Článek
Von Hindenburg, kterého lze charakterizovat i jako „rozeného šlechtice a váhavého prezidenta“, byl dlouho jediným vážným protihráčem Hitlera na německé politické scéně. Po úmrtí Hindenburga 2. srpna 1934 však Hitler úřad říšského prezidenta spojil s úřadem kancléře, přisvojil si titul vůdce (Führer) a tím dovršil výstavbu nacistického totalitního systému, tzv. třetí říše.
Hindenburg, respektovaný válečný hrdina z 1. světové války, se přitom do funkce prezidenta Výmarské republiky dostal i trochu proti své vůli – ač zprvu odmítal vstoupit do politiky, nakonec se nechal přemluvit stoupenci konzervativně monarchistických kruhů a přímou volbu prezidenta v roce 1925, resp. její druhé kolo, vyhrál.
Jeho zvolení mělo řadu kritiků, např. německý filozof Theodor Lessing publikoval článek, ve kterém Hindenburga popsal jako nevýrazného, bezzásadového a poslušného muže, který byl využit jako zástěrka zlověstnými politickými silami.
Spisovatel Volker Kutscher: O válce se v Německu hodně mlčelo
„Kaprál Hitler“ nikdy jmenován nebude?
Jako prezident se snažil být nadstranický a držet se republikánské ústavy, čímž zklamal naděje monarchistických kruhů. V roce 1931 se poprvé sešel s Hitlerem, podle historiků k němu pojal velkou nechuť a nazýval ho „rakouským kaprálem“ či prostě „kaprálem“, podle některých zdrojů i „českým kaprálem“. Hitler naopak označoval Hindenburga za „starého blázna“ nebo „starého reakcionistu“.
Proč „český kaprál“?
„Der böhmische Gefreiter“ – kaprál z Čech. Takto prý o Hitlerovi mluvil německý prezident Paul von Hindenburg. Není úplně jasné proč. Ví se jen, že budoucího Führera a masového vraha v lásce rozhodně neměl. Slovo kaprál, tedy svobodník, znělo z úst proslulého vojevůdce bezpochyby posměšně, naznačovalo Hitlerovu nedokonalost. Proč ale „český“, když Hitler prokazatelně pocházel z Rakouska?
Pravděpodobně šlo jednoduše o omyl. Adolf Hitler přišel na svět v hospodě v hornorakouské obci Braunau am Inn. Název „Braunau“ ale v němčině nese i jiné město – Broumov ve východních Čechách. Tam to Hindenburg dobře znal, jako mladík se totiž účastnil bitvy u Sadové, a dokonce se prý zamiloval do jedné krasavice z Pardubic. Proto asi Hitlerovo rodiště omylem zasadil tam.
Zdroj: Paměť národa
Na jaře 1932 se konaly druhé přímé prezidentské volby v Německu, ve kterých kandidovali jak Hindenburg, tak i Hitler. Zvítězil Hindenburg.
Po prezidentských volbách Hindenburgova strana vyjednala s Hitlerem „gentlemanskou“ dohodu, že pokud znovuzvolený prezident vypíše parlamentní volby, v nichž se očekávalo vítězství nacistů, bude Hitler podporovat prezidentskou vládu. Hindenburg několikrát prohlásil, že Hitlera by kancléřem nikdy nejmenoval.
Často to prohlašoval až do ledna 1933. Dne 26. ledna 1933 však Hindenburg řekl skupině svých přátel: „Pánové, doufám, že mi nebudete bránit jmenovat tohoto rakouského kaprála říšským kancléřem.“
Konkrétně to bylo tak, že když Hitlerova NSDAP v červenci 1932 vyhrála volby, tak prezident nejprve odmítal Hitlerovy požadavky, nakonec se však dal přesvědčit svým okolím, a Hitlera do funkce tedy 30. ledna 1933 jmenoval.
Hitler každopádně poté požádal o vypsání nových voleb do říšského sněmu, které se konaly v březnu 1933 a nacisté je přesvědčivě vyhráli.
Před 90 lety vzplál Říšský sněm. Pro Hitlera vítaná záminka k brutálnímu omezení lidských práv
Posléze byla nacistická diktatura oficiálně schválena sněmem, který přijal zákon zakazující všechny politické strany kromě NSDAP.
- Paul von Hindenburg se narodil 2. října 1847 v polské Poznani (německy Posen), která tehdy byla součástí Pruska, do rodiny pruského aristokrata Roberta von Beneckendorff und von Hindenburg. Absolvoval kadetské školy a poté působil v armádě, mimo jiné se zúčastnil bitvy u Hradce Králové (1866) a prusko-francouzské války (1870-71). Sloužil v různých vysokých armádních funkcích a v roce 1911 odešel z pozice velícího generála do výslužby.
- Po vypuknutí světové války byl opět povolán a stal se jednou z vůdčích postav německé armády i politiky. Po zničení dvou ruských armád v bitvách u Tannenbergu a na Mazurských jezerech (obě 1914) se stal národním hrdinou a byl jmenován polním maršálem. V roce 1916 převzal vrchní velení pozemních sil, které mělo stále větší politický vliv. Na konci války organizoval návrat a demobilizaci armády, v létě 1919 pak odešel na odpočinek a dále nevyvíjel ani politickou činnost. Vítězné mocnosti ho zařadily na seznam válečných zločinců.
Rakousko-Uhersko v roce 1914 čekalo válku se Srbskem na pár dní. Byla z toho první světová
- Do politiky se vrátil až v souvislosti s prezidentskými volbami v roce 1925. V úřadě prezidenta zůstal až do své smrti, ke konci politické kariéry byl vzhledem ke stáří a nemocem velmi zmatený. Zemřel na rakovinu plic ve svém domě v Neudecku ve Východním Prusku (nyní polský Ogrodzieniec) dva měsíce před svými 87. narozeninami.
Hindenburg se svou ženou Gertrud (1920)
„Hindenburg nebyl už dávno schopen svůj úřad zastávat. Což byl samozřejmě moment, na který Hitler strategicky čekal, ačkoliv v očích veřejnosti se snažil být vůči prezidentovi naopak slušný, příjemný, vždy po jeho boku,“ připomněla pro Novinky historička Michaela Košťálová.
Stauffenberg a spiknutí z 20. července: Bod obratu ve světové válce, i když Hitler přežil
Objevovaly se podle ní postupně zřejmě nejen první zdravotní potíže, ale především důsledky zrychlené doby, ve které už bylo pro člověka „z jiného století“ trochu obtížné se orientovat.
„A Hindenburg, který reagoval na stále se vyhrocující dění kolem po svém, situaci také nezlepšoval,“ shrnula s tím, že se o politické dění nadále moc vážně nezajímal a „zdravý odstup“ proměnil postupně na odstup spíše „nezdravý“. „Postupně a možná nevědomky zapříčiňoval, že mladší a dravější politici okolo něj začali s postupnými manipulacemi,“ doplnila.
Psal se tak 2. srpen 1934 a tehdy už silný Hitler prohlásil již velmi brzy v reakci na Hindenburgovu smrt úřad prezidenta za trvale uvolněný a výkon této funkce sloučil s výkonem své funkce kancléře. Tak vzniklo označení Führer und Reichskanzler neboli „vůdce a říšský kancléř“.
Varšavské povstání: Stalinovi řádění Němců vyhovovalo, dal jim volnou ruku
