Hlavní obsah

Rušička na Pohodlí odolávala režimu. Šířila zprávy o okupaci

7:24
7:24

Poslechněte si tento článek

Pohodlí

Organizace Post Bellum chce dostat na seznam nových pamětihodností European Heritage Label (Evropské dědictví) zajímavá místa, která spojují myšlenku svobody slova a svobodného přístupu k informacím. Pro Pardubický kraj byl vybrán komplex zrušené rušičky a vysílače v Pohodlí u Litomyšle, který sehrál významnou roli během srpnových událostí v roce 1968. Rušení rozhlasových vysílání trvalo na Svitavsku 36 let.

Foto: Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli

Pohled na pohodelský vysílač ze stožáru

Článek

Vysílač pro zahraniční vysílání Československého rozhlasu byl postaven mezi lety 1951-53 na poli mezi obcemi Pohodlí, Novou Vsí u Litomyšle a Čistou. Několik desítek stožárů pro krátkovlnné vysílání pokrývalo celou Evropu, Severní i Jižní Ameriku a Blízký východ. Díky pozdějším úpravám mohl signál pokrýt takřka celý zemský povrch. Vysílač nefunguje od roku 2011.

„Snažíme se získat certifikát pro památky Evropského dědictví, které se bere jako jakýsi mladší bratříček UNESCO. Rušička celá zmizela, areál mizí, jsou tady poslední vysílače, jejichž svědectví chceme zachovat, protože areál sehrál velkou roli v roce 1968,“ řekla Šárka Kuchtová z Paměti národa, která historii pohodelského vysílače a rušičky zpracovává. K místu má ještě osobní vztah, z Pohodlí pochází.

Vysílač na Pohodlí patřil mezi největší, areál ležel na 180 hektarech a měl zajišťovat technologii pro zahraniční vysílání Československého rozhlasu. Cílem byla propagace režimu v zahraničí. Ještě během 50. let byl v sousedství hlavního vysílače vystavěn areál rušičky.

Pieta v pardubické Larischově vile připomněla 83 let od operace Silver A

Domácí
Foto: Foto Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli

Jedna z mála fotek interiérů rušičky zachycuje prostory těsně před její likvidací.

Šlo o deset vysílačů, které měly rušit příjem Rádia Svobodná Evropa a Rádia Svoboda. Rušení probíhalo až do roku 1988, poté došlo ke kompletní demontáži vysílací techniky, po roce 1989 byly pozemky částečně vráceny v restituci a také nabídnuty k odprodeji do soukromých rukou.

Rozsah rušení zahraničních stanic byl velký. Po únoru 1948 začala v Československu fungovat cenzura. Komunisté zavedli kontrolu médií, aby jejich vliv nebyl v rozporu s oficiální politikou.

„Rozhodli zrušit vysílání rádií Svobodná Evropa, Hlasu Ameriky, BBC, rádia Svoboda, Deutschlandu, Deutsche Welle, Madridu, Vatikánu, Říma, Paříže, Kanady a Rias,“ řekl Jiří Němeček, který více než 30 let spojil profesně nejen s vysílačem, ale i rušičkou.

Rušičky vypnuty navzdory příkazům

Když 21. srpna 1968 požádal ústřední výbor KSČ ze Svitav zaměstnance pohodelského vysílače, aby vypnuli rozhlasové programy, které by vystupovaly proti Sovětskému svazu, podpory se nedočkal.

„Většina pracovníků se snažila, aby se vysílání Československého rozhlasu namířené proti vstupu okupačních armád dostalo k posluchačům uvnitř státu i do zahraničí. Aby byli pravdivě informováni o situaci v Československu a skutečném postoji většiny lidí,“ uvedl v tehdejším textu ředitel litomyšlského areálu Václav Darebník.

