Před 800 lety se narodila česká světice

Dcera českého krále Přemysla Otakara I. a Konstancie Uherské Anežka se narodila 20. ledna 1211. Již ve třech letech byla spolu se svou sestrou Annou poslána na výchovu do cisterciáckého kláštera v Třebnici a Doksanech. Zde získala rozsáhlé vzdělání. Anežka byla už v raném dětství zasnoubena s polským následníkem trůnu Konrádem, ten však brzy zemřel a nestihl si budoucí českou světici vzít.

Dalším možným nápadníkem se stal syn císaře Fridricha II., Jindřich VII. Toho ale nakonec získal pro svou dceru rakouský král Leopold VI. To už se Anežka podruhé vrátila ze svých vzdělávacích cest po klášterech do Prahy. Netrvalo dlouho a další nápadníci jezdili rovnou za ní na Pražský hrad. Anglický král Jindřich II. sám zasnoubení o pár let později zrušil, kupodivu se české princezně dvořil i Jindřich VII. a vůbec ho netížilo, že Anežku sám odmítl.

Dalším a zároveň posledním nápadníkem byl samotný německý císař Fridrich II., dočkal se ale jasného ne. Za života jejího otce by se to nemohlo stát, ale po smrti Přemysla Otakara I. měl zasnoubení Anežky na starosti její bratr a ten jí nechával při výběru naprostou volnost. To už měla princezna o svém životě dávno rozhodnuto. Netoužila usednout na jakýkoliv evropský trůn, věřila, že jejím poslání je vstoupit do kláštera a stát se služebnicí Boží.

Anežka byla uchvácena zbožností zaměřenou na službu bližnímu. Roku 1232 založila společně s bratrem, Václavem I., v Praze špitál sv. Františka pro chudé a nemocné Na Poříčí. Poblíž nemocnice v roce 1233 vznikají dva kláštery - mužský klášter sv. Františka a ženský klášter řádu sv. Kláry, do kterého Anežka o rok později vstupuje. Záhy se stává jeho představenou, abatyší.

Česká světice své řeholní sliby složila na původní, ještě neschválené řeholi sv. Františka. Usilovala tím o povolení založení vlastního řádu, založeném na přísném dodržování řádových regulí františkánského řádu. Bohužel papež Řehoř IX. pro její snahy neměl dostatek pochopení a vznik nového řádu nepovolil.

Roku 1238 se Anežka postavení abatyše vzdala a nechala se titulovat jako starší sestra. Místo abatyše však do její smrti zůstává neobsazené. Z jejího vlastního popudu se mužský klášter mění v pražský klášter křižovníků s červenou hvězdou. Po jejím vzoru pak vzniká celá řada takových zařízení, kde bylo postaráno o ty nejchudší a nejubožejší, o které doposud nikdo nepečoval.

Anežka Česká ale nebyla známa jen svou pomocí chudým a nemocným, ale také tím, že i přes své svaté povinnosti si našla čas na povinnosti královské. Byla velkou oporou a rádkyní svému bratru Václavovi I., když dopomohla k jeho usmíření se synem Přemyslem Otakarem II. Také Václav se netajil se svou slabostí pro sestru. Ve všem, co dělala, ji naplno podporoval a přiznal se samotnému papeži, že "ji miluje a v lásce jí dává přednost přede všemi jinými lidmi".

Česká Přemyslovna se dožila úctyhodných 71 let. O její prohlášení za svatou usilovali už Jan Lucemburský, poté jeho syn Karel IV., Leopold II. Habsburský, Eliška Přemyslovna. Všichni však neúspěšně. Teprve v roce 1874 byla Anežka prohlášena za blahoslavenou díky pražskému arcibiskupovi kardinálu B. J. Schwarzenbergovi. O století později, 12. listopadu 1989, ji pak papež Jan Pavel II. svatořečil.

Svatá Anežka Česká byla velmi krásnou, energickou a ctižádostivou ženou. Na dobu, v které žila, byla velice emancipovaná, mohla si dovolit rozhodovat o svém životě sama. Je pokládána za jednu z patronek českého národa. Její klášter získal dokonce status národní kulturní památky a po rozsáhlé rekonstrukci se stal Národní galerií, kde můžeme vidět české obrazy 19. století.