíž jen krátce před vlastní srážkou.

„Obvykle je to pro ta menší, metrová tělesa v řádu hodin. A pořád ještě zřejmě zůstanou ‚slepá‘ místa na obloze, jako tomu bylo v případě Čeljabinsku,“ dodal tento odborník z Oddělení meziplanetární hmoty Astronomického ústavu AV ČR.

Připomněl, že naštěstí nedošlo k žádnému příliš ničivému dopadu.

„Škody byly v podstatě zanedbatelné a jako zázrakem nedošlo k žádným ztrátám na lidských životech. To bylo způsobeno tím, že ten původní asteroid nebyl příliš kompaktním tělesem, a tak nejvíc energie se uvolnilo při mohutném výbuchu relativně vysoko v atmosféře – ve výšce cca 30 km,“ vysvětlil.

Díky tomu obrovská uvolněná energie, především ve formě tlakové vlny (je to podobné atomovému výbuchu, kdy nejničivější složka je právě tlaková vlna), byla výrazně zeslabena, než dosáhla zemského povrchu.

„To zeslabení je úměrné čtverci vzdálenosti, a tak pokud by k výbuchu tělesa došlo třeba jen o několik kilometrů níže, tak škody na zemi mohly být devastující,“ upozornil Spurný.

Jelikož se to podle něj stalo velmi blízko více než milionového města, tak by se to – v případě exploze blíže k povrchu Země – určitě neobešlo bez významných ztrát na životech.

„Takto se ale dá říct, že ještě téměř dokonale zafungovala obranná role atmosféry, přičemž velká většina uvolněné energie byla právě atmosférou absorbovaná, než dosáhla povrchu,“ shrnul.

Za zmínku ještě stojí, že největší část čeljabinského asteroidu, a to dokonce o váze 570 kilogramů, se podařilo ruské expedici najít v říjnu onoho roku 2013. Vytáhla jej ze dna zmíněného jezera Čebarkul, vzdáleného 80 kilometrů západně od Čeljabinsku.