Článek
S rozmachem průmyslové revoluce v 19. století města bobtnala až raketovým tempem. Lidé se za prací houfně stěhovali z venkova do hustěji obydlených továrenských lokalit. Z toho důvodu se do té doby nevídaně rozpínaly vzdálenosti, které člověk musel v rámci fungování ve městě překonávat v každodenním shonu za povinnostmi.
Ovšem zdaleka ne každý si mohl dovolit pokaždé platit drožku. Bylo proto zapotřebí dopravu finančně zpřístupnit co možná největšímu počtu obyvatel, aby se měšťané včas dostavovali tam, kam měli namířeno, a ekonomika nevázla na opozdilcích.
Spisovatel František Prošek své dílo uvedl vedle dochované soupravy pražské koňky v Muzeu MHD u zastávky Vozovna Střešovice. Vpravo je Dan Hrubý, šéfredaktor nakladatelství Pražské příběhy, které svazek vydalo.
Proto i v Praze začaly vznikat dopravní projekty, které by hromadnou dopravu efektivně a dle jízdních řádů dle předem vytyčených tras poskytovaly.
„Národní listy 5. ledna 1875 oznámily, že se na pražské radnici jednalo o koňské dráze. 30. ledna byla schválena projektová dokumentace stavby a 8. března téhož roku i stavební povolení. Pokládka kolejí první trati byla zahájena 3. května,“ uvedl spisovatel František Prošek s tím, že slavnostně byla uvedena do provozu 23. září 1875 odpoledne.
Její zhruba čtyři kilometry dlouhá trasa vedla od někdejšího řetězového mostu císaře Františka I. (dnes most Legií) u Národního divadla k Invalidovně u nynější zastávky Urxova v Karlíně, který byl k území Prahy připojen až roku 1922. Postupem let vznikaly další koleje, kdy v roce 1883 již dosáhla délka všech šesti tratí téměř 20 kilometrů. Svézt se bylo možné například i přes Karlův most.
„Jednotlivé koňky nebyly značeny arabskými číslicemi, tak jak to známe u současných tramvají, ale označovaly se barevnými čtverci nebo čtverci s barevnými výsečemi. Za tmy prosvětlovanými. Poslední večerní spoj byl vždy vybaven modrou svítilnou,“ dodal autor knihy.
Koněspřežná souprava v dobách své největší slávy. Arabská 92 nečísluje linku, ale vůz samotný. Jakou trasu daná koňka jela, určovaly ornamenty nad hlavou kočího.
Koňky denně průměrně jezdily po sedmi minutách od 6:30 do 22:00 hodin. Cestovní tempo dosahovalo obvykle rychlosti 8 km/h. Dnes se průměrná rychlost tramvají v Praze pohybuje na zhruba necelých 20 km/h, zatímco metro „peláší“ v průměru kolem 36 km/h.
Kniha obsahuje dobové fotografie
Konec koňky nastal na přelomu 19. a 20. století, kdy tažná zvířata v pohonu vystřídaly elektrické troleje. Poslední symbolická jízda koňské dráhy se proto konala 12. května 1905 v 18:00 od Malostranského na Křižovnické náměstí.
Kniha skýtá detailní a odborný popis fungování koňky, který musel autor na popud vydavatele místy zestručnit.
„Kromě písemností se podařilo najít překvapivě i velké množství dobových fotografií. Díky spolupráci s institucemi, jako je Muzeum hlavního města Prahy či Archiv hlavního města Prahy, ale i s prací se zdroji soukromých sbírek, se podařilo najít neskutečné množství materiálu,“ uzavřel František Prošek, který spolupracoval s Muzeem městské hromadné dopravy v Praze a nakladatelstvím Pražské příběhy.
Koňka svého času vedla i přes Karlův most.
