Článek
Ve skutečnosti neustál boj o politickou moc a sám se paradoxně stal obětí systému likvidace politicky nepohodlných osob, který sám pomáhal budovat.
Spolu se Stalinovým kultem osobnosti budoval i ten svůj, dával si však pozor, aby Stalin nenabyl dojmu, že ho Berija ohrožuje.
Původem Gruzínec narozený v Abcházii brzy přišel o otce, za první světové války studoval stavební školu v Baku, kde se také poprvé zapojil do politiky. Byl členem levicové skupiny, která udržovala kontakty s dělnickými skupinami, a v roce 1917 se tehdy osmnáctiletý Berija přidal k bolševikům.
Zapojil se do občanské války, začátkem 20. let ještě krátce studoval architekturu, v té době se ale začal naplno věnovat práci u rodící se sovětské tajné policie.
Slzy ve Stalinových očích viděl Berija jen dvakrát
V polovině 20. let se sblížil se Stalinem, podle vzpomínek diktátorovy dcery Světlany si Berija a jeho žena dokonce vzali do péče Stalinovu starou matku. Téměř celá 30. léta strávil Berija v čele gruzínské komunistické strany, v této funkci se výrazně zapojil do stranických čistek, zároveň ale dokázal dát do pořádku těžbu ropy a zemědělství.
Sovětský vůdce Josif Stalin (v pozadí) a šéf sovětského bezpečnostního a policejního aparátu Lavrentij Berija se Stalinovou dcerou Světlanou
Spolu se Stalinovým kultem osobnosti budoval i ten svůj, dával si však pozor, aby Stalin nenabyl dojmu, že ho Berija ohrožuje.
Podíl na Katyňském masakru
V roce 1938 byl převelen do Moskvy, nejprve jako náměstek Nikolaje Ježova, šéfa mocné tajné policie NKVD, a po jeho pádu se stal sám ministrem vnitra SSSR, jímž byl až do konce druhé světové války.
Největší Stalinova masová vražda Čechů. Krev se valila pod vraty
Během ní se významně podílel např. na Katyňském masakru, ke kterému připravil seznamy zajatců, nebo na deportacích krymských Tatarů do Střední Asie a na Sibiř.
| Katyňský masakr nebo Katyňský zločin je označení pro povraždění polských válečných i civilních zajatců vězněných v sovětských koncentračních táborech a táborech pro válečné zajatce, které provedla NKVD v roce 1940. Povražděno bylo zhruba 22 tisíc mužů, zejména důstojníků a příslušníků inteligence. |
Po válce dohlížel na vývoj prvních sovětských jaderných zbraní. Zároveň se stal členem sovětského politbyra – nejužšího vedení strany, a tedy i celého Sovětského svazu. Po Stalinově smrti 5. března 1953 se sám chystal převzít moc, diktátorovo nečekané úmrtí ale rozpoutalo dramatický boj o moc, který se stal Berijovi osudným.
Představitelé strany a vlády stojí stráž u rakve J. V. Stalina ve Sloupové síni Domu svazů v Moskvě, druhý zleva Berija.
Pod záminkou Berijova umírněného přístupu ke krizi ve Východním Německu si získal podporu dalších členů politbyra Nikita Chruščov, koncem června 1953 byl Berija zatčen a obviněn z těžkých zločinů, vlastizrady a špionáže.
Předem připravený rozsudek smrti byl vynesen 23. prosince 1953 a ještě tentýž den byl i vykonán.
Moskevský protokol, potupná kapitulace proreformních politiků. Dokument stvrdil okupaci
