Před 80 lety podepsali Němci u Stalingradu kapitulaci. Hitlerovi navzdory

Bitva u Stalingradu zuřila na březích řeky Volhy od 17. července 1942 do 2. února 1943 a vyústila v kapitulaci 6. německé armády.

Již 22. ledna 1943 Paulus žádal o povolení zastavit boj. Nacistický vůdce Adolf Hitler však jako obvykle kapitulaci zakázal, a 30. ledna Pauluse dokonce povýšil na polního maršála – s cynickou kalkulací, že v minulosti nebyl žádný německý polní maršál zajat živý a s poslední ztracenou pozicí spáchá sebevraždu. Paulus se ale 31. ledna Rusům vzdal i se zbytky své 6. armády a stal se prvním polním maršálem v německé válečné historii, který upadl do zajetí.

Kapitulační listina z 31. ledna 1943, kterou sám Paulus nepodepsal, měla ukončit dosavadní boje v jižní části stalingradského kotle. Menší část německých jednotek, jež byla odříznuta v severní části města, pokračovala v odporu. Úplnou kapitulaci pak 2. února 1943, přesně před 80 lety, podepsal generál pěchoty Karl Strecker, čímž bitva o Stalingrad oficiálně skončila, byť jednotlivé skupiny, možná až 11 tisíc mužů, bojovaly ještě celý únor.

Město, které neslo jméno sovětského vůdce (do roku 1925 se jmenovalo Carycin, Volgogradem se stalo až na podzim 1961), bylo původně trochu stranou Hitlerových plánů, nakonec se ale stalo synonymem německé porážky. Stalingrad totiž hrál klíčovou roli v plánech sovětské generality, která právě v tomto sídle na západním břehu Volhy vytvořila centrum obrany.

„Stalingrad musíte buď zachránit, nebo s ním zahynout,“ prohlašoval velitel zdejší sovětské posádky generál Vasilij Čujkov.

Němci sice obsadili naprostou většinu města srovnaného téměř se zemí, sovětským obráncům se ale dařilo udržet na úzkém pásu podél řeky. Další boje nikomu nepřinášely vítězství, obě strany se jen vyčerpávaly ve zbytečných útocích. Jednotky bránící Stalingrad navíc dostávaly jen tolik zásob, aby přežily.

Jejich hlavním úkolem nebylo odrazit Pauluse, Čujkovova armáda sloužila jako návnada, která měla udržet wehrmacht u města, ke kterému směřovaly oddíly maršála Georgije Žukova.

Polovina října 1942 přinesla poslední velký útočný pokus Němců, ovšem marný. Situace na bojišti se vyvinula v jakousi obdobu bitvy u Verdunu, „mlýnku na maso“ během 1. světové války.

O měsíc později začala pro Němce překvapivá stalingradská operace Rudé armády, po které byl Paulus 23. listopadu 1942 uzavřen se svými 300 tisíci muži v gigantické kapse, ze které pro ně nakonec nebylo úniku. Koncem prosince se sice tanková armáda generála Hermanna Hotha přiblížila na 50 kilometrů ke Stalingradu, obklíčení jí ale nesměli kvůli Hitlerovým rozkazům jít naproti.

Rudá armáda navíc rychle postupovala a Stalingrad se ocitl daleko za frontou. Letecké zásobování prakticky nefungovalo a vyčerpaným Němcům drceným ruskou zimou nezbylo než kapitulovat. Spolu s polním maršálem odešlo do zajetí zhruba 100 tisíc mužů; dlouho po válce se jich do Německa vrátilo pouhých 6000. Během bojů zahynuly dva miliony vojáků, z toho 800 tisíc Němců. Navíc i desítky tisíc civilistů.

Po Stalingradu převzali iniciativu na východní frontě Sověti, kteří se nakonec zastavili až v Berlíně.

Navzdory svému vítězství utrpěla Rudá armáda v bitvě obrovské ztráty, avšak daná bitva je považována za bod zlomu 2. světové války, shrnuje agentura Reuters.

Zajímavý byl osud Friedricha Pauluse, který sice nepatřil mezi fanatické nacisty, Hitlerův nástup k moci ale přivítal a následné zbrojení pomohlo kariérnímu důstojníkovi v rychlém postupu. V roce 1939 už byl generálem, podílel se na formování tankových jednotek wehrmachtu a účastnil se i plánování operace Barbarossa, tedy napadení Sovětského svazu.

K aktivnímu velení se „typický důstojník ze staré školy“ dostal až poté, co se Hitlerův útok na Stalinovu říši na přelomu let 1941 a 1942 zasekl.

Po porážce u Stalingradu se Paulus v sovětském zajetí stal členem protifašistického Národního výboru Svobodné Německo a kritikem Adolfa Hitlera a svědčil v Norimberku. Ze zajetí byl propuštěn v roce 1953. Usadil se v Drážďanech, kde do své smrti o čtyři roky později přednášel na vojenské škole. Zemřel v únoru 1957 ve věku 66 let.

Za zmínku stojí, že aktuálně v ruském Volgogradu, tj. bývalém Stalingradu, byla slavnostně odhalena socha diktátora Josifa Stalina. Podle portálu Meduza se tak stalo před návštěvou ruského prezidenta Vladimira Putina, jenž do města na jihu Ruska zavítá tento čtvrtek.

Putin má do města přijet právě u příležitosti 80. výročí vítězství SSSR v bitvě u Stalingradu nad armádou nacistického Německa.

Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov zároveň podle agentury TASS odmítl „zvěsti“ různých médií, že v rámci Putinovy cesty do Volgogradské oblasti 2. února u příležitosti 80. výročí vítězství Rudé armády bude rozhodnuto přejmenovat Volgograd opět na Stalingrad.