Článek
Mobilizaci předcházely napjaté týdny a měsíce, během kterých nacistický vůdce Adolf Hitler a sudetští Němci v čele s Konrádem Henleinem používali taktiku stupňování požadavků.
Za pouhý den po vyhlášení mobilizace se u svých útvarů přihlásily tři čtvrtiny bojeschopných mužů, celkem ke svým útvarům narychlo dorazilo přes milión mužů.
Téměř tři čtvrtiny mobilizovaných se hlásily k čs. a rusínské národnosti, šest procent bylo Maďarů. Němci měli tvořit asi pětinu branců (podle mobilizačních plánů se s nimi počítalo v posádkách na Slovensku a Podkarpatské Rusi), víc než třetina z nich ale povolávací rozkaz odmítla uposlechnout.
Sokolové při zářijové mobilizaci
Velení armády bylo svěřeno zkušeným důstojníkům s legionářskou minulostí, v čele vojska stál armádní generál Ludvík Krejčí, který deklaroval odhodlanost vojáků bojovat.
Plán na porobení ČSR
Čs. generalita, která měla od konce srpna zprávy o skryté částečné mobilizaci německé armády, měla k dispozici 40 divizí. A také 350 tanků, 5000 děl, na devět stovek letadel a 263 těžkých a přes 9500 lehkých objektů pohraničního opevnění.
Proti nim byl Adolf Hitler podle konečné verze plánu Zelený (Fall Grün), chystaného k porobení Československa, připraven nasadit pět armád o síle 39 divizí z celkového počtu 46 divizí, kterými v roce 1938 disponoval.
Československá mobilizace
Spojenci, na které Praha v obranných plánech spoléhala, ale stáli o politické řešení, které by zabránilo válce. Paříž i Londýn je viděly v mnichovské dohodě, v níž souhlasily s odstoupením čs. pohraničí Německu. A vláda i s prezidentem Edvardem Benešem – přes odpor armádních špiček a některých členů kabinetu – 30. září diktát přijala.
Dohoda s Hitlerem, od které si Britové a Francouzi slibovali zachování míru, však válce v Evropě nezabránila. Jen ji odložila o rok.
