Reagan plánoval řízený pád Berlínské zdi na rok 1991

Potvrzují to odtajněné dokumenty ministerstva zahraničí, k nimiž se dostal web SpiegelOnline.

Na jaře 1986 se blížilo 25. výročí postavení Berlínské zdi v srpnu 1961 a Stephen Sestanovich, šéf oddělení Bílého domu, navrhl Reaganovi, aby využil této příležitosti k zahájení iniciativy.

Pracovní název zněl: Berlin without Barriers, což lze přeložit jako Berlín bez hraničních plotů. To zní neutrálněji než „zbourat zeď“, napsal Sestanovich v poznámce. Ale přesně o to šlo.

Německo zůstávalo rozděleno na Spolkovou republiku a NDR a o otázkách jednoty mohly rozhodovat pouze vítězné mocnosti druhé světové války – USA, Velká Británie, Francie a Sovětský svaz.

Podle Sestanovichova záměru měly jednat o Berlíně, a to o těchto otázkách: Více hraničních přechodů mezi východní a západní částí města, otevření vodních cest a to, aby pracovní síly mohly snadněji pracovat v jiných odvětvích.

Nejpozději v roce 1991 měly skončit příkazy ke střelbě a ostnaté dráty. V bodě 4 memoranda se uvádělo, že se vítězné mocnosti „zavazují do pěti let dosáhnout cíle ‚Berlín bez hraničních plotů‘“.

I v této podobě by návrh vyvolal senzaci. Rozdělení Berlína a Německa se zdálo být zacementováno. Přední sociální demokraté, Zelení a část křesťanské demokracie CDU chtěli dokonce požadavek na sjednocení odstranit ze základního zákona, tedy ústavy, nebo stranického programu.

„Sestanovichův plán mohl poprvé po dlouhé době přinést rozhýbání německé otázky,“ podotkl zmíněný web týdeníku Der Spiegel.

Americké ministerstvo zahraničí však protestovalo. Někteří diplomaté se domnívali, že jednání ztroskotají a jen oslabí pozici Západu v Berlíně. Jiní měli podezření, že návrh způsobí potíže s Bonnem.

Hans-Dietrich Genscher (FDP), mimořádně vlivný západoněmecký ministr zahraničí, se snažil získat na svou stranu nového kremelského vůdce Michaila Gorbačova (později byl oficiálně jediným prezidentem SSSR – pozn. red.) a američtí diplomaté předpokládali, že Genschera taková berlínská iniciativa urazí.

Nakonec návrh skončil v šuplíku. Nicméně ve svém slavném projevu před Braniborskou bránou v následujícím roce použil Reagan větu, která mohla pocházet ze Sestanovichova memoranda. Pronesl: „Pane Gorbačove, zbourejte tuto zeď!“

Odtajněný svazek obsahuje dokumenty o americké politice vůči východní Evropě a Německu v době Reaganova prezidentství v letech 1981–1989 a poskytuje dosud neznámý pohled na náhled Washingtonu.

Hodnocení se značně lišila. Diplomat John Kornblum dosvědčil, že Němci v éře kancléře Helmuta Kohla (CDU) měli „sklon k průměrnosti“. Chyběly podle něho „cíle a ambice“ – na rozdíl od Kohlových předchůdců Konrada Adenauera (CDU) a Helmuta Schmidta (SPD).

Pravidelné „výlevy“ Franze Josefa Strausse, šéfa bavorské CSU a bavorského premiéra, považoval za typické pro neživotný stav země. „Ví, že ho nikdo nebere vážně, ale zdá se, že je mu to jedno,“ hlásil Kornblum.

Richard Burt, který se později stal americkým velvyslancem v Bonnu, se naopak obával přílišné německé dynamiky. Největším problémem pro americkou zahraniční politiku v Evropě bylo podle něj to, že se Spolková republika „nechala vylákat ze svých závazků vůči Západu“.

Z pohledu USA se objevily znepokojivé signály: Kohl také hovořil o německo-německém „společenství odpovědnosti za mír v Evropě“, což Burt považoval za podezřelé. Jak by měl Washington reagovat?

Reagan, zarytý antikomunista, chtěl v zásadě povzbudit východoevropské spojence Moskvy k odtržení od Kremlu. Jeho poradci se však přeli o to, zda by měli oslovit také vedení NDR.

Peter Rodman, šéf plánovacího štábu Bílého domu, měl podezření, že Kohl by pak ze své strany tlačil na sbližování s východním Berlínem – což zřejmě považoval za krajně nebezpečné. V roce 1984 napsal svému ministru zahraničí: Sověti, Východoevropané a všichni američtí spojenci, zejména Francie, dávají přednost tomu, aby „Německo zůstalo rozdělené“.

Sestanovich přiznával určitou nervozitu ve Washingtonu ohledně budoucího směřování Spolkové republiky. Podle jeho názoru by však právě proto měl Washington zahájit iniciativu. Americká vláda by tak získala „větší vliv na vnitroněmecké vztahy“, napsal tehdy. „Chtěli jsme západním Němcům nabídnout pozitivní vizi budoucnosti,“ řekl dnes 74letý odborník na Sovětský svaz.

Pro Američany však návrh zřejmě zašel příliš daleko a lekli se vlastní odvahy, i když Reagan v létě následujícího roku formuloval svou slavnou větu.

V září 1988 šéf Bílého domu řekl Eduardu Ševardnadzemu, moskevskému ministru zahraničí, že „je možná nerealistické navrhnout zbourání celé zdi“. Rozdělení Německa bylo důsledkem války a „mnozí se domnívají, že Německo by už nikdy nemělo být nejsilnější a nejmocnější mocností ve středu Evropy“, upozornil Ševardnadzeho.

O něco více než o rok později vzali východní Němci věci do vlastních rukou a zpečetili osud betonového monstra mrzačícího Berlín.