Pro středověk znamenala šachová dáma symbol nepravosti

Pro středověkého mnicha bylo zcela logické, že dáma netáhne rovně jako pořádný bojovník, ale uhýbá při svém pohybu křivě do stran. Byla to žena, a ty jsou přece „tak chamtivé, že si nic nevezmou jinak než násilným uchvácením a bezprávím“, tedy křivě.

Šikmo o jedno pole může i král, jenž táhne také rovně. U něj si ale Jan žádné výtky nedovolil. Král podle něj může táhnout o jedno pole jakýmkoli směrem, „protože králova vůle je zákon“.

Šikmost spojovaná s křiváctvím ovšem ležela Janovi v žaludku a doplatili na ni také střelci, kterým se v jiných jazycích říká biskupové. „Téměř každý biskup zneužívá svého úřadu k hrabivosti,“ poznamenal příslušník žebravého řádu, který byl hrdý na svou chudobu.

Zato věže u něj získaly vysoké ocenění. Pohybují se totiž rovně, což bylo pro Jana symbolem spravedlivého jednání. Stranou pozornosti nezůstal ani pěšec, nejslabší figura na šachovnici.

Pěšci se pohybují šikmo, když berou figuru protivníka. Jinak mohou postupovat jen rovně vpřed a nikdy vzad. Na konci šachovnice se mění v silnější figuru. Podle Jana jsou na tom jako obyčejní chudáci, kteří v životě společensky stoupají pouze tehdy, když jdou rovně. Aspoň tak si to představoval člen mnišského řádu.

Role dámy se změnila v 15. století ve Španělsku. Tam získala dnešní dominantní roli na šachovnici. Zesnulá francouzská historička šachu Marilyn Yalomová vysvětlila tuto proměnu „vysokou úctou, jíž se těšila královna Isabela“ Kastilská, která vládla v letech 1474–1504. Ona a její manžel Ferdinand II. Aragonský jsou považováni za tvůrce jednotného Španělska.

Janova kniha, napsaná ve 13. století, byla poprvé vytištěna o 200 let později. Očekává se, že tisk daný do dražby přiláká pozornost a vynese až 22 tisíc liber, tedy přes 600 tisíc korun. „Jedná se o vzácné dílo, které se v aukci objevilo teprve potřetí za posledních sto let,“ řekl listu Max Hasler z knižní aukční síně Forum Auctions.