První tatérka v Americe: Cirkusačka s mužskou kůží

Maud Stevensová pocházela z velmi chudých poměrů a v dětství snila o vystupování v cirkuse, který na začátku 20. století nabízel divákům drezury rozličných zvířat, přehlídky lidských kuriozit a akrobatická čísla. Maud se její přání splnilo a svou uměleckou kariéru začala jako performerka, akrobatka a hadí žena.

Cestování s cirkusy po Americe ji přivedlo k osudovému setkání, když v roce 1904 potkala na Světové výstavě ve městě St. Louis tehdy již fenomenálního tatéra a námořníka Guse Wagnera (1872–1941), známého jako Tetovaný světoběžník. Gus, který se naučil tetovat od domorodých kmenů na Jávě a Borneu v Indonésii, požádal Maud o schůzku a ona souhlasila pod podmínkou, že jí poskytne lekci tetování.

Gus patřil k nejtetovanějším mužům na světě, v době setkání jeho tělo pokrývalo přibližně 300 vytetovaných motivů. Maud musela být ohromena schopností muže, který cestoval po světě na palubě parníků a na těle si jako do deníku zaznamenal své početné cesty.

Za Guse se provdala několik měsíců po první schůzce. Naučil ji tradiční technice ručního tetování (handpoke) bez použití strojku, které vyžadovalo ostrou, silnější jehlu, pigment, smysl pro detail a trpělivost. Také její tělo začal pokrývat motivy v inkoustu. Netrvalo dlouho a Maud měla tetování od konečků prstů až po krk, tedy na ploše zahrnující téměř dva metry čtvereční.

Maud se díky tetování stala cirkusovou a kabaretní atrakcí. Každý ji chtěl vidět a prohlédnout si rostliny a zvířata vyobrazené na jejím těle. Za předvádění vlastního těla, většinou v doprovodu manžela, tak dokázala vydělat až 200 dolarů týdně, což se dnes rovná částce přibližně 45 000 korun. V cirkuse byly potetované ženy zařazovány po bok „divochů“, liliputánů či siamských dvojčat.

V běžném životě je společnost stigmatizovala a jejich tetování nahlížela jako známku nemorálního charakteru. Maud si z toho však nic nedělala a ohromovala nejenom množstvím, ale i otevřenou prezentací tetování. Chtěla, aby ho svět viděl, čímž sehrála zásadní roli v normalizaci zdobení a úprav ženského těla, nad nímž žena mohla převzít kontrolu a rozhodnout o jeho podobě.

Uplatnila se i jako talentovaná tatérka a podílela se na šíření tetování z pobřežních oblastí Ameriky do vnitrozemí.

Tetování i další úpravy těla souvisely se zájmem o extravaganci, exotiku a estetiku cizích kultur. Obrazy na kůži bychom našli u členů mnoha panovnických rodů. Rakouská císařovna Sissi byla ozdobena námořní kotvou, britská královna Viktorie tygrem a krajtou, ruský car Mikuláš II. čínským drakem.

Počátek 20. století však přinesl obrat. Obliba tetování v aristokratických kruzích ustala, bylo nahlíženo jako projev nižších sociálních tříd (vězni, prostitutky, námořníci aj.).

Dnešní móda tetování a mediální kult potetovaných známých osobností tak téměř kopírují historii. V roce 1897 mělo přibližně 75 procent amerických žen tetování, ovšem roku 1936 kleslo na bezmála šest procent u celé populace. Navzdory poklesu zájmu však Maud měla pořád dost zakázek. Možná i proto, že patřila k posledním tatérům, kteří pracovali bez elektrického strojku, což zvyšovalo její renomé.

Ruční tetování se navíc nezakládá na jasně definovaných liniích, nýbrž na tečkách, na vpichu, charakterizují ho minimalistické motivy, takže se využívá většinou pro menší a jednodušší obrazce. Většina klientů požadovala motivy ptáků a mnoha jiných zvířat, velmi často domácích mazlíčků.

Maud Wagnerová nikdy zcela neopustila svůj svět, celý život tetovala v prostředí cirkusů, na poutích nebo v zábavních parcích. V jejím odkazu pokračovala dcera Lovetta (1910–1993), jíž ovšem matka jakékoli tetování na vlastním těle zakázala. A když dceru nemohl ozdobit ani její otec Gus, rozhodla se Lovetta po jeho smrti, že když ne on, tak nikdo.

Maud se stala první známou tatérkou v USA, čímž se vzepřela dobovým konvencím i očekávání a převzala rozhodování nad svým tělem v době, kdy ženy neměly ani právo volit. Potetované ženy představovaly cirkusovou atrakci, symbol společenské deviace a delikvence.

Potetovaná Maud byla přímým „vpichem“ do viktoriánského a později edwardovského kultu ženy i společenských norem. Maud tetování proměnila ve viditelný symbol vzpoury, sebevyjádření a sebeurčení. Tímto způsobem ukázala, že žena má právo nakládat se svým tělem podle vlastní volby a uvážení.

Dodnes tak zůstává tetování symbolem posílení postavení žen. V roce 2012 počet potetovaných žen (23 procent) v Americe překonal počet potetovaných mužů (19 procent).