První člověk ve vesmíru Jurij Gagarin se narodil před 90 lety

Gagarin pocházel ze skromných vesnických poměrů. Z rodné vsi Klušino, jež leží ve Smolenské oblasti na západě Ruska, se syn tesaře a dojičky dostal díky svému technickému nadání - vyučil se slévačem a jako nejlepší student se dostal na technickou školu v povolžském Saratově. Tam se také v místním aeroklubu poprvé dostal za pilotní páky.

Létání se věnoval i poté, co v roce 1955 nastoupil vojenskou službu, během které absolvoval Vojenské letecké učiliště v Orenburgu. Uniformu už Gagarin do konce svého života nesvlékl, kariéru pilota zahájil u stíhačů na základně Luostari na severozápadě země. Koncem roku 1959 získal hodnost nadporučíka, ve stejné době přitom už v Sovětském svazu naplno běžel výběr kandidátů na kosmický let.

Prvotními kritérii by věk mezi 25 a 30 roky, výška do 175 centimetrů, váha do 72 kilogramů a výborné zdraví. V první fázi bylo vybráno 3461 adeptů, z nichž se po prozkoumání zdravotnické dokumentace udělal užší výběr. V březnu 1960 bylo nakonec vybráno 20 mladých pilotů, kteří se ve Středisku přípravy kosmonautů začali připravovat pro první pilotované lety do vesmíru.

„Výcvik probíhal v absolutní tajnosti,“ napsal Gagarin ve své knize Cesta do vesmíru.

Den začínal rozcvičkou pod širým nebem za jakéhokoli počasí pod přísnou kontrolou lékařů. Následovala gymnastika, plavání, seskoky padákem, trénink v centrifuze, v neakustické komoře a v maketě budoucí vesmírné lodi Vostok. Budoucí kosmonauti museli také zvládnout konstrukci vesmírné lodi, základy astronomie, geofyziky, lékařství a zvyknout si na stav beztíže. Součástí zkoušky byl samozřejmě i marxismus-leninismus.

Nakonec zbyla šestka „vyvolených“, kteří se již mohli pyšnit oficiálním titulem kosmonaut. Zkušební komise nakonec doporučila kandidáty ke kosmickým letům v pořadí: Jurij Gagarin, German Titov, Grigorij Něljubov, Andrijan Nikolajev, Valerij Bykovskij a Pavel Popovič. Necelé tři týdny před historickým letem jeden z širšího seznamu kandidátů mise Valentin Bondarenko zemřel v tlakové komoře, kterou zachvátil požár.

Na konci výcviku se jako nejlepší ukázali být Gagarin a o rok a půl mladší German Titov. První kosmonaut ale mohl být jen jeden - a volba nakonec padla na Gagarina. O tom, proč byl vybrán právě Gagarin, se vedou dodnes spekulace. Často se zmiňuje Gagarinův sociální původ nebo jeho všestrannost.

Traduje se také historka, že na otce sovětských raket Sergeje Koroljova, který strávil několik let v gulagu a později byl dlouho znám jen jako anonymní „hlavní konstruktér“, Gagarin zapůsobil tím, že před zkouškou, jak se sedí v přistávacím modulu, si Gagarin vyzul boty, což je starý ruský zvyk značící úctu při vstupu do místnosti. Koroljova také zaujal svou spontánní a veselou povahou.

Gagarin odstartoval 12. dubna 1961 v 9:07 moskevského času z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu. Kosmickou loď Vostok 1 o hmotnosti 4725 kilogramů vynesla na oběžnou dráhu modifikovaná mezikontinentální balistická raketa typu R-7, kterou vyvinul šéf sovětského kosmického programu Koroljov, jehož jméno bylo tajeno až do jeho smrti v lednu 1966.

Vlastní kosmická loď se skládala z kulovitého přetlakového návratového modulu, k němuž byl připojen menší přístrojový modul. Návratový modul o hmotnosti 2460 kilogramů a průměru 2,3 metru byl pokryt tepelným štítem, sedadlo kosmonauta bylo katapultovací.

Po několika minutách letu dosáhl Vostok výšky přes 300 kilometrů nad Zemí a člověku se poprvé otevřel pohled na modrou planetu lemovanou černou hlubinou vesmíru. Během 108 minut trvajícího letu obkroužila loď ve vzdálenosti 181 až 327 kilometrů jedenkrát celou zeměkouli. Celkem naletěla 40 869 kilometrů při maximální rychlosti 28 260 kilometrů v hodině.

Když se loď nacházela po hodině a čtvrt letu nad západním pobřežím Afriky, zahájila sestup. Právě v této fázi selhal mechanismus, který měl oddělit kabinu s kosmonautem od zbytku lodi. Obě části zůstaly spojeny jedním svazkem kabelů a kabina začala rotovat. Po deseti minutách se naštěstí kabel uvolnil a let se stabilizoval.

Když se loď nacházela ve výšce sedmi kilometrů nad zemí, Gagarin se podle plánu katapultoval. Přistávací modul dopadl u vesnice Smelovka v Saratovské oblasti, asi dva kilometry od něj šťastně přistál i Gagarin, kterého za úžasu místních zemědělců za deset minut nalezl vyprošťovací oddíl.

Po historickém letu do vesmíru na něj čekalo období plné slávy, cest (první zahraniční vedla do Československa) a poct. Sovětská propaganda využívala Gagarinův let na všech frontách. S tím vším se ale Jurij Gagarin vyrovnával jen s vypětím všech sil. Na fotkách to byl sice stále ten usměvavý Gagarin, v soukromí už to idyla nebyla.

Manželství se zdravotnicí Valentinou, s níž měl dvě dcery, poznamenaly Gagarinovy zálety. První kosmonaut světa navíc údajně začal pít - „léčil“ tak frustrace, například z toho, že se nemohl dočkat vytouženého druhého letu do kosmu. Pro sovětské vedení byl totiž příliš cenný, než aby riskovalo jeho život. Další ránu pro mladého letce také znamenala smrt Koroljova v lednu 1966.

Gagarin zahynul 27. března 1968 v pouhých 34 letech při havárii proudového letadla, jež sám pilotoval. Až půlstoletí po Gagarinově letu do vesmíru odtajnili v Rusku dobovou vyšetřovací zprávu. Podle ní zahynul nejspíše v důsledku prudkého manévru cvičného letounu MiG-15, když se chtěl vyhnout srážce s balonovou sondou.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Kniha: Jurij Gagarin: Utajená pravda - Vladimír Liška