KOMENTÁŘ: 21. srpna nezapomínejme, co s námi provedla normalizace – Alex Švamberk

Komentáře

Hned po oznámení zprávy o vstupu okupačních vojsk 21. srpna ve čtyři hodiny ráno byl zastaven provoz krátkovlnných vysílačů, tedy rušičky byly vypnuty, a to přes nesouhlas lidí v centrále v Praze. V 11:30 hodin zahájil Československý rozhlas Praha program proti vstupu okupantů rozšířený o takzvanou štafetu, tedy o tom, jak vypadá vlád sovětských vojsk v regionech. Program vysílaly všechny krátkovlnné vysílače, tedy i ty na Litomyšlsku a to i rušičkami přes příkaz ředitele Ústřední správy spojů Karla Hoffmanna, který nařídil vysílače vypnout.

Události v areálu vysílače nabraly na dramatičnosti o pár dní později. Dne 23. srpna ve 14 hodin přistál vedle objektu za plotem vrtulník polské okupační armády, posádka se dostala přes plot, odzbrojila vojáky, kteří zde měli svou trvalou posádku, a začala se střediskem vyjednávat za pomoci samopalů, aby vyřadilo vysílače z provozu. Zničit ho nechtěli.

Foto: Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli

V areálu byl sad, o nějž se pracovníci také starali.

„Když požadovali zlikvidovat telefonní spojení, odšrouboval jejich spojař všechny přípoje od ovládacího panelu telefonní ústředny. Nevěděl však, že tyto panely byly dva. Po jejich odchodu přepnuli pracovníci na druhý panel a spojení bylo opět aktivní. Signál se z rozhlasu na vysílač dostával totiž po telefonních linkách přes několik zesilovačů,“ popisoval vypjaté chvíle Němeček.

„Pak chtěli vysílače vyřadit z provozu vypnutím hlavního přívodu elektrické energie, byli odvedeni na hlavní rozvodnu, všechny vysílače byly na čas vypnuty, aby nebyl slyšet hluk chladicího zařízení a na hlavní rozvodně pak místo vypnutí hlavního přívodu byl za jejich dozoru vypnut přívod do kobky měření. Když okupanti viděli, jak klesají hodnoty na přístrojích na nulu a neslyšeli chladiče, domnívali se, že splnili úkol. Před odchodem ještě pohrozili, že za nimi přijede sovětská jednotka. Všechny vysílače však byly hned uvedeny do provozu,“ pokračoval.

Sovětská jednotka skutečně přijela, vojáci, kteří objekt hlídali, ji však uchlácholili sdělením, že vše již zajistila polská jednotka. Na Pohodlí pak vznikla na příjezdových silnicích hlídková služba. Z Pohodlí se nepřerušeně přenášelo rozhlasové vysílání až do 9. září, kdy bylo vysílání zrušeno.

Foto: Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli

Takto vypadá v současnosti opuštěná budova rušičky.

„Služba byla těžká. Narukoval jsem na Pohodlí a střežil jak vysílač, tak rušičku. Střežení bylo nepřetržité a náročné, tady pěkně profukovalo a výměna byla po čtyřech hodinách. 23. srpna se objevily čtyři vrtulníky, dva zůstaly ve vzduchu a dva klesly do kukuřice, vojáci prvního sledu dali vojákům u vchodu nůž pod krk. Kdyby se střílelo, měli jsme připravenou kulometnou obranu, ale oni by to rozstříleli raketami, byl by to nesmyslný boj,“ sdělil Milan Štrajt, který na Pohodlí vojákoval.

Do konce služby mu chyběly dva měsíce. Vojenskou posádku na Pohodlí, která vysílač a rušičku střežila, zkušenost stmelila. Dodnes se šedesát členů schází a vzpomínají.

Za zmínku ještě stojí, že vojáci například kontrolovali speciální průkazky zaměstnanců, aby se dovnitř nedostal nikdo nepovolaný.

Rušička měla standardní popisné číslo a zřejmě kvůli záměrům tehdejšího režimu byla vedena jako dům k bydlení. Když byla společně s vysílačem zrušena, pozemky se odprodaly nebo byly vráceny v restituci. Fotky z interiérů jsou ojedinělé, pracoviště bylo tajné a nesmělo se zde fotit. Torzo rušičky v poli je nevyužívané.

V roce 1982 vysílala Svobodná Evropa pár měsíců z pražských Vinohrad

Historie

Výběr článků

Načítám