Rok 2011 je pro ni příjemným překvapením - Thálie, TýTý a kulatiny

Budoucí významná česká herečka se narodila v Praze 3. května 1931. Otec František Bohdal byl vyučeným truhlářem, matka Marie Bohdalová byla služebnou, ale především vášnivou ochotnicí. Dceru vedla k divadlu a jako malou ji přihlásila do baletní školy Niny Gordon-Mládkové. Zároveň s ní začala chodit i na konkurzy do komparzů.

Právě díky tomuto častému docházení na filmové konkurzy si malé Jiřinky všimli režiséři a už v šesti letech zazářila v němém filmu Pižla a Žižla na cestách, v roce 1939 ve snímku Zlatý člověk a roku 1940 Madla zpívá Evropě. Herecká kariéra byla tedy Jiřině Bohdalové předurčena. Po maturitě měla jasno, chtěla na DAMU. Štěstí jí však nepřálo a zkoušky složila až na potřetí. Do té doby pracovala jako učitelka na základní škole v Ostravě, kde se seznámila s Břetislavem Stašem.

Teprve poté se mladá Bohdalová dostala na divadelní fakultu Akademie múzických umění v oboru činoherního herectví. V druhém ročníku však musela přerušit studium. Důvodů bylo víc. Jedním z hlavních byla narychlo chystaná svatba se Stašem, s kterým čekala dítě, dceru Simonu. Druhou vážnou pohnutkou bylo zatčení otce z politických důvodů. Otec byl nakonec nespravedlivě odsouzen na 15 let, přičemž na svobodu se dostal až po šesti letech. O těchto událostech se Jiřina Bohdalová svěřila v knize Měla jsem štěstí na lidi.

S otcovým odsouzením také souvisí událost, kdy se Bohdalová objevila na záznamech Státní bezpečnosti (StB), proti čemuž se herečka po letech bránila a úspěšně soudila.

Náhle se Jiřina musela postarat o celou rodinu. Matku postihla srdeční slabost, sestra Jaroslava byla ještě příliš mladá a na svět se vyklubala dcera Bohdalové, budoucí velmi úspěšná herečka, Simona Stašová. Roku 1957 konečně mohla Bohdalová dokončit studia na DAMU. Absolvovala ve hře Josefína, v které se objevil i Jan Werich.

Právě Werich nabídl Bohdalové, aby po studiích nastoupila k němu do angažmá do Divadla ABC. Následně prošla mnoha pražskými divadly, v roce 1967 se však usadila v Divadle na Vinohradech, které se stalo její domovskou scénou na třicet sedm let. Zde se objevila například ve hrách Kočičí hra nebo Dům na nebesích.

V 50. letech se začala Bohdalová pravidelně objevovat v několika filmech ročně. Nezapomenutelné se staly její role ve snímcích Až přijde kocour, Král Králů, Bílá paní, Dáma na kolejích, Světáci, Čtyři svatby stačí, drahoušku, Ženy v ofsajdu, Ucho, Byli jsme to my, Pěnička a Paraplíčko, Smích se lepí na paty a mnoho dalších. Za hlavní role ve filmech Nesmrtelná teta a Fany z let 1993 a 1995 si dokonce odnesla Českého lva.

Jako významná herečka se ukázala i v televizi. Působila v zábavném pořadu Televarieté, ale především se objevovala ve slavných českých seriálech. Nejznámější roli ztvárnila asi v Chalupářích, kde se objevila jako mladá žena s vlastním domem, toužící po muži-manželovi. Zahrála si ale také v českém sitcomu Taková normální rodinka, v Létajícím Čestmírovi, Přítelkyních z domu smutku, a její zatím poslední seriálové účinkování bylo v Pojišťovně štěstí.

Jak je Jiřina Bohdalová známá u dospělých diváků jako významná herečka, tak je oblíbená u dětské populace díky svému nezaměnitelnému hlasu, který propůjčila hned několika kresleným postavičkám. Mnoho z nás si to možná už ani neuvědomuje, ale právě Jiřina Bohdalová namluvila večerníčkové Pohádky z mechu a kapradí, Rákosníčka, Malou čarodějnici nebo i O skřítku Racochejlovi. Objevila se i v několika televizních pohádkách jako například Princezna, která ráčkovala, Co takhle svatba, princi?, Ať přiletí čáp, královno! nebo Rumplcimprcampr.

Krom dvou Českých lvů získala Jiřina Bohdalová ještě osmkrát za sebou televizní diváckou cenu TýTý, letos na předávání těchto cen „vstoupila“ do Dvorany TýTý. Za celoživotní mistrovství v oboru činohra získala cenu Thálie, a to v březnu 2011. Bohdalová se stále objevuje na divadelní scéně, ale také na televizních obrazovkách. Letos v září se znovu objeví i na filmovém plátně ve snímku Saxána a Lexikon kouzel, volném pokračování slavné pohádky Dívka na koštěti.