Od kruté sebevraždy pilota Germanwings uběhlo šest let. Život stála 149 dalších lidí

Let číslo 9525 Germanwings, filiálky společnosti Lufthansa, startoval 24. března 2015 ze španělské Barcelony v 10.01 SEČ. Měl 26minutové zpoždění a mířil do německého Düsseldorfu.

Posádku letadla tvořily čtyři letušky a dva piloti, kromě kterých na palubu nastoupilo 46 žen, 80 mužů, 16 dětí a dva kojenci, celkem tedy 150 lidí. Většinu cestujících tvořili Němci a Španělé.

Nad Francií začal náhle Airbus A320 klesat a v 10.41 SEČ narazil do horského masivu Massif des Trois-Évêchés v jižních Alpách. Důsledky byly tragické, náraz nikdo nepřežil. Trosky letounu se našly ve výšce dvou tisíc metrů roztroušené na ploše téměř dvou kilometrů čtverečních.

Co se tehdy událo na palubě, později všechny šokovalo: Když letoun vystoupal do výšky 11 500 metrů, odešel kapitán Patrick Sondenheimer na toaletu. Lubitz, který trpěl depresivní poruchou, se zatím zamkl v kabině, následně snížil výšku, přidal na rychlosti a navedl stroj mezi štíty hor.

Technickou poruchu i terorismus vyloučily nalezené černé skříňky: zvukový záznam mimo jiné ukázal, že se kapitán ještě marně snažil vypáčit zamčené dveře kokpitu sekerou. Druhý pilot mezitím navedl letoun na klesání a zvýšil rychlost – ta ve chvíli nárazu dosahovala asi 700 kilometrů za hodinu.

Následné vyšetřování odhalilo, že Andreas Lubitz měl už v minulosti psychické problémy. A Lufthansa přiznala, že už v roce 2009 informoval její leteckou školu o problémech s depresemi, kvůli kterým dokonce dočasně přerušil výcvik. I přesto nakonec školicí středisko Lubitzovi licenci udělilo.

Ještě 24. února 2015, tedy měsíc před tragédií, vyhledal v Düsseldorfu neurologa. Stěžoval si na stres a poruchy zraku. Také mu ale přiznal, před sedmi lety řešil své těžké deprese. „Tehdy mi pomohl mirtazapin. Teď ho beru znovu,“ potvrdil.

To mohlo neurologa varovat: odborná literatura totiž uvádí u antidepresiva Mirtazapin jako možný (i když ne zcela běžný) vedlejší účinek právě posílení sklonů k sebevraždě.

Na den nehody měl pilot dokonce od svého lékaře vypsanou neschopenku, kterou u něj doma později našla policie roztrhanou. A další detaily odhalil vyšetřovatelům Lubitzův tablet: na internetu si před tragickým letem vyhledával informace o sebevraždách či o zabezpečení dveří kokpitu.

V době, kdy vyhledal neurologa, se Lubitz snažil v práci svůj špatný psychický stav tajit. Jeho život tak působil celkem spokojeně: s přítelkyní se přestěhoval do bytu po rodičích, mluvili dokonce o svatbě...

Ve skutečnosti přitom upadal do stále hlubší psychické krize – během pěti let se obrátil na jednačtyřicet lékařů. Nemohl spát, trpěl úzkostmi, děsily ho obavy z budoucnosti.

„Pacient odmítá uvést své povolání,“ stojí v neurologově zprávě, kterou má k dispozici düsseldorfská prokuratura. Lékař si dále zapsal, že „neshledal žádné psychické výstřednosti“, a jako diagnózu si zaznamenal „hypochondrickou poruchu“, při níž lidé žijí v neustálém strachu, že jsou těžce nemocní.

Aniž věděl, čím se pacient ve skutečnosti živí, doktor mu nakonec předepsal antidepresivum Citelopram, jež rovněž může posilovat nutkání sáhnout si na život.

Druhého března 2015 došla lékařka neurologické kliniky univerzity v Düsseldorfu k závěru, že pozdější pilot smrti trpí vážnou psychickou poruchou, a doporučila nástup na nemocenskou a zahájení psychoterapie. Lubitz její doporučení, stejně jako všechna ostatní, přehlížel.

Protože si o něho dělala starosti i jeho matka, napsala e-mail psychiatrovi v Montbauru, který na jejího syna dohlížel už při první krizi v roce 2008. „Vím, že Vám důvěřuje,“ naléhala.

Psychiatr věděl, že Lubitz je pilot i to, že se před sedmi lety ve stupňující se depresi pokusil o sebevraždu. Přesto mu předepsal mirtazapin.

Jiná lékařka ho 10. března 2015 poslala na psychiatrickou kliniku. Obávala se totiž, že ho zničí sílící psychóza. Jinak řečeno, Lubitzovi hrozilo, že se zblázní.

Vyšetřovatelé nakonec dospěli k závěru, že za nehodu je zodpovědný pouze kopilot Andreas Lubitz. „Není žádný důkaz o tom, že by měla být trestně stíhána nějaká žijící osoba,“ uvedl v lednu 2017 státní zástupce Christoph Kumpa.

Podle něj žádný z lékařů neměl před nehodou důvod si myslet, že u Lubitze hrozí sebevražda. Ani jeho zaměstnavatel či úřad pro letectví neměli podle státního zástupce o takovém riziku povědomí.

S tím ale nesouhlasili mnozí pozůstalí. „Jak je možné, že Germanwings nechly řídit letoun nějakým bláznem? Byl duševně nevyrovnaný, ohromně nevyrovnaný,“ ptá se Robert Oliver, příbuzný jedné z obětí.

V důsledku nehody airbusu Germanwings se ukázalo, že problémem není jen zabezpečení kabiny před neoprávněnými pokusy o vniknutí zvenčí, ale i to, aby v případě potíží byli uvnitř ti povolaní.

Řada leteckých společností proto vydala nařízení, že v kabině musí být vždy nejméně dva lidé z palubního personálu. Pokud si tedy jeden z pilotů potřebuje odskočit, jeho místo v kabině dočasně nahradí jiný člen posádky.