Před 40 lety zemřelo při jedné z největších tuzemských průmyslových tragédií 18 lidí

„Byl jsem uvnitř v dílně spolu s dalšími třemi kamarády. Zrovna jsme svačili a řešili jsme zevnitř, co se děje. Byly praskliny ve sloupech, ale nikdo nám neřekl, že máme jít ven, že nám hrozí nebezpečí. Normálně se pracovalo. V jeden okamžik se ale strop zhoupl a zřítil se na nás,“ přiblížil Novinkám třiasedmdesátiletý Vlastimil Kadlčík z Kněžpole na Slovácku.

Na rozdíl od svých tří kamarádů měl štěstí. „Všichni tři jsou napsaní na pamětní desce. Zemřeli při zřícení budovy. Já měl obrovské štěstí, že jsem automaticky před padajícím pilířem uskočil do strany, kde byl soustruh, o který se betonový nosník opřel,“ přiblížil chvíle hrůzy pan Vlastimil. Raněného jej poté převezli zdravotníci mezi prvními do nemocnice.

O své kolegy přišli i Bohuslav Král a Vlasta Hezucká z Uherského Hradiště. „Šel jsem zrovna na odpolední směnu. Deset minut po havárce. Už jsem jen viděl, jak lidé vytahují ze sutin kamarády. Byl to hrozný pocit. Pak jsme poznávali mrtvé jen podle podepsaných stravenek. Jejich těla nebyla moc identifikovatelná,“ uvedl pan Bohuslav.

Také on může hovořit o štěstí, na odpolední směnu přišel později. „Musel jsem ještě odvézt postiženého synka do speciální školy,“ dodal.

Obdobně hovořila i Vlasta Hezucká. „Já jsem šla o půl jedné se synem na rovnátka k zubařce. Ale manžela a jeho kamarády to zasypalo. S jedním chtěli rychle vyskočit oknem. Jednomu kamarádovi ve chvíli, kdy skákal, nosník doslova usekl hlavu. A mého manžela ten betonový díl srazil k zemi. Zachránily ho dvě válcovačky a topení, o které se nosník zapřel,“ vylíčila Novinkám paní Vlasta.

Jedna z největších československých průmyslových tragédií, kdy se zřítil strop výrobní haly v třípatrové budově M1 v tehdejším národním podniku Mesit, poznamenala řadu rodin a zůstala v paměti mnoha lidí nejen v uherskohradišťském regionu.

V místě tragédie nyní stojí památník obětem neštěstí